Guido Maria Conforti
| 5. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | biskup, zakladatel Xaveriánského institutu |
| Úmrtí: | 1931 |
ŽIVOTOPIS
Pocházel od italské Parmy. Měl nadání a přál si stát se misionářem. Založil Xaveriánský institut a misijní svaz kněží. Stal se arcibiskupem v Ravenně a biskupem Parmy. Jeho plány mu velmi komplikoval zdravotní stav. Přesto se mu v roce 1928 podařilo na krátkou dobu dostat do misií v Číně, kam posílal odchovance svého institutu. Po návratu do Itálie zemřel.Při beatifikaci papež o něm řekl, že „je světlým příkladem kněžské duchovnosti, stále oživované hlubokou vírou a nezlomným misijním duchem. Vzorem opravdové pastýřské lásky, člověkem, který dokázal povzbuzovat věřící, aby otevřeli svá srdce potřebám bratrů v dalekých zemích.“
ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
PASTÝŘ MISIJNÍHO DUCHA
Narodil se 30. 3. 1865 do věřící statkářské rodiny v Casalora di Ravadese vzdálené jen 9 km od Parmy v Itálii. Pečlivá výchova a dobré vzdělání mu pomohly k cestě ke kněžství. Jako dítě byl navyklý při cestě kolem farního kostela se zastavit na několik slov s Ježíšem. Poklekal před velkým křížem a s pohledem upřeným na Spasitele vnímal jeho velkou lásku. Podle jeho vlastních slov se právě zde zrodilo jeho povolání ke kněžské službě.
Od 11 let navštěvoval tzv. malý seminář v Parmě. Zajímal se o diskuze vedené na téma církve a politiky a vnímal je jako velkou bolest. Po přečtení životopisu sv. Františka Xaverského se rozhodl stát misionářem. Velkou překážkou se však stal jeho zdravotní stav. Udává se, že dokud nevykonal pouť do Fontanelle, trpěl neobvyklým srdečním rytmem, epilepsií a těžkou nespavostí. Kněžské svěcení přijal 23. 9. 1888 a díky svému nadání se stal přednášejícím a prorektorem v semináři, později katedrálním kanovníkem. Nepřestal však toužit po účasti na misijním díle a 3. 12. 1895 se mu podařilo otevřít Emiliánský seminář pro zahraniční mise. Ten byl pak potvrzen jako kongregace sv. Františka Xaverského pro zahraniční mise, zkráceně Xaveriánský institut. Po schválení kongregace složil Kvido řeholní sliby, které byly rozšířeny o závazek hlásat evangelium „ad gentes“ (národům).
Prelát Kvido Conforti byl 9. 6. 1902 jmenován arcibiskupem v Ravenně, ale pro zhoršení zdravotního stavu, nejspíše vlivem vyčerpávající činnosti, se úřadu vzdal. Po zdravotní dovolené nastoupil roku 1907 na biskupský stolec v Parmě. Nadále se věnoval Xaveriánskému institutu a s Pavlem Mannem v roce 1916 založil misijní svaz kněží, jehož představeným byl po 9 let.
V roce 1928 se mu navzdory zdravotním problémům splnilo dávné přání vycestovat do Číny. Účelem cesty bylo seznámení se s činností misionářů, které pro tamní působení připravoval. Přes čtyři měsíce zde prožíval misionářskou práci s nasazením, které se odrazilo na jeho zdraví. Po návratu do Parmy, vysílený nemocí, ještě chtěl založit ženskou větev Xaveriánské kongregace. Ta však vznikla až za 14 let po jeho smrti. Zemřel náhle 5. listopadu ve věku 66 let.
Papež Jan Pavel II. ho 17. 3. 1996 blahořečil a 23. 10. 2011 byl od papeže Benedikta XVI. kanonizován.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Budu častěji setrvávat v pohledu na kříž, abych lépe porozuměl Božím plánům a přiblížil se Boží lásce.Milosrdný Bože, Tys naplnil svatého Kvida Confortiho duchem pravdy a lásky, aby připravoval nové misionáře a byl učitelem Tvého lidu; veď nás, abychom i my podle jeho příkladu rostli ve víře a lásce, a na jeho přímluvu nás provázej svou pomocí. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Geraldus, ep. Biterren. (1123); Domninus, m. in Palæstina (307); Theotimus, Philotheus, Timotheus et Auxentius (307); Marcus, episcopus (asi s. IV.); Bertilla (s. VI. – zač. s. VIII.); Fibicius (asi 450); Guethnocus (s. VI.); Gomidas Keumurgian (Cosmas de Carboniano)♦ (1707); Guido Maria Conforti (1931); Ioannes Antonius Burró Más (1936); Maria a Monte Carmelo Viel Ferrando♦ (1936); Bernardus Lichtenberg♦ (1943); Gregorius Lakota♦ (1950)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský