Benevenuta Boiani
| 30. října, připomínka | |
| Postavení: | mystička TOSD |
| Úmrtí: | 1292 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 4. 5. 1255 v Zuglio Cividale v oblasti Friuli-Venezia Giulia v severní Itálii jako sedmá dcera Corrada Bojani a Albertiny roz. Buttinico. Již v dětství projevovala velkou zbožnost i lásku k Panně Marii a často opakovala andělské pozdravení. Pro skromnost odmítala nádherné oblečení a utíkala se skrýt do kostela, když ji chtěla starší sestra zlákat ji k marnivosti. Ve 12 letech si pořídila kající pás z provazu. Jak rostla a sílila, byl problém provaz odložit. Pomohla modlitba, po níž se provaz uvolnil. To objasňuje, proč se stal jejím atributem.V raném věku vstoupila do třetího řádu dominikánek (Ordo Sancti dominikanertertiar Dominici Tertius - TOSD) a zřejmě se po celý život zdržovala ve svém rodišti v Cividale. Martyrologium zdůrazňuje, že její život byl naplněn modlitbou a umrtvováním, které jsou skutečným životem pokání. Určitě bychom dnes řekli, že askezi velice přeháněla, ale ona si byla vědoma Ježíšovy touhy po spáse lidí a její srdce chtělo, aby co nejvíce pomáhala tuto touhu naplnit. Proto je zapotřebí její jednání vidět jen jako projev velké lásky k Bohu. Chtěla trpět z lásky, jako odpověď na jeho lásku, jež ho přivedla na Golgotu.
Benevenuta zůstávala otevřená k oběti pro Boha i poslušná svého zpovědníka, když jí nařídil zmírnit konané pokání a nepřidávat k němu nové praktiky. Půst a další kající skutky s nedostatkem spánku se brzy projevily na jejím zdraví. Po pět let trpěla astmatem, nějakou dobu i ochrnutím, ale pak se na svátek Zvěstování Páně její zdraví náhle zlepšilo. Pro slabost by se však bez starší sestry, která ji vzala do náruče, do kostela nedostala.
Po večerní liturgii k nastávajícímu svátku sv. Dominika prožila v kostele vidění tohoto světce i s Petrem z Verony († 1252) a Pannou Marií. Často prožívala i útoky ďábla, proti kterým prý pomáhalo zavolání na Pannu Marii. Jeho úsilím bylo přimět ji k malomyslnosti, zdrtit ji a Benevenuta někdy bývala po boji s ním značně vyčerpaná.
Zemřela ve 37letech a její pohřeb se konal v kostele sv. Dominika, který byl zničen v roce 1807. Pro zázraky na její přímluvu byla 6. 2. 1765 blahořečena papežem Klementem XIII.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Marcellus, centurio (298); Claudius, Lupercius et Victorius (asi 303-304); Marcianus, ep. Syracusan (s. II.); Serapion, ep. Antiochen (asi 211); Eutropia (asi s. III.); Maximus, m. Cumis (asi 303); Germanus, ep. Capuan (asi 540); Gerardus, ep. Potentin (1122); Benevenuta Boiani♦ (1292); Ioannes Slade♦ (1583); Terentius Albertus O'Brien♦ (1651); Angelus de Acrio (1739); Ioannes Michael Langevin♦ (1793); Alexius Zaryckyj (1963)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský