Alpais
| 3. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | panna |
| Úmrtí: | 1211 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se kolem roku 1156 v Cudotu, ležícím asi 30 km JJZ od Sens ve Francii. Chudí rodiče s více dětmi se živili obděláváním malého pozemku. Alpais musela ve 12 letech pomáhat na poli i v zahradě s nelehkou prací často až dlouho do večera.Její lůžko z prken, na které byla potom upoutána dlouhodobou neznámou a těžkou nemocí, bylo vystláno jen slámou. Alpais měla od dětství tvrdý život, který přijímala s pokorou. Její tělo se prý pokrylo vředy, někde se hovoří, že mohlo jít o malomocenství. K nejhoršímu patřilo, že pro zápach, který z boláku vycházel, se jí od nejbližších dostalo pohrdání. Matka ji prý odmítala obsluhovat a bratři, kteří jí museli donášet jídlo, utíkali z její blízkosti. Někdy trpěla hladem i proto, že měla ruce bezvládné a bylo pro ni těžké najíst se sama. Její otec brzy zemřel a maminka se modlila za její smrt s tím, že se potom všem uleví a pro Alpais to bude konec utrpení.
Nemalá změna nastala v době velikonoční vigilie. Bylo to snad kolem r. 1170, kdy Alpais se sama doma modlila a rodina byla na bohoslužbách. Náhle u Alpais došlo k částečnému uzdravení, které se týkalo zejména viditelné stránky onemocnění. Zmizel zápach a rány. Vláda nad tělem se jí však nevrátila. Mnozí z ní kvůli tomu dělali po nějakou dobu simulantku, které se zalíbilo lenošení.
Takové křivdy vůči Alpais pak vyrovnal rozhovor s Matkou Boží. Ta ji obeznámila s tím, že bude žít bez přijímání jakékoliv stravy, jen z nedělního sv. přijímání. O jejím mimořádném postu byl informován biskup Vilém ze Sens. Ten dal po prošetření postavit kapli napojenou na místnost s nemocnou Alpais, která z ní měla výhled na oltář.
Její tělo bylo po smrti uloženo v chóru kostela a lid ji začal uctívat jako světici. Liturgická úcta v diecézi Sens byla papežem Piem IX. povolena 28. 11. 1874.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Martinus de Porres (1639); Germanus, Theophilus et Cyrillus, m. in Cappadocia; Libertinus (s. III./IV.); Papulus (s. III./IV.); Valentinus et Hilarius (století neznámé); Guenæl (s. VI.); Silvia (s. VII.); Domninus, ep. Viennen (asi 538); Pirminus (asi 755); Ioannicius (846); Odrada (asi s. XI.); Ermengaudius (1035); Berardus, ep. Marsorum (1130); Alpais♦ (1211); Idda (asi 1226); Simon Balacchi♦ (1319); Emmanuel Lozano Garrido (1971)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský