Bertilla
| 5. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | abatyše OSB |
| Úmrtí: | s. VI. – zač. s. VIII. |
ŽIVOTOPIS
Narodila se údajně kolem roku 630 poblíž Soissons ve Francii. Byla šlechtického původu a její volba duchovního života se příčila plánům rodiny. Tento odpor pomohl překonat Audon (pam. 24. 8.), její duchovní rádce, který se stal biskupem Rouenu v r. 641. Na jeho radu odešla do kláštera Jouarre, ležícího na východní straně Meaux. Ten byl prý založen Audoinem a jeho bratry za vlády Merovejců kolem roku 635 jako dvojitý – pro benediktinské mnichy a vedle pro řeholnice. Bertila vynikala velkou pokorou a příkladnou poslušností. Za vedení abatyše Telchildy vykonávala ošetřovatelskou činnost, působila v klášterní škole a dostala na starost novicky.Na přání královny Batyldy (pam. 30. 1.; stol. VII.) a za souhlasu Telchildy se Bertila stala prý první abatyší kláštera v Chelles (v Calénsi), patřícího k diecézi Meaux v blízkosti Paříže. U těchto údajů se poněkud dostáváme do chronologických nesrovnalostí. Klášter v Chelles prý založila královna Chrodechilda již v VI. století, proto vznikl zřejmě názor, že Bertila žila o století dříve. Podle jiných názorů mohlo jít o otevření kláštera po přestavbě nebo klášter mohl mít zpočátku jen převorku, takže nástup první abatyše nemusí souviset se vznikem kláštera. Chrodechilda totiž zemřela r. 544 v klášteře, který založila v Tours. Místo Chelles je na východním okraji Paříže, asi 20 km od jejího středu a 27 km od Meaux.
Bertila zde zemřela po 46 letech vedení kláštera jako abatyše, možná už v VI. století, ale spíše až kolem r. 705 (pro výše uvedené souvislosti).
Ostatky Bertily byly v roce 1185 přeneseny do kostela Saint-André v Chelles, její lebka byla uložena v Jouarre.
Nové martyrologium pouze potvrzuje, že byla abatyší kláštera v Chelles, spadajícího k biskupství Meaux a uvádí už VI. stol.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Geraldus, ep. Biterren. (1123); Domninus, m. in Palæstina (307); Theotimus, Philotheus, Timotheus et Auxentius (307); Marcus, episcopus (asi s. IV.); Bertilla (s. VI. – zač. s. VIII.); Fibicius (asi 450); Guethnocus (s. VI.); Gomidas Keumurgian (Cosmas de Carboniano)♦ (1707); Guido Maria Conforti (1931); Ioannes Antonius Burró Más (1936); Maria a Monte Carmelo Viel Ferrando♦ (1936); Bernardus Lichtenberg♦ (1943); Gregorius Lakota♦ (1950)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský