blah. Bonaventura de Potentia

Bonaventura de Potentia

26. října, připomínka
Postavení:	řeholník OFMConv.
Úmrtí:	1711

ŽIVOTOPIS

Narodil se 4. 1. 1651 v italském městě Potenza, patřícímu k neapolskému království. Od rodičů Lelio Lavagna a Kateřiny roz. Pica dostal křestní jména Antonín Karel Gerard. Jeho příjmení po otci Lavagna či Lavangen se snad ani nepoužívalo. Vyrůstal v chudé rodině, kde se dbalo o čest a duchovnímu životu se dávala jistá priorita.

Antonín Karel v 15 letech odešel do františkánského kláštera (řádové větve: Ordo Fratrum Minorum Conventualium) v Nocera a oblékl hábit menších bratří. S řeholními sliby je spojeno i jeho nové jméno Bonaventura. Ve své prostotě chtěl zůstat pouhým řeholním bratrem, ale představení pro jeho vlohy rozhodli, aby se studiem připravoval na kněžské povolání.

Bonaventura obdivuhodně vynikal poslušností, která je dokládána příběhem z Amalfi, kde strávil 8 let. Zde jednoho dne Bonaventura ohlásil představenému ztrátu klíče od sakristie a někdo řekl, že klíč spadl do studny. Představený prý s úsměvem řekl Bonaventurovi, že mu nezbude, než aby vzal rybářský prut a šel klíč s ním vylovit. On to s naprostou samozřejmostí šel vykonat. Nemalý údiv se pak objevil ve tvářích těch, kteří viděli, že ztracený klíč pomocí udice Bonaventura skutečně vytáhl. Mnozí to měli za zázrak spojený s jeho mimořádnou poslušností.

Dále je mezi ctnostmi Bonaventury de Potentia uváděna pokora, láska k uvězněným, k chudým a nemocným, o které neúnavně pečo-val. Zvláštní pozornost upoutala jeho statečnost a obětavost za epidemie cholery, kdy vykonával služby od nejnižších po udělování svátostí. Často je zmiňována jeho oddanost Panně Marii, kterou uctíval jako neposkvrněně počatou a vyjádřil touhu mít schopnosti teologa Jana Dunse S., aby mohl toto tajemství účinně obhajovat (přestože žil téměř o dvě stě let dříve než došlo k vyhlášení tohoto dogmatu).

Když Bonaventuru chtěli ustanovit superiorem, ve své pokoře dotyčné uprosil, aby tak nečinili. Jedinou funkci, kterou nakonec měl, bylo postavení novicmistra v Nocera Inferiore. Mládeži velmi dobře rozuměl a jeho pastorační působení mezi mladými bylo zaznamenáno vždy jako úspěšné. Bonaventura vedl asketický život a svým jednoduchým kázáním působil hluboký dojem ve všech srdcích. Někdy jediné slovo stačilo pohnout hříšníka k pokání.

Bonaventurovi se též dostalo darů uzdravování a nazírání skrytých věcí i s darem proroctví. Po 45 letech v řádu předpověděl i svou vlastní smrt. Když onemocněl, trpělivě snášel nemoc až do konce.

Jeho život je označován jako misijní působení ve značné části jižní Itálie. Prošel kláštery v Aversa, Maddaloni, Amalfi, Ischia, Nocera Inferiore, Sorrento i v Neapoli a posledním byl v Ravello, kde poté, co všechny poprosil o odpuštění svých provinění, zemřel v extázi a se jménem Neposkvrněné Panny Marie na rtech.

Jeho krev, kterou mu lékař odebral na pokyn generálního vikáře asi v okamžiku smrti, zůstala zachovaná v tekutém stavu. Blahořečený byl 26. 11. 1775 papežem Piem VI.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Rusticus, ep. Narbonen. (asi 461); Lucianus et Marcianus (asi 250); Rogatianus, presb. carthaginensis (s. III.); Amandus, ep. Argentoraten (s. IV.); Aptonius (asi 567); Cedda (664); Eata (s.VII.); Sigebaldus (741); Witta seu Albinus, ep. Buriburgen (asi 786); Beanus, ep. Murthlacen (asi 1032); Fulcus (1229); Damianus Furcheri^♦ (1484); Bonaventura de Potentia^♦ (1711); Celina Chludzińska Borzęcka (1913)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský