Arethas et socii
| 24. října, připomínka | |
| Postavení: | mučedníci |
| Úmrtí: | 523 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se asi r. 427 ve městě Najran, tehdy na severu Jemenu, dnes ležícím v jihozápadní Saúdské Arábii poblíž hranice s Jemenem. Jmenoval se původně Banu Harith, a Aretas je jeho pozdější jméno. V životopisech je označován jako křesťanský kníže či vůdce lidu. Je zde popisována situace, která vedla k mučednické smrti asi 340 křesťanů. Tento počet uvedl r. 605 biskup Simon z Beth-Arjan. Nekatolické prameny hovoří o mnohem větším počtu mučedníků.V této zemi bylo křesťanství značně rozšířeno. Díky abyssinskému panovníku Elesbaasovi převládalo nad početným židovským národem. Po panovníkově smrti se Židé dostali k moci za přispění násilnického Dunaana, který vynikl lstivostí a krutostí vůči křesťanům. Jeho vlastní jméno bylo Yusuf As'ar, a Dunaan či Dhu-newas nebo šejk Du Nuwas, byly přezdívky související s copy, které nejspíš nosil. Původně prý patřil v Etiopii k sesazené dříve vládnoucí rodině a konvertoval, alespoň navenek, k judaismu. Sesadil krále a vedl vzpouru, při níž si podmanil Zafar, masakroval nepoddajné křesťany a z kostelů dělal synagogy.
Když pak přitáhl se svým vojskem k Najranu, v němž měl vládnout stařičký Aretas, po několikadenním obléhání zjistil, že město má nejen pevné hradby, ale i silnou obranu. Uchýlil se proto ke lsti a silnými sliby, že neublíží a přísahami, že počáteční odpor promine, usiloval o otevření brány do města. Obyvatelé se nakonec od něj nechali přemluvit, i když Aretas od něčeho takového zrazoval.
Po vstupu do města se Dunaan opět změnil v násilníka, vojáky pobídl k drancování, připravil měšťany o jejich majetek a na jejich víru zaútočil tím, že spálil tělo nedávno zemřelého biskupa Pavla, zneuctil křesťanský chrám, který zapálil a věřícím nařídil, aby se odřekli Krista a přestoupili k židovství. Zároveň přikázal, aby neuposlechnutí bylo trestáno krutou smrtí.
Legenda uvádí jeho dialog s Aretasem, v němž Aretas říká: „Lituji měšťanů, že mne neuposlechli, když jsem jim řekl, že jsi lhář, aby tedy nevěřili slibům tvým, nýbrž dále s tebou válčili…. Nikdy se nezpronevěřím Kristu, svému Bohu, nikdy se nestanu tobě podobným.“ Pak se obrátil na ostatní svůj lid s výzvou: „Bratři, pokud někdo z vás bojíc se meče je schopen zapřít Krista, ať od nás odstoupí!“ A všichni mu odpověděli: „Chraň Bůh, abychom se báli. Všichni zemřeme s tebou pro Krista!“
Aretas s odsouzenými muži byli odvedeni na popraviště u řeky a Aretas se zde modlil: „Ježíši Kriste, náš Bože, přijď nám na pomoc, vezmi duše naše k sobě, a ať se ti zalíbí krev tvých služebníků, která bude pro tebe prolita. Učiň nás hodny patřit na tebe a podle svého slibu nezapři nás před Otcem. Dej, ať náš chrám se opět vystaví, a na místo služebníka svého Pavla dej tomuto městu jiného dobrého biskupa.“ Poznamenal se křížem, sklonil hlavu a přijal smrtící ránu mečem. Komu se to z jeho lidí podařilo, znamenali se jeho krví a radostně přijímali mučednickou smrt.
Po popravách mužů nařídil Dunaan přivést ženy s jejich dcerami a domlouval jim, aby se zřekly křesťanské víry, ale ony odmítaly, jakoby se nemohly dočkat palmy mučednictví. Většinou byly sťaty mečem. Je zvláště připomínána Aretova žena Ruma, která promluvila k ostatním ženám, a také její dcery, případně vnučky, jejichž odpor k Dunaanovi je zmiňován. Rumě prý do poslední chvíle nabízel záchranu, jestliže se mu poddá. Nakonec před jejím usmrcením mečem, jí před očima popravil dcery.
Uvádí se také, že kněží, jáhni a zasvěcené panny byli upalováni. Zprávy o těchto mučednicích roznesli po Blízkém východě uprchlíci z Najran.
Do Římského martyrologia se dostali za kardinála Cesara Baroniuse (1538-1607), učence a církevního historika.
POZNÁMKA
Řádění krále Dunaana údajně ukončil abyssinský král Elesbaas, který místo něj dosadil za krále domorodého Esimiphéa, jemuž ponechal na obranu 10.000 abyssiňanů. Jenže ti povstali proti Esimiphéovi a králem provolali svého krajana Abrahama, kterého Elesbaas nakonec uznal. Později prý Elesbaas rezignoval a svou korunu s drahými kameny poslal do Jeruzaléma jako dar za dosažené vítězství a vstoupil do kláštera. Vládu převzali jeho synové, ale nespokojení domorodci si přizvali Peršany a s jejich nadvládou utrpěla v zemi pravá víra, neboť se zde pak bez překážek šířily bludy Nestoriana a Monofysitů.Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Antonius Maria Claret (1870); Cyriacus et Claudianus (století neznámé); Proclus, ep. Cpolitan (446); Arethas et socii (523); Senochus (576); Martinus, abbas Vertaven (s. VI.); Evergislus (asi 590); Maglorius (asi 605); Fromundus (s. VII. ex.); Aloysius Guanella (1915); Iosephus Baldo (1915)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský