Světci k nám hovoří...


sv. Odrada

Odrada

3. listopadu, připomínka
Postavení:panna
Úmrtí:asi s. XI.

ŽIVOTOPIS

Martyrologium ji pouze připomíná jako pannu z Alem ve Flandrech.

Narodila se údajně v Baelen Scheps, asi 60 km východně od Antverp v Belgii. Žila ctnostným životem, který je opředen legendárním podáním, které nám ji představuje jako dívku obdařenou milostí a konající zázraky.

Podle tradovaných příběhů, pocházejících asi až z r. 1304 a mladších, žila Odrada na přelomu jedenáctého a dvanáctého století v Baelen s otcem a macechou. Té snad byla „trnem v oku“ její zbožnost, protože prý nechtěla, aby Odrada chodila do kostela v sousední obci. V legendárním pojetí bylo Odradě dáno za podmínku cesty do kostela zkrocení divoce žijícího koně, což splnila. (Za příběhem je dnes hledaná symbolika podobná jako v případě jednorožce u sv. Justýny – pam. 7. 10.)

Hovoří se o její kráse i o odmítání nápadníků, protože se rozhodla k zachování panenství pro Krista. V té souvislosti je představována i jako mystička, kterou jednou při modlitbě přepadla velká žízeň a spontánně se pak v její blízkosti objevil pramen, který poskytuje po staletí léčivou vodu.

Odradu u Baelen mezi poli a lesy připomíná kaple s touto studnou s léčivou vodou.

Pohřbena byla v Alem u Scheps. Její ostatky byly ve 13. století přeneseny do kostela v Alem opatem ze Sint-Truiden.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Martinus de Porres (1639); Germanus, Theophilus et Cyrillus, m. in Cappadocia; Libertinus (s. III./IV.); Papulus (s. III./IV.); Valentinus et Hilarius (století neznámé); Guenæl (s. VI.); Silvia (s. VII.); Domninus, ep. Viennen (asi 538); Pirminus (asi 755); Ioannicius (846); Odrada (asi s. XI.); Ermengaudius (1035); Berardus, ep. Marsorum (1130); Alpais (1211); Idda (asi 1226); Simon Balacchi (1319); Emmanuel Lozano Garrido (1971)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský




Bez písemného souhlasu autora není povoleno veřejné šíření jakékoliv části textu těchto stránek kromě jeho užití v homiliích.