Gaudentius, ep. Brixien
| 25. října, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | asi 410 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v první polovině 4. století v Brescia v regionu Lombardie v severní Itálii. Zprávy o něm pocházejí z listů jeho současníků a jsou odvozovány i z jeho spisů. Nikde nejsou zaznamenány události z jeho mládí. Pro své nadání měl výborný prospěch a jako kněz byl v rodném městě vážen a oblíben. Po smrti brescianského biskupa Filastria, asi r. 397, byl zvolen jeho nástupcem. Určitý vliv mělo přátelství a podpora sv. Ambrože, který zemřel v prosinci 397 a byl při jeho biskupském svěcení, údajně již o 7 let dříve.Radim je představován i jako průkopník poutí do Svaté země, ve které pobýval právě v době úmrtí svého předchůdce. Odtud také donesl relikvie sv. apoštolů a mučedníků.
Různí lidé projevovali velký zájem o jeho homilie, dělali si při nich poznámky nebo jej někteří žádali, aby je v písemné formě předal k dalšímu šíření. Z pokory se tomu nejprve zdráhal, ale dochování jeho spisů svědčí o tom, že se nechal přesvědčit. Šlo o pastýřskou službu, byť pozornost tohoto druhu nebývala tehdy obvyklá. Příčinou snad byla Radimova jistá empatie, byl velmi vnímavý k životu lidí, které se snažil vést. Nepovažoval se za dobrého řečníka, ale v lásce usiloval být dobrým pastýřem, který naslouchá i těm, kdo jsou druhými přehlíženi, který bezradným pomáhá k sebepoznání a vede je cestou evangelia. Nebyl netečný k nespravedlnosti a pokrytectví a v jeho spisech se pro toto všechno zrcadlí život té doby.
Pro Radimovy schopnosti ho papež Inocenc I. v roce 406 poslal se čtyřmi dalšími biskupy do Konstantinopole za účelem vyjednání svobody pro patriarchu Jana Zlatoústého (pam. 13. 9.), který byl přičiněním císařovny Eudoxie poslán do vyhnanství. Nepřátelé se však postarali, aby se skupina biskupů do Konstantinopole nedostala. Po návratu Radim pokračoval v plánu vybudování chrámu „Concilium sanctorum“, pro který byly určené již zmíněné ostatky ze Svaté země. V promluvě při vysvěcení baziliky biskup Radim prohlásil, že malá část z ostatků mučedníka má stejný účinek, jako celé jeho tělo.
Úcta k tomuto světci se začínala šířit do dvou let po jeho smrti.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Crispinus et Crispinianus (asi s. III.); Chrysanthus et Daria (asi 253); Minias (asi s. III.); Fronto de Petricordio (asi s. III.); Martyrius et Marcianus (asi 351); Gaudentius, ep. Brixien (asi 410); Hilarius, ep. Mimaten (s. VI.); Fructus, Valentinus et Engratia (asi 715); Maurus, ep. Quinque Ecclesien (1070); Bernardus Calbó (1243); Thaddæus Machar♦ (1492); Recaredus Centelles Abad♦ (1936); Maria Teresia Ferragud Roig, Maria a Iesu /Vincentia/ Masiá Ferragud, Maria Veronica /Ioachima/ Masiá Ferragud, Maria Felicitas Masiá Ferragud et Iosepha a Purificatione /Raymunda/ Masiá Ferragud♦ (1936); Carlo Gnocchi♦ (1956)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský