Dominicus Collins
| 31. října, připomínka | |
| Postavení: | mučedník TJ |
| Úmrtí: | 1602 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se roku 1566 v Youghal v hrabství Cork v Irsku. V 11 letech začal chodit do nově otevřené jezuitské školy v rodném městě, kde otec byl starostou. Už roku 1579 došlo ale k zavření školy v souvislosti s Desmondovým povstáním.Urostlý Dominik ve 20 letech odešel do Francie a bojoval pak v Mercoeureově armádě za katolickou ligu proti Hugenotům v Bretani. Po devíti letech u armády se na hradě Lapena stal guvernérem.
V roce 1598 se v zátoce La Coruña ve Španělském zálivu setkal s irským jezuitou Whitem a po upřímném rozhovoru s ním a za jeho pomoci začal noviciát v Santiagu de Compostela v severním Španělsku. Za morové epidemie, když téměř všichni z jezuitské koleje odcházeli, Dominik Collins zůstal a obětavě sloužil postiženým. Tím se osvědčil a záhy dokončil noviciát. Ve zprávě posílané do Říma byla uvedena tato jeho charakteristika od představených: Je to člověk soudně uvažující, s velkou fyzickou silou, zralý, uvážlivý a společenský, ale se sklonem k vznětlivosti a dost tvrdohlavý.
Roku 1601 se vracel zpět do Irska, kde v té době vznikala vzpoura proti vládě anglické koruny a kam Filip III. posílal ze Španělska na pomoc irským rebelům armádu. Z toho důvodu se tam napoprvé nedostal a k Irským břehům doplul až na začátku prosince. Dorazil do Castlehaven, 30 km od Kinsale. Po porážce o vánočních svátcích provázel Dominik O'Sullivana Bearhavenda do chráněného přístavu a na hrad Dunboy. Tam v červnu 1602 došlo k obléhání Angličany. O 'Sullivan byl tou dobou s tisíci muži vzdálen asi přes 20 km a na hradě bylo jen 143 vojáků pod velením Richarda McGeoghegana.
Dominik se nastávající bitvy nezúčastnil, jako řeholník mohl jen ošetřovat raněné a poskytovat duchovní pomoc umírajícím. Udává se, že z napadených na hradě přežili jenom tři, kteří byli přivezeni do Corku k výslechu. Jedním z nich byl Dominik. Výslech vedl Carew, který se rozhodl přimět jezuitu Dominika k odpadu od věrnosti papeži a od římskokatolické víry. Následovalo surové mučení i sliby různých odměn za přestoupení k anglikanismu. Nic nemohlo Dominika od víry odradit.
Nakonec ho dopravili do rodného města a skupina vojáků jej 31. 10. vedla ulicemi k popravišti. Měl na sobě černý řádový oděv. Když došli pod šibenici, poklekl a radostně pozdravil svatý kříž. Pak v různých řečech promluvil k davu a zdůraznil, že přišel do Irska, aby hájil víru svaté církve římské, která je jedinou pravou cestu ke spáse a pro niž, se chystá zemřít. Dával přitom najevo takovou radost, že anglický důstojník poznamenal: „Chystá se na smrt tak dychtivě, jako by šlo o cestu na banket“. Dominik pohotově odpověděl, že jde o důvod, pro který by byl ochoten zemřít ne jednou, ale tisíckrát. Kata chování odsouzeného tentokrát dojalo tak, že odmítl vykonat svou práci. Vojáci pak prý přinutili náhodného rybáře, aby zastal úkol kata. Ten si před vystoupením na žebřík s lanem vyžádal od Dominika odpuštění. Poté se Dominik údajně modlil 31. Žalm a za slovy: „Do tvých rukou svěřuji svého ducha“, se smyčka zatáhla. Na šibenici prý zůstal, pokud se tělo neoddělilo a nespadlo. Potom jeho ostatky katolíci pohřbili na utajeném místě.
Blahořečený byl společně s Františkem Taylorem a 13 dalšími irskými mučedníky 27. 9. 1992 papežem Janem Pavlem II.
Pravděpodobně před tím, než došlo k potvrzení, že Dominik byl více než čtyři měsíce vězněn, začala se jeho smrt připomínat 20. 6. Někde to tak zůstalo, ale v novém martyrologiu je zařazen na den smrti 31. 10.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Wolfgangus (994); Epimachius Pelusiota (asi 250); Quintinus, m. Augustæ Virimanduorum (s. III.); Foillanus (asi 655); Antoninus, ep. Mediolanen (asi 661); Christophorus de Romaniola♦ (1272); Thomas Bellaci de Florentia♦ (1447); Dominicus Collins♦ (1602); Alphonsus Rodríguez, religiosus Soc. Iesu (1617); Leo Nowakowski♦ (1939); Maria a Conceptio Immaculata della Croce /Elisabeth/ Salvat Romero (1998)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský