sv. Dionýsius a druhové

Dionysius et socii, mm. Lutetiæ

9. října, nezávazná památka
Postavení:	mučedníci
Úmrtí:	s. III.
Patron:	Francie, francouzských králů; přímluvce v nouzi, vzýván při bolestech hlavy
Atributy:	hlava s biskupskou mitrou v ruce, mezi 14 pomocníky

ŽIVOTOPIS

V první polovině 3. století byl z Říma poslán s několika pomocníky jako misijní biskup do Galie. Jeho sídlo bylo v Lutetia (dnešní Paříži). Zde byl v době pronásledování křesťanů sťat mečem.

S ním byli popraveni i jeho druhové, kněz Rustik a jáhen Eleuterius.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

BISKUP, S HLAVOU V RUCE

Dionýsiů máme v martyrologiu 12 a mezi nimi je několik biskupů i mučedníků, nepříliš vzdálených době, v níž podstoupil mučednickou smrt tento první pařížský biskup, který byl zařazen mezi tzv. 14 svatých pomocníků.

Přes mnohou jedinečnost neznáme přesný rok jeho smrti a některé pozdější životopisy jej chybně spojovaly s Dionýsiem Aeropagitou (pam. 3. 10.). Za nejvýznamnější životopisné údaje o prvním pařížském biskupovi lze brát ty, které pocházejí od svatého Řehoře z Tours. Podle nich se Dionýsius narodil v Itálii. Byl vysvěcen papežem Fabiánem krátce před jeho mučednickou smrtí (v lednu 250) a spolu s pěti dalšími biskupy poslán do Galie.

Byl prvním biskupem sídlícím v Lutetia (dnešní Paříži) a kázal s velkým úspěchem. Založil křesťanské centrum na ostrově v Seine a větší počet kostelů, připomínány jsou zvláště v Paříži a Chartres.

Úspěchy v evangelizaci vystřídalo pronásledování a s knězem Rustikem a jáhnem Eleuteriem byl Dionýsus, z nařízení římského guvernéra Fescennina Sissinnuse, zatčen a uvězněn. Nakonec na pařížském vrchu s dnešním názvem Montmartre došlo k jejich popravě. V údajích, které nejsou zcela jisté, se vyskytuje rok 258 nebo 285.

Legenda vypráví, že po stětí vzal popravený svou hlavu do rukou a s přitisknutou k srdci ušel asi dvě míle, až do místa jeho pohřbení. Zde, severně od Paříže, byl postaven kostel, který nese jeho jméno, Saint-Denis (tj. Dionýsius a čes. Diviš). Uvádí se, že stavbu chrámu začala v roce 475 sv. Genovefa. Jeho vznešená podoba byla dokončena asi kolem r. 625 za merovejského krále Dagoberta I.

K první přestavbě chrámu došlo asi v roce 750, v době, kdy zde bylo již benediktinské opatství. Místo se stalo i pohřebištěm králů a katedrála byla víckrát stavebními pracemi změněna a restaurována.

Pro nás má být hrob tohoto mučedníka památníkem jeho vítězství nad smrtí a znamením vzkříšení. K hrobům mučedníků putovali věřící, aby si vyprosili milosti a uzdravující síly.

Zamyšlení směřující k tomuto mučedníkovi nemůže končit u jeho smrti, ale hledáme zde význam pro náš život, zejména jako pomocníka v těžkostech. Anselm Grün poukazuje na smysl legendy, v níž světec jde s hlavou pevně v rukou. Podle něj, také my máme „vzít svou hlavu do rukou, získat odstup od všeho, co ji naplňuje a tíží. Přitisknout ji k srdci, rozum protříbit láskou a předložit jej Bohu, ke zbavení vnitřního tlaku.“

Dionýsius je jinde označován za pomocníka při nesprávném myšlení a neklidu ve svědomí. Dionýsiova pomoc, týkající se bolestí hlavy, může vést k jejich odstranění, ale také jen k poznání jak máme s těmito bolestmi zacházet.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Nebudu si svými starostmi zbytečně trápit hlavu, ale přednesu je v modlitbě Bohu, aby je mohl proměnit. Vždyť tím podstatným je skutečnost, že láska vítězí nad bolestí. – Proto se budu snažit mít srdce plné lásky a tím i potřebnou sílu.

Bože, Tys poslal svatého Dionýsia a jeho druhy, aby hlásali Tvou slávu těm, kdo Tě dosud neznali, a dával´s jim sílu, aby svému poslání zůstali věrní až k prolití krve; na jejich přímluvu pomáhej i nám, abychom při plnění svých povinností nedbali na přízeň světa a nenechali se zastrašit překážkami. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Dionysius et socii, mm. Lutetiæ (s. III.); Ioannes Leonardi (1609); Abraham, patriarcha; Diodorus, Diomedes et Didymus (století neznámé); Domninus, m. apud Parmam (s. IV); Publia (s. IV); Sabinus, eremita (s. V); Gislenus (asi 681-685); Deusdedit, abbas (834); Guntherus (1045); Bernardus Ruthenensis (1110); Ludovicus Bertrán (1581); Ioannes Henricus Newman (1890); Innocentius ab Immaculata /Emmanuel/ Canoura Arnau et VIII socii: Cyrillus Bertrandus /Iosephus/ Sanz Tejedor, Marcianus Iosephus /Philomenus/ López López, Victorianus Pius /Claudius/ Bernabé Cano, Iulianus Alaphridus /Wilfridus/ Fernández Zapico, Beniamin Iulianus /Vincentius Alphonsus/ Andrés, Augustus Andreas /Romanus/ Martín Fernández, Benedictus a Iesu /Hector/ Valdivielso Sáez, Anicetus Adolphus /Emmanuel/ Seco Gutiérrez) (1934)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský