blah. Kristýna ze Stommeln /Kolínská/

Christina Stumbelensis

6. listopadu, připomínka
Postavení:	bekyně, mystička OP
Úmrtí:	1312

ŽIVOTOPIS

Narodila se 24. 7. 1242 ve Stommeln vzdáleném 18 km SZ od Kolína nad Rýnem v Německu. Rodiče Jindřich a Hilla Bruso patřili mezi bohaté zemědělce. Kristýna již jako pětiletá začala mít vidění Ježíše a v deseti letech uvěřila ve své vyvolení k životu pro něho. O dva roky později se prý rodiče začali poohlížet po vhodném chlapci pro manželství s ní. Utekla proto z domu s úmyslem žít duchovním životem v Kolíně nad Rýnem. Obrátila se zde na dominikány a po nějakou dobu v tomto městě žila pod jejich vedením jako bekyně. Někde se uvádí obdoba této formy napodobující mnišský život bez patřičných slibů. Kristýna se vrhla do asketického života a přes obtíže, které na ni doléhaly, se snažila o vytrvalou modlitbu. Tou také posilovala apoštolát německých dominikánů. Kristýniny extáze měly podobu záchvatů a snad proto byla poslána zpět do svého rodiště. V Kolíně údajně dostala přezdívku Stumbelensis. Nějakou dobu pak pobývala ve farním domě P. Jana.

V roce 1267 se jejím významným duchovním vůdcem stal dominikán Petr Dacien z Gotlandu, který byl žákem Alberta Velikého (pam. 15. 11.). Dalšího roku byla Kristýna omilostněna stigmaty (údajně k jejich výraznému prožívání pak docházelo každoročně o velikonocích), ta vystupňovala a upevnila její mystické pouto s Ježíšem. Zároveň se také píše o velkých útocích ďábla, včetně těžkých pokušení.

Kristýnin duchovní rádce Petr Dacien v r. 1269 odešel kvůli ročnímu studiu do Paříže a k vedení Kristýny začala sloužit korespondence. Mimo to ji asi 15x navštívil. Z dalšího časového období je uvedeno jen setkání r. 1270 před návratem do Švédska a r. 1279. Před koncem svého života v r. 1288 Petr (OP) sestavil z uschované korespondence první biografii Kristýny ze Stommeln. Posledních 24 let života už prý Kristýna prožila v poklidu. Dožila se věku 70 let a byla pohřbena ve svém rodišti.

Její ostatky byly přeneseny v r. 1342 do Nideggenu a potom 22. 7. 1569 do Jülichu, kde zůstaly uchráněny i přes bombardování chrámu 16. 11. 1944. Na její zachovalé lebce je poukazováno na stopy trnové koruny jako známky stigmatizace.

Blahořečená byla 12. 8. 1908 od papeže Pia X., který tak její kult potvrdil.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Leonardus, eremita (asi s. VI.); Felix, m. Thinisæ (s. III.); Paulus, ep. Cpolitanus (asi 351); Melanius (po r. 511); Iltutus /Farchog/, Abate e fondatore (asi 540); Callinicus, Himerius, Theodorus, Stephanus, Petrus, Paulus, Theodorus alter, Ioannes, Ioannes alter et socii, m. Hierosolymæ (638); Severus, ep. Barcinonen (asi s. VII.); Protasius, ep. Lausannen (s. VII.); Winnocus (asi 716); Stephanus, ep. Apten (1046); Theobaldus, presb. (1070); Christina Stumbelensis^♦ (1312); CDXCVIII Spanish Martyrum^♦ (1936); Patres Praedicatores e CDXCVIII Martyribus Hispanis ^♦ (1936); Patres Praedicatores e CDXCVIII Martyribus Hispanis – photo^♦ (1936); Patres Salesiani ex CDXCVIII Martyribus Hispanis^♦ (1936); Fratres Scholarum Christianarum ex CDXCVIII Martyribus Hispanis^♦ (1936); Fratres Maristae a Scholis ex CDXCVIII Martyribus Hispanis^♦ (1936); Fratres Carmelitani Discalceati ex CDXCVIII Martyribus Hispanis ^♦ (1936); Fratres Carmelitani et Sorores Carmelitanae Missionariae ex CDXCVIII Martyribus Hispanis ^♦ (1936); Thomas Mkinstuba Jihyoe, m. Nagasakii (1637); DXXII Spanish Martyrum^♦ (1934 až 1937)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský