blah. dominikáni ze 498 španělských mučedníků – životopisy

Patres Praedicatores e CDXCVIII Martyribus Hispanis

6. listopadu, připomínka
Postavení:	mučedníci
Úmrtí:	1936

ŽIVOTOPIS

Mezi 498 mučedníky občanské války bylo blahořečeno 72 dominikánských mučedníků. Z nich je 62 bratrů a 10 sester (OP).

Jejich beatifikační slavnost se uskutečnila 28. 10. 2007, kdy byli blahořečeni mezi 462 osobami řeholního stavu a dalšími 26 duchovními španělských diecézí. Zároveň byl jako datum společné památky všech 498 mučedníků stanoven 6. listopad.

Více úvodních informací v první části. Zde následuje 72 životopisů.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

³⁹⁹ Ludvík /Abraham Furones/ Furones Arenas - /šp: Luis † 20. 7. Narodil se 8. 10. 1892 v Abraveses de Tera v provincii Zamora ve španělském regionu Castilla y León. Studoval ve Ferreruela Tabarra a v Las Caldas de Besaya Santander. Noviciát začal u dominikánů u sv. Josefa de Padron v La Coruna. Zde složil první řeholní sliby 19. 3. 1910 a po nich se věnoval studiu filozofie v Coria v Asturii. Slavné řeholní sliby složil 2. 2. 1914 a pak v Salamance dokončil studium teologie. Po kněžském svěcení, které přijal v červenci 1917, ho čekala misijní práce ve Střední Americe.

Působil jako misionář v Guatemale, Nikaragui, El Salvadoru a v provincii San José v Kostarice. V letech 1929 - 1931 byl představeným domu sv. Anny v Salvadoru a od r. 1931 působil po tři léta v klášteře Santo Domingo v San Salvador. Po úspěšné činnosti, při níž pomáhal mnoha lidem dostat se z jejich problémů a získal i dobrou pozici, se v roce 1935 vrátil do Španělska. V Madridu byl zvolen převorem kláštera Atocha a musel proto zůstat ve Španělsku. Byl moudrým, vnímavým a láskyplným představeným.

Život v klášteře však ukončil útok nepřátel hned druhý den po vypuknutí občanské války. Klášter znesvětili a zapálili, řeholníci se stali terčem posměchu a bylo jim vyhrožováno smrtí. Poblíž kláštera v Calle de Granada, zároveň při zabíjení bratra Hyacinta, útočníci velmi těžce zranili i o. Ludvíka Furona, který pak zůstal v bolestech několik hodin ležet na ulici, kde za posměchu a urážek ještě 20. 7. 1936 skonal.

³⁹⁸ Hyacint García Riesco - /šp: Jacinto † 20. 7. Narodil se 28. 8. 1894 v Calville Somiedo v regionu Asturie ve Španělsku. Svátost biřmování přijal 2. 5. 1901. V dospělosti se rozhodl pro vstup do dominikánského řádu a 2. 7. 1921 složil řeholní sliby. V únoru 1923 byl vybrán na misie v Peru. Následoval otce Gerarda Fernándeze. Působil v Quillabamba, Maldonado a v Patiacolle. V letech 1927 - 1932 při chrámu sv. Růženy z Limy. Je chválen jako vynikající misionář, ale pro velké oslabení nemocí se v roce 1933 musel se vrátit do Španělska. Nejprve k sv. Štěpánu do Salamanky a odtud byl poslán do kláštera Atocha v Madridu.

Je charakterizován jako společenský, milý, ale i hloubavé a tiché povahy. Pracoval v kuchyni a obdarovával chudé. Když byl jejich klášter 20. 7. 1936 napaden, byl s otcem Ludvíkem Furonem zbit a vyveden ven. Poblíž kláštera v Calle de Granada v Madridu, poté, co vyjádřil odpuštění svým katům, byl zabit.

³⁷⁵ Josef López Tascón - /šp: José † 25. 7. Narodil se 3. 3. 1896 v Aviados, nacházejícím se 32 km od provinčního města León ve Španělsku. Ve 12 letech odešel na školu v Coria v Asturii, kde působili dominikáni, k nimž odešel i jeho bratr Emanuel. Josef vynikal ve zbožnosti a dominikánský hábit přijal 24. 8. 1913. V dalším roce 30. 8. složil sliby v Padrón v La Coruna a začal v Salamance studium filozofie a teologie. Kněžské svěcení přijal 19. 2. 1921 a po nich se ještě věnoval studiu na universitě v Madridu. Publikoval články ve vědeckých a literárních časopisech a od roku 1920 působil jako profesor na školách v Oviedu a ve Vergara v Guipúzcoa. Roku 1930 byl poslán do kláštera Atocha v Madridu. Byl sečtělým, pracovitým, poklidným a vlídným bratrem. Všechno přijímal vzhledem k plánu Boží prozřetelnosti. Při útoku na klášter Atocha i on byl vyveden do Calle de Granada a zde kvůli věrnosti Kristu střelen do břicha tak, že rána vyšla zády. Modlil se: „Bože, odpusť jim, já jim odpouštím.“ Poté, co ztratil vědomí, byl přenesen do kasáren Abtao a druhého dne dopraven do nemocnice v Calle Navas de Tolosa Nikanora Menendez (OP) dostal poslední pomazání a na následky vnitřního krvácení, naplněný pokojem a radostí, zemřel v Madridu 25. 7. 1936 ve věku 40 let. Řádoví bratři připomínají, že obětoval svůj život pro Boha, za mír ve Španělsku a za obrácení pronásledovatelů.

³⁹⁰ Josef Ludvík Palacio Muñiz – /šp: José Luis † 25. 7.

Narodil se 20. 5. 1870 v Tuñana v Pola de Siero v provicii Asturias ve Španělsku. Ve třech letech se jeho rodina přestěhovala do Villabony. Později se jeden z jeho sourozenců stal knězem a sestra řeholnicí. Josef Ludvík studoval filozofii a teologii v Oviedu. Stal se dominikánem a 1. 1. 1895 složil řeholní sliby v Ocaña. Kněžské svěcení přijal až 22. 12. 1899 a zároveň se s o. biskupem Ramonem Zubietou domluvil na vycestování do misií v Peru. Následně působil v okolí řeky Urubamby a 12 let strávil evangelizací v amazonském deštném pralese. V květnu 1910 se stal převorem kláštera Santo Domingo v Arequipa (v jižní části Peru). Nadále také navštěvoval oblast Urubamby i přes hodně se zhoršující zdraví. Nakonec se v roce 1921 ze zdravotních důvodů vrátil do Španělska, a to do madridského kláštera „Rosario“, vedeného o. Bonaventurou Garciem Paredes. Josef Ludvík zde setrval do r. 1932, v němž se vrátil do Ocaña. O tři roky později byl ustanoven kaplanem v Nambroca v Toledu. Zde v domě řádu byl 25. 7. 1936 napaden milicí a pak byl u řeky Tajo v blízkosti vlakového nádraží i s Antonínem Varonem Ortegou a dalšíma dvěma řeholními bratry zastřelen. Bylo to v místě nazvaném Malecón de Cañete v Algodor v provincii Toledo.

³⁸¹ Antonín Varona Ortega – /šp: Antonio † 25. 7.

Narodil se 16. 1. 1901 v Zumel v provincii Burgos v regionu Castilla y León ve Španělsku. Od roku 1913 se vzdělával na katolické škole v La Mejorada ve Valladolidu a již v 17 letech, 9. 9. 1918, složil první řeholní sliby u dominikánů v Avile. Po věčných slibech, které vykonal 18. 1. 1922, byl poslán do kláštera Rosaryville v New Orleansu v Severní Americe. Zde dokončil studium teologie a 13. 6. 1926 byl vysvěcen na kněze arcibiskupem New Orleansu. V témže roce odcestoval na Filipíny, kde učil v Colegiu de San Juan de Letran v Manile. Byl chválen jako vynikající profesor, avšak onemocněl tuberkulózou a proto se v roce 1933 vrátil do vlasti. Přes všechny obtíže byl vlídný a laskavý. Nejprve se léčil u sv. Tomáše v Avile a pak byl poslán do sanatoria Guadarrama v Madridu, kde ho zastihla občanská válka. Měl teprve 35 let, když 25. 7. zemřel společně s předcházejícím 66letým dominikánem Josefem Ludvíkem a se dvěma dalšími řeholními bratry jako mučedník.

³⁸⁶ Hygin Roldán Iriberri – /šp: Higinio † 25. 7. Narodil se 11. 1. 1895 v Ollogoyen v regionu Navarra ve Španělsku. V mladém věku musel pomáhat rodině, pracoval jako pastýř a na poli. Později začal noviciát v dominikánském klášteře v Avile, kde složil slavné sliby 16. 2. 1924. Po nich byl poslán do Ocaña a na práci v Nambroca, kde měl klášter hospodářství. Bratr Hygin byl ke každému velmi přátelský, velkorysý a zbožný. V roce 1932 byl ustanoven správcem. Po vypuknutí občanské války byl 24. 7. 1936 zatčen a druhého dne s výše uvedenými otci, Ludvíkem a Antonínem, a spolubratrem Janem, v místě nazvaném Malecón de Cañete v Algodor v provincii Toledo, zastřelen.

³⁸⁸ Jan Crespo Calleja – /šp: Juan † 25. 7.

Narodil se 27. 12. 1895 ve Villada, v provincii Palencia v regionu Castilla y León ve Španělsku, jako nejstarší z dvanácti dětí. V roce 1916 vstoupil do dominikánského kláštera v Avile, ale po dobu dvou let se musel vrátit do vesnice, aby pomohl rodině. Z té doby je připomínán jeho apoštolát mezi vrstevníky. Řeholní slib složil 6. 1. 1919 a od r. 1922 byl po sedm let v Santa Maria de Nieve v Segovia. Následně se stěhoval na tři roky do La Mejorada Valladolid a od r. 1932 působil jako správce klášterních nemovitostí v Romaila (20 km JV od Toleda). V Nambroca (asi o 8 km blíž k Toledu) každou neděli vyučoval dospělé katechismu. V březnu 1936 se dozvěděl, že jím spravovaný řádový majetek byl prozatímní vládou Toleda vyvlastněn. V květnu byl vyhnán a do začátku občanské války žil v Nambroca. Pak byl zatčen a zabit s dominikánskými otci Ludvíkem a Antonínem i se spolubratrem Hyginem v místě nazvaném Malecón de Cañete v Algodor v provincii Toledo. Bylo mu čtyřicet let.

⁷⁰ Rajmunda Fossas Románs – /šp: Ramona † 27. 7.

Narodila se 1. 11. 1881 v Ripoll v provincii Girona (v Katalánsku) ve Španělsku a třetí den byla pokřtěna jmény Růžena Eudalda Rajmunda. Vystudovala u sester karmelitek misionářek lásky. Měla tři mladší sourozence, a když jí v 19 letech zemřel otec, pomáhala matce vydělávat jako švadlena. Navštěvovala také chudé a nemocné. K dominikánským sestrám Zvěstování vstoupila 6. 7. 1903 ve Vic. Později vystřídala kláštery Sant Vicens de Castellet poblíž Barcelony, Xativa v provincii Valencie, Castell del Remei v provincii Lleida, dále v Girona, Pineda de Mar, Canet de Mar, klášter Montserrat a Trafalgar v Barceloně, kde byla v posledních třech letech matkou představenou. Po vypuknutí občanské války byla se sestrami Adélou Soro, Terezií Prats, Otýlií Alfonsou a Rajmundou Perramón 27. 7. 1936 odvedena z kláštera k výslechu, při kterém se milicionáři neúspěšně snažili zviklat její víru. Potom ji i se sestrami v nákladním voze odvezli k Vallvidrera na severozápadním okraji Barcelony, kde je postříleli.

⁷¹ Adéla Soro Bo – /šp: Adelfa † 27. 7.

Narodila se 6. 3. 1887 ve Villanueva de Castellón v provincii Valencie ve Španělsku a byla pokřtěna jmény Adéla Josefa Fermína. Svátost biřmování přijala asi v 8 letech roku 1895. Po otevření nové dominikánské školy v jejich městě vstoupila do ní 3. 3. 1905 a 30. 4. 1907 složila řádové sliby. Měla nadání pro hudbu a hrála k Boží oslavě na klavír. Později byla poslána také do klášterů Sant Andreu de Palomar v Barceloně, pak do Girony, do Castell del Remei u Lleidy a nakonec do Trafalgar v Barceloně. Vynikala optimismem a v době pronásledování své spolusestry povzbuzovala. Po vypuknutí občanské války zde byla 27. 7. s matkou Rajmundou a dalšími spolusestrami zatčena a na severozápadním okraji Barcelony zastřelena.

⁷² Terezie Prats Martí – /šp: Teresa † 27. 7. Narodila se 8. 1. 1895 v Ciutadilla v provincii Lleida ve Španělsku. Od 13 let pomáhala v rodině jako zručná švadlena. Byla v chrámovém sboru, působila také jako katechetka a navštěvovala nemocné, aby jim dle svých schopností pomáhala. V 23 letech odešla k dominikánským sestrám Zvěstování do kláštera Montserrat, kde pracovala v šicí dílně. Do řádu vstoupila 11. 9. 1920 a 5. 4. 1922 složila řeholní sliby. Žila pak v komunitách Barcelona-Horta Sant Vicens de Castellet a Vic, kde pracovala jako kuchařka a učitelka ručních prací na internátní škole. Poslední přestěhování bylo do Trafalgar v Barceloně. Po vypuknutí občanské války zde byla 27. 7. s matkou Rajmundou a dalšími spolusestrami zatčena a na severozápadním okraji Barcelony ve věku 41 let zastřelena.

⁷³ Otýlie Alfonsa González – /šp: Otilia Alonso † 27. 7. Narodila se 31. 12. 1916 v Enfistiella u Oviedo v Asturii ve Španělsku. Svátost biřmování přijala 11. 11. 1925. Do dominikánského kláštera vstoupila 10. 4. 1932 ve Vic a řeholní sliby složila 15. 10. 1933. O dva roky později byla poslána učit v Barcelona-Horta. V červenci 1936 přešla ke komunitě Trafalgar v Barceloně. Zde byla 27. 7. s matkou Rajmundou a dalšími spolusestrami zatčena a na severozápadním okraji Barcelony bylo do nich stříleno. Po zásazích ještě asi necelé dvě hodina žila. Mučednickou smrt přijala ve věku 19 let.

⁷⁴ Rajmunda Perramón Vila – /šp: Ramona † 27. 7. Narodila se 29. 8. 1898 ve Vic u Barcelony ve Španělsku. Při sv. křtu byla pojmenována Pietat Rosa Maria Ramona. Jak dospívala, vedle domácích prací začala pracovat i v textilce. V neděli navštěvovala školu sester dominikánek Navštívení Panny Marie. Do jejich řádu vstoupila 13. 9. 1920. V roce 1922 přešla do Trafalgar v Barceloně. Řeholní sliby složila 5. 4. 1928. Po vypuknutí občanské války byla 27. 7. s matkou Rajmundou a dalšími spolusestrami zatčena a na severozápadním okraji Barcelony, ve věku 37 let, zastřelena.

⁷⁵ Reginalda Reginalda Picas Planas – /šp: † 27. 7. Narodila se 25. 5. 1895 v Borredá v provincii Barcelona ve Španělsku. Navštěvovala školu, kterou vedly dominikánky a později, 24. 3. 1919, se k nim připojila. Řeholní sliby složila 30. 9. 1920. Působila v různých klášterech, naposledy to byla řádová škola v Manrese poblíž Barcelony. Po vypuknutí občanské války se Reginalda připravovala na mučednictví. Dne 26. 7. 1936 skupina milicionářů přišla prohledat dům, v němž s Reginaldou chtěla nejtěžší dny přečkat i Růžena Jutglar. Sestry se schovaly v dalším domě, ale druhého dne byly obě zajaty a byly jim učiněny neslušné návrhy. Ony ale vytrvaly ve věrnosti Kristu a raději v Manrese (SZ od Barcelony) přijaly mučednickou smrt.

⁷⁶ Růžena Jutglar Gallart – /šp: Rosa † 27. 7. Narodila se 25. 1. 1900 v Sabassona v provincii Barcelona ve Španělsku. Po ukončení vzdělání ve škole u sester dominikánek ve Folgarolas vstoupila do jejich kongregace Zvěstování 19. 3. 1920. Řeholní sliby složila 30. 9. 1921 a zaměřila se na vyučování nejmladších dívek. Zahrnovala je mateřskou láskou a dívky ji měly velmi rády. Sestra Růžena prý byla upřímná a přímočará. Po vypuknutí občanské války byla se sestrou Reginaldou v Manrese, kde chtěla najít útočiště, zajata a zabita jako mučednice.

³⁸⁵ Emanuel Moreno Martínez - /šp: Manuel † 5. 8. Narodil se 17. 6. 1862 v Rincón de Soto v provincii Logroño v regionu La Rioja ve Španělsku. Na začátku dospělosti vstoupil k dominikánům, první sliby složil 24. 9. 1878 v Ocaña a slavné sliby 30. 9. 1881 v Avile. Stal se jáhnem a roku 1884 byl poslán do Manily, kde ukončil studium a v červenci 1885 přijal kněžské svěcení. Pak byl poslán na misie do Číny, kde působil s velikou horlivostí po dvacet let.

Sepsal zde také příběhy významných místních křesťanských světců a historických osobností v Číně. V roce 1902 byl jmenován provinciálem s působností ve Fogan a v letech 1911-1913 hlásal evangelium opět na Filipínách. Šest let působil v klášterech sv. Dominika v Manile a v Pampanga. V roce 1917 se vrátil do Španělska, v Avile setrval do r. 1921 a pak deset let sloužil v La Mejorada, z části jako zpovědník řeholnic.

V roce 1934 se stal představeným v Barcelona-San Gervasio a od roku 1935 byl převorem kláštera v Ocaña. Vynikal v mírnosti a šlechetnosti. Přijímal také žadatele do třetího řádu Dominikánů, který za jeho vedení vzkvétal.

Španělská občanská válka ho zastihla v době, kdy se připravoval přejít se staršími bratry do Portugalska. Už 22. 7. 1936 byl jejich klášter se 32 řeholními bratry napaden útočníky, kteří ho vydrancovali a znesvětili kostel. Pálili obrazy i obsah archivu. Otec Emanuel Moreno s o. Maximinem Fernandez a s řeholními bratry Viktorem Garciou a Eduardem González, se vydali do Madridu hledat útočiště pro spolubratry. V Correo de Cuenca byli 5. 8. dopadeni milicí, která do nich v průchodu u nádraží Atocha v Madridu začala střílet. Otec Emanuel ještě zvolal: „Ať žije Kristus král! Dávám život za katolickou církev“ – a na místě skonal. Bylo mu 74 let.

³⁹³ Maximin Fernández Marínas – /šp: Maximino † 5. 8. Narodil se 2. 11. 1867 v Casteñedo de Valdés, asi 30 km od Luarca v regionu Asturias ve Španělsku. Již před dovršení 18 let složil 9. 9. 1885 v dominikánském klášteře v Ocaña první řeholní sliby. O dva roky později složil v Avile slavné sliby a horlivě pokračoval ve studiu. V roce 1892 byl poslán na Filipíny a následující rok byl v Manile vysvěcen na kněze. Po 6 let působil v Cagayanu v severním Luzonu. Za revolučních bojů na Filipínách byl v roce 1898 zajat povstaleckými vojsky. Po mnohém utrpení byl v dalším roce propuštěn a vrátil se do Manily. Stižen vážnějším onemocněním odplul v květnu 1902 do Španělska, kde byl dopraven do Ocaña. Po dvou letech byl poslán do Segovie. V roce 1914 byl zvolen provinciálem španělských provincií a po 4 roky konal vizitační návštěvy řádových domů.

Roku 1919 odešel do Itálie a u Neapole na okraji Sant'Anastasia v poutní svatyni Madony del Arco působil jako zpovědník. Jeho působnost je také zmiňována v římském klášteře Santísima Trinidad, ale v září 1920 se vrátil do Španělska a žil v Ocaña až do roku 1936. V letech 1927-1931 zastupoval duchovního otce v Zaragoze, ve Valladolidu a v Toledu. Od května 1936 už zůstával u starších kněží v Ocaña. Právě pro ně se vydal hledat útočiště do Madridu s výše uváděným o. Emanuelem a s řeholními bratry Viktorem a Eduardem. V Correo de Cuenca byli 5. 8. dopadeni milicí, která do nich u nádraží Atocha začala střílet. Všichni mimo o. Maximina Fernándeze zemřeli na místě, ale on s jedenácti kulkami v těle byl přenesen do blízké provizorní nemocnice. Upadal do bezvědomí, ale jeho agonie údajně trvala až do 15. 8. Přesto je uváděno datum jeho zastřelení společně s bratry už 5. 8. ³⁹⁵ Viktor García Ceballos – /šp: Víctor † 5. 8. Narodil se 24. 6. 1880 v Carrion de los Condes v provincii Palencia v regionu Castilla y León ve Španělsku. Navštěvoval místní jezuitskou školu San Zoilo a pak odešel k dominikánům do Ocaña. První řeholní sliby zde složil 23. 10. 1898 a kněžské svěcení přijal 15. 7. 1906. Pak působil na řádových školách v Ocaña a Santa Maria de Nieve. Z důvodu onemocnění musel odejít do domu v Nambroca v Toledu a odtud byl v roce 1920 poslán do kláštera Nejsvětější Trojice v Římě. Důvodem byl předpoklad, že jižní podnebí přispěje jeho zdravotnímu stavu. Jako jeho záliby jsou zmiňovány malířství a hudba. Do Španělska se vrátil v roce 1925 a v Ocaña setrval po rok 1930. Další rok strávil v řádovém domě v Calle de la Pasión v Madridu, po té rok opět v Santa Maria de Nieve a od roku 1934 do vypuknutí občanské války byl zase v Ocaña. Odtud s výše uvedenými otci Emanuelem a Maximinem i s řeholním bratrem Eduardem byl po útoku na klášter v Madridu hledat útočiště a společně s nimi byl 5. 8. napaden milicí, která do nich u nádraží Atocha začala střílet. Ještě zvolal „Viva Cristo Rey! - Viva la Iglesia Católica!“ (Ať žije Kristus král! Život za katolickou církev!) a na místě zemřel.

³⁸⁴ Eduard González od sv. Dominika – /šp: Eduardo † 5. 8.

Narodil se 5. 1. 1889 v Avile v regionu Castilla y León ve Španělsku. Jeho matka byla dominikánskou terciářkou a otce ztratil ve třech letech. V 11 letech se s matkou stěhoval do Ocaña, kde se později stal dominikánem. Jako řeholní bratr vystřídal kláštery v Avile, v La Mejorada, roku 1924 opět v Ocaña a pak do r. 1930 byl zase v Avile. Odtud byl poslán do madridského kláštera Casa de la Pasión. Byl pracovitý, svědomitě plnil úkoly a vynikal laskavostí, soucitem a pokorou. V době, kdy se schylovalo k občanské válce, se začínal připravovat na mučednickou smrt. Do Ocaña byl naposledy přeložen 6. 6. 1936. Odtud šel s řeholním bratrem Viktorem a otci Emanuelem a Maximinem do Madridu, kde 5. 8. byli v Correo de Cuenca dopadeni milicí, která do nich u nádraží Atocha začala střílet. Také bratr Eduard zde zvolal „Viva Cristo Rey!“(- „Ať žije Kristus král!) A zasažen kulkami zde skonal.

⁶⁸ Maria del Carmen Zaragoza Zaragoza – /šp: † 7. 8.

Narodila se 1. 6. 1888 ve Villajoyose v provincii Alicante ve Španělsku. Otec byl kapitánem na obchodní lodi a s jeho zaměstnáním zřejmě souviselo stěhování se do Santoña. Marie své dětství prožila kolem Biskajského zálivu. Svátost biřmování přijala 18. 5. 1895 v San Vicente de la Barquera a asi do 15 let žila s rodinou v Algortě. Odtud se vrátila do Villajoyose, kde se zapojila do asociace Dcer Panny Marie. Ve 24 letech se odstěhovala do Barcelony, kde navštěvovala ty, kteří pro své stáří i onemocnění potřebovali pomoc, ale byli chudí na to, aby si ji zajistili. Do dominikánské komunity sv. Kateřiny v Barceloně vstoupila 22. 7. 1916. Později pracovala jako vrátná a dostala na starost i třídu dívek.

Po vypuknutí občanské války veřejné působení řeholních sester bylo nemožné a při okamžitém pronásledování řeholníků i jim hrozila mučednická smrt. Marie del Carmen společně se sestrou M. Růženou Adrover hledaly útočiště v rodinách, kde se modlily za obrácení pronásledovatelů a vyjádřily i svou ochotu k mučednictví. Při cestě k dalším příbuzným byly obě zadrženy a zabity v pozdních hodinách 7. 8. u Lladonerského lesa při cestě z Molins de Rei do Vallirany.

⁶⁹ Maria Růžena Adrover Martí – /šp: María Rosa † 7. 8.

Narodila se 22. 7. 1888 v San Roque v provincii Cádiz, Španělsku. Její otec byl zaměstnán u námořnictva a rodina se vícekrát stěhovala. V dívčím věku do Vilanovy v provincii Barcelona a pak údajně do Tortosy v provincii Tarragona. M. Růžena Adrover měla mladší sourozence, o které se starala, když ztratili rodiče. V roce 1915 se přistěhovala do Barcelony a pracovala jako švadlena ve službách hraběte z Güella. Později se připojila k Dcerám Panny Marie a 31. 7. 1920 vstoupila do dominikánské komunity sv. Kateřiny Sienské v Barceloně. Řeholní sliby složila 18. 2. 1922. V řeholním životě uplatnila učitelské nadání a u studentek, vyučovaných zdarma, probouzela velkou důvěru k řádu. Po vypuknutí občanské války s Marií del Carmen hledala útočiště v rodinách a cestou k příbuzným byly obě zadrženy a zabity u Lladonerského lesa při cestě z Molins de Rei do Vallirany.

³⁷⁰ Bonaventura García Paredes - /šp: Buenaventura † 12. 8. Narodil se 19. 4. 1866 ve Valdes v provincii Castanedo v regionu Asturie ve Španělsku. Měl pět sourozenců a jako dítě pomáhal pást ovce. Navštěvoval střední školu provozovanou dominikány a po jejím ukončení byl přijat do semináře v Coria v regionu Asturie. Ze zdravotních důvodů musel studium po dvou letech přerušit, ale po svém zotavení pokračoval v Ocaña v Toledu. Řeholní sliby složil 31. 8. 1884 a po třetím ročníku teologie byl poslán studovat práva na univerzitě v Salamance. Ve studiu filosofie pokračoval ve Valencii a v Madridu.

Kněžské svěcení přijal 25. 7. 1891 v Avila. Poté dále studoval, získal doktorát z filosofie a práva. V roce 1899 byl poslán vyučovat práva na Univerzitu svatého Tomáše v Manile. Mimo jiné se zde stal redaktorem katolických listů.

V roce 1911 byl zvolen provinciálem Filipínské provincie se sídlem v Manile. Z části zajišťoval i misijní působení v Číně a ve Vietnamu. O něco později rozšířil působení řádu i v USA, kde byla jeho přičiněním založena studijní centra. V roce 1917 začal zřizovat řádové domy La casa del Rosario a Calle Conde de Penalver v Madridu. Po 9 let byl jejich představeným a věnoval se kněžské službě.

V roce 1926 byl zvolen generálním představeným řádu dominikánů. S hlavou skloněnou až k zemi tehdy prosil Generální kapitulu, aby delegáti na jeho zvolení netrvali, nakonec však jejich rozhodnutí přijal. Během více jak dvou let navštěvoval řádové provincie a zřídil sídlo v Římě. Byl horlivý i ve psaní oběžníků ohledně věrného plnění povinností.

V roce 1929 se u Bonaventury Paredes začalo projevovat oslabení zdraví do té míry, že považoval za nutné podat demisi. Rezignoval a pak se vrátil do Španělska. Po krátkém pobytu v Madridu nastoupil na odpočinek do kláštera v Ocaña, který byl kdysi místem jeho noviciátu. Po vypuknutí občanské války, kdy všichni museli tento klášter opustit, hledal útočiště na různých místech v Madridu. Dne 11. 8. byl v tomto městě zadržen milicí, následně byl mučen v madridském Checa a Fuencarral. Zde na severním okraji Madridu, ve směru na Alcobendas, v místě označovaném jako Encinar Valdesenderín, byl 12. 8. 1936 kolem 10. hodiny s růžencem a breviářem v ruce zastřelen.

Na hřbitově ve Fuencarral, kde byl pohřben, byly 24. 10. 1940 jeho ostatky vyzvednuty a přeneseny do krypty chrámu Santísimo Rosario. Od roku 1967 jsou jeho ostatky uloženy v pantheonu kláštera sv. Tomáše v Avile.

³⁸⁷ Inocenc García Díez – /šp: Inocencio † 13. 8. Narodil se 28. 12. 1875 v Alar del Rey v provincii Palencia v regionu Castilla y León ve Španělsku. Po ukončení studia na dominikánské škole v Ocaña složil první řeholní sliby 5. 1. 1892. Jako řeholník se stal jáhnem a v r. 1899 odešel do Vietnamu. Teprve tam přijal kněžské svěcení a po půl roce byl odtud poslán na Filipíny do kláštera sv. Dominika v Manile. Potom od r. 1903 působil po 7 let v Tuguegarao v severním Luzonu, kde vyučoval na škole sv. Hyacinta a měl na starost i pastoraci.

V roce 1911 se vrátil do Španělska, kde na dominikánských školách zastával různé funkce. Až do roku 1917 působil na škole Santa Maria de Nieve v Segovii, potom do r. 1922 byl ve funkci ředitele v Ocaña a pak byl rektorem v Santa Maria de Nieve. Od roku 1925 byl v klášteře Rosario v Madridu, kde vedl komunitu v době vypuknutí občanské války. Už 18. 7. 1936 byl jejich klášter napaden. Dostal také nějakou ránu, ale viděl pouze vážnější zranění o. Josefa Santonja Pinsacha a pomáhal dostat ho do nemocnice a tři dny s ním zůstal. Na srdci mu ležela bezpečnost bratrů, pro které byl ochoten obětovat svůj život. Byl zatčen 13. 8. a odveden k výslechu do centra Bellas Arte. Ještě téhož dne byl v suterénu toho domu zabit. Bylo mu 60 let.

³⁷⁶ Lucián „Reginald“ Hernández Ramírez – /šp: Luciano † 13. 8. „Reginaldo“

Narodil se 7. 1. 1909 v San Miguel el Alto v diecézi Guadalajara v Mexiku. Po vzdělávání na dvou místních školách odešel do diecézního semináře v Guadalajaru. Studium zde ale nedokončil, protože z důvodu protináboženské politiky za Plutara Callese byl seminář zrušen. Lucián potom za pomoci misijního o. Mariana Navarro z řádu dominikánů vycestoval do Španělska, kde vstoupil do řádu a 17. 8. 1927 v Coria v Asturii složil řeholní sliby. Po studiu filosofie vystudoval v Salamance teologii a 10. 6. 1933 přijal kněžské svěcení. Díky jazykovému nadání přispíval do časopisů a vynikal také tvorbou obrázků. Měl milou povahu, temperament apoštola, zářil radostí, vynikal uctivostí, poslušností, pokorou a ochotou. Od představených byl poslán do Santo Domingo el Real v Madridu na další universitní studium. Na prosbu z Katolické akce publikoval Enchiridion pro rodiny. S vypuknutím občanské války byla jeho řeholní komunita rozpuštěna a on se nakonec snažil hledat útočiště na mexickém velvyslanectví. Protože byl kněz, odmítli se tam jeho problémem zabývat. Jejich postoj Luciána nevyvedl z míry, byl ochoten zemřít pro Boha a chtěl být obětí i za víru v Mexiku. Když ho 13. 8. 1936 milice zatýkala, otevřeně se hlásil ke svému kněžství a řádové příslušnosti. Ještě téhož dne ho po odvedení do centra Bellas Arte členové milice popravili.

³⁹¹ Josef Santonja Pinsach – /šp: José (katalánsky Josep) † 15. 8. Narodil se 1. 4. 1879 v Olot v provincii Girona v regionu Katalánsko ve Španělsku. Druhý den byl pokřtěn a biřmován 27. 7. téhož roku. Ve 12 letech ztratil rodiče. Po přípravce na latinu začal u dominikánů v Ocaña další vzdělávání a 4.10 1895 zde složil první řeholní sliby. Měl nadání pro hudbu, malířství i literaturu. Dne 26. 7. 1903 se v Avile stal knězem. Byl pak poslán jako profesor vyučovat na řádové škole Santa María de Nieve v Segovii a v La Mejorada Olmedo ve Valladolidu. Po delší době byl povolán do Ocaña a odtud v roce 1928 do La casa de la Pasión v Madridu. Od roku 1935 patřil ke komunitě madridského kláštera Rosario. Při přepadení kláštera ozbrojenými milicionáři byl zraněn a za pomoci o. Inocence García Díez byl dopraven do nemocnice. Dne 15. 8. – o svátku Nanebevzetí P. Marie, ve věku 57 let byl milicionáři v Madridu zabit.

⁴¹⁹ Celestin Josef Alonso Villar – /šp: Celestino José † 18. 8. Narodil se 15. 6. 1862 v Cangas de Onis ve farnosti Margolles v Asturii ve Španělsku. V 10 letech přijal svátost biřmování. Ve věku 17 let se rozhodl pro řeholní život a začal se připravovat studiem latiny. V Corias v Asturii oblékl řeholní hábit 1. 7. 1881 a po roce složil řeholní sliby. V Oviedu dokončil studia a 19. 6. 1886 byl vysvěcen na kněze. Působil jako lektor teologie na škole Vergaře v provincii Guipúzcoa. Vynikal dobrotou, byl dbalý na přesná vyjádření a vážen studenty. Roku 1912 se v Corias stal novicmistrem a potom i pokladníkem kláštera. Od r. 1930 byl po čtyři roky představeným řeholního domu ve Felguera v Asturii. V Navelgas byl 12. 8. s otcem Řehořem Pérez Díez zatčen. S nimi byli uvězněni také o. Jakub Franco Mayo a bratr Abilius Sáiz López. V časných ranních hodinách byli všichni čtyři v oblasti La Tejera u Navelgas umučeni.

⁴²⁰ Jakub Franco Mayo – /šp: Santiago † 18. 8. Narodil se 28. 3. 1905 v Santa María del Páramo v provincii León ve Španělsku. ve Španělsku. V Corias nastoupil do semináře a 31. 8. 1921 složil řeholní sliby. Po nich studoval teologii v Salamance a kněžské svěcení přijal 9. 2. 1930. Později byl vybrán za profesora do Navelgas. Vynikal úctou k eucharistii a k Panně Marii. Se třemi spolubratry byl v časných ranních hodinách 18. 8. 1936 umučen v La Tejera u Navelgas.

⁴²¹ Alfons Řehoř Díez Pérez – /šp: Gregorio † 18. 8. Narodil se 9. 5. 1910 v Gozón de Ucieza v Palencii ve Španělsku. Roku 1922 vstoupil do menšího semináře Las Caldas de Besaya poblíž Santander. V 17 letech, 17. 8., složil řeholní sliby a pak pokračoval ve studiu filosofie a teologie u sv. Štěpána v Salamance. Byl prostý, zbožný, milý a velmi pracovitý. Kněžské svěcení přijal 3. 6. 1934 a pak byl poslán do Navelgas, kde ho 12. 8. s otcem Celestinem Villar zatkli milicionáři. S dalšími dvěma spolubratry byli v časných ranních hodinách 18. 8. 1936 zabiti v La Tejera u Navelga

⁴²² Abilius Sáiz López † 18. 8. Narodil se 2. 2. 1894 v Montejo de Bricia v provincii Burgos ve Španělsku. Při návštěvě Panny Marie Montesclaros se rozhodl pro duchovní povolání. Vstoupil do kláštera v Corias a řeholní sliby složil 14. 3. 1931. V Navelgas pracoval pro komunitu jako hlavní kuchař a měl na starosti i živočišnou výrobu. Byl velmi pozorný, zbožný a dbalý čistoty. Se třemi kněžími se dostal do vězení a 18. 8. 1936 v časných ranních hodinách v La Tejera u Navelgas podstoupil mučednickou smrt.

³⁷⁷ Vicent Álvarez Cienfuegos – /šp: Vicente † 25. 8.

Narodil se 29. 4. 1863 ve Villamejíně patřícímu k obci Proaza v regionu Asturie ve Španělsku. V roce 1869 přijal svátost biřmování a po devíti letech, podobně jako jeho dva rodní bratři, složil 20. 9. 1878 dominikánské sliby v Coria v Asturii. V roce 1886 přijal kněžské svěcení a později učil filozofii v Cori a teologii v Salamance. Jeho řečnický projev byl vždy srozumitelný, málo slovy dokázal hodně vyjádřit a v jeho řeči byla znát i láska k těm, ke kterým promlouval. I přes tituly a funkce mu nechyběla pokora a prosté přiblížení se potřebným. Byl provinciálem v letech 1904 - 1908 a znovu byl zvolen na další čtyři léta r. 1914. Jeho působnost se týkala také misií v Americe. Za občanské války ve Španělsku byl 22. 8. 1936 v Madridu zatčen z důvodu svého poslání a 25. 8. ve věku 73 let popraven.

⁴⁰³ Petr Ibañez Alonso – /šp: Pedro † 27. 8. Narodil se 27. 4. 1892 ve Fuentes de Nava v provincii Palencia v regionu Castilla y León ve Španělsku. V 17 letech složil 25. 9. u dominikánů v Ocaña první řeholní sliby. Po nich odešel studovat do Avily teologii. Ve studiu pokračoval v Rosaryville v New Orleansu v USA a v Manile, kde 1. 4. 1917 přijal kněžské svěcení. Stal se misionářem v Číně a v roce 1922 byl povolán zpět na Filipíny. Působil zde 12 let, převážně jako profesor na škole sv. Hyacinta v Tuguegarao v severním Luzonu. V roce 1934 se vrátil do Španělska a vyučoval na škole Santa Maria de Nieve v Segovii. Vynikal vytrvalostí, zbožností i pokorou a postojem k pravdě a spravedlnosti. Při vypuknutí občanské války byl zrovna v Madridu, kde milicionáři zaútočili na klášter Rosario. Zprvu se skrýval s o. Josefem Carrillo v jednom domě ještě s pěti augustiniány a dvěma piaristy. Dne 26. 7. byli všichni zatčeni a přiznali se ke službě Kristu šířením evangelia (s o. Josefem i v Číně). Na základě prohlášení o věrnosti až do smrti byl Petr Ibañez odsouzen k smrti. Druhý den byl s o. Josefem, který rovněž netajil své povolání, v Barrio v madridské čtvrti Vallecas zastřelen. Bylo mu 44 let.

⁴⁰¹ Josef Maria López Carrillo – /šp: José † 27. 8. Narodil se 14. 2. 1892 v Alcalá la Real v provincii Jaén v Andalusii ve Španělsku. V roce 1907 nastoupil do dominikánské školy v Ocaña. Dominikánské sliby složil 5. 11. 1911 u sv. Tomáše v Avile a začal zde studium filozofie a teologie. Pokračoval v něm v Rosaryville v New Orleansu v USA, kde složil věčné sliby a studium zakončil až v Manile, kde 15. 1. 1919 přijal kněžské svěcení. Následně byl vybrán jako misionář pro Čínu, kde v Hai San a Pingtakiehu, v letech 1919 až 1935, velmi horlivě působil. Vybudoval chrám, pomáhal sirotkům a založil sdružení „Santa infancia“. V roce 1935 se ze zdravotních důvodů musel vrátit do Španělska, kde podstoupil operaci. Na následnou rekonvalescenci byl poslán do kláštera Ocaña. Vypuknutí občanské války ho však zastiho v Madridu, kde milicionáři zaútočili na klášter Rosario a kde se setkal s o. Petrem Ibañezem. S ním se snažil skrývat, a 26. 7., ještě s dalšími řeholníky, byli zatčeni a vyslýcháni v Centru. Stejně jako o. Petr Ibañez se přiznal ke službě Kristu šířením evangelia a spolu s ním byl 27. 7. v Barrio v madridské čtvrti Vallecas zastřelen.

⁴⁰² Nikác Romo Rubio – /šp: Nicasio † 30.8

Narodil se 14. 12. 1891 v Castillejo del Romeral v provincii Cuenca v regionu Castilla-La Mancha ve Španělsku. Brzy ztratil otce a jeho matka se znovu vdala. Otčím jej i s jeho bratry nutil k namáhavé práci. V dospělosti Nikác vstoupil do kláštera ve snaze vymanit se z otčímových požadavků na práci a pro touhu studovat a stát se knězem. V dominikánském klášteře v Avile složil 2. 2. 1921 řeholní sliby a s oddaností ke komunitě zde žil do roku 1924, kdy byl poslán na sedm let do Santa Maria de Nieve. Sloužil jako kuchař, kostelník a vrátný. V letech 1932-1936 pracoval v Ocaña, kde je uváděn jako asistent i šikovný mechanik. Zde ho zastihl začátek války. Dostal souhlas, aby na pár dní navštívil svou matku, která již byla slepá. Dne 22. 7. 1936 byl jejich klášter se 32 řeholními bratry napaden útočníky, kteří ho vydrancovali a znesvětili kostel. Pálili obrazy i obsah archivu. Nikác zůstal s matkou i přesto, že nepřátelé víry někde poblíž znesvětili kostel a při dopadení mu hrozila smrt. K přijetí eucharistie měl naposledy možnost o svátku sv. Jakuba (25. 7.) a pak už byl kostel uzavřen. Asi po měsíci byl od milicionářů zatčen a surově zbit. Do Madridu byl dopraven 29. 8. a v Mediodia brutálně mučen. V tichosti se připravoval na mučednickou smrt, k níž došlo po půlnoci, tedy 30. 8. 1936. Spolu s ním byli popraveni i dva kněží.

⁶⁷ Josefina Bonaventura Sauleda Pavla – /šp: Paulis † 31. 8. Narodila se 30. 7. 1885 v Sant Pol de Mar v provincii Barcelona ve Španělsku. Životu z víry se otevřela až ve 12 letech. Navštěvovala pak místní dominikánskou školu Zvěstování. Mezi chudými dětmi působila jako katechetka a v roce 1905 vstoupila v Barceloně do kláštera Montesión (dnešní Esplugues de Llobregat). Je uváděna jako kontemplativní sestra, která vynikala ve zpěvu a později se stala představenou novicek. Na samém začátku občanské války, 19. 7. 1936, musela s ostatními sestrami opustit klášter. Snažila se potom být v kontaktu s dalšími řeholnicemi. K jejímu zatčení došlo v ranních hodinách 31. 8. a po dvanáctihodinovém vyčerpávajícím výslechu se mučitelé rozhodli za soumraku ji převézt do arény, kde pokračovalo její mučednictví a ráno bylo nalezeno její mrtvé tělo. Zemřela v 51 letech.

⁴²³ Michael Menéndez García – /šp: Miguel † 31. 8. Narodil se 29. 6. 1885 v San Julian de Quintana v Asturii ve Španělsku. Jako dítě dostával za úkol pomáhat s hlídáním stáda. Ve 12 letech mu zemřel otec a o dva roky později jej strýc přihlásil do semináře v Corias. Řeholní sliby zde složil 12. 10. 1902 a učitelé ho poté poslali do Padrón La Coruña na filozofii a teologii dostudoval v Salamance, kde 18. 7. 1909 přijal svátost kněžství. Poté byl poslán na školu do Vergary v provincii Guipúzcoa a 12 let se věnoval výuce s pozoruhodnými výsledky. Stal se pro ně uznávaným od učitelů, studentů i jejich rodičů. V roce 1923 byl poslán do Corias a pak ke sv. Štěpánovi do Salamanky. V červenci 1929 se stal rektorem ve Vergaře. Před vypuknutím občanské války působil opět v Corias. Zde byl od milicionářů zadržen a odveden do vězení 19.8 1936 a o necelé dva týdny později (31. 8.) byl umučen v El Pinar de Lada, Sama Langreo.

⁴²⁴ Josef Maria Palacio Montes – /šp: José † 31. 8. Narodil se 9. 11. 1901 v Bimenes ve farnosti San Julián de Bimenes patřící k Nava v Asturii ve Španělsku. V dětství ztratil otce a dědeček mu zajistil v 11 letech nástup na dominikánskou školu v Corias. Po profesních slibech 11. 11. 1917 pokračoval ve studiu filozofie a teologie v Salamance, kde 6. 6. 1925 přijal kněžské svěcení. Jako lektor působil v menším semináři v Besaya Las Caldas. V roce 1926 byl povolán k vojenské službě v Larache (na severu Maroka). Po vojně byl profesorem v Corias a pak u sv. Štěpána v Salamance. Je zmiňována i jeho publikační činnost a jeho články v časopisech vzbuzovaly zájem. V posledním roce před válkou byl poslán do Corias. Zde byl krátce vězněn s jinými řeholníky a nakonec podstoupil mučednictví s výše uvedeným otcem Michaelem Garcíou a Izidorem Díez v El Pinar de Lada, Sama Langreo.

⁴²⁵ Izidor Ordoñez Díez – /šp: Isidro † 31. 8. Narodil se 15. 5. 1909 v Campohermoso v provincii León ve Španělsku. V roce 1920 vstoupil do menšího semináře v Corias. Po profesních slibech 16. 8. 1926 pokračoval ve studiu filozofie. Teologii dostudoval v Salamance, kde 10. 7. 1932 přijal kněžské svěcení. Následně ještě pokračoval ve studiu práv. Jako profesor začal vyučovat latinu, rétoriku a světové dějiny. Hned po vypuknutí občanské války se dostal do vězení, odkud byl se dvěma řeholními otci přepraven do Langreo Sama k těžké práci provázené bitím. Přes všechny postihy vynikal hlubokou pokorou a často se modlil růženec. Zabit byl se svými druhy 31. 8. 1936 v El Pinar de Lada, Sama Langreo a jejich těla byla společně vhozena do blízké šachty.

⁴²⁸ Josef Maria Laguía Puerto – /šp: José † 2. 9. Narodil se 12. 3. 1888 v Albarracin v provincii Teruel ve Španělsku. Již v dětství byl častým návštěvníkem místního dominikánského kláštera. Později odešel do kláštera v Corias, kde 25. 12. 1909 vykonal časné profesní sliby. Podle svého přesvědčení se Josef Puerto dostal z velmi špatného zdravotního stavu na přímluvu svatého Josefa. Působil pak na škole ve Vergaře v provincii Guipúzcoa a věčné sliby složil v roce 1918. Dalším jeho působištěm byl klášter v Las Caldas de Besaya poblíž Santander, kde pomáhal na ošetřovně, v prádelně i v sakristii. Roku 1930 se podílel na zřízení řeholního domu ve Felguera v Asturii. Vynikal v mnoha ctnostech, byl trpělivý, jemný a laskavý, proto uměl jednat s lidmi a úspěšně sdělovat Boží lásku. Když v červenci 1936 musela být komunita v La Felguera rozpuštěna, skrýval se po pět měsíců v domě svého přítele, kde měl možnost denně přijímat eucharistii. Potom si našel jiné ubytování, kde žil skrytě do 30. 7. 1937. Toho dne byl zajat a převezen k výslechu do vězení v Sama de Langreo. Do začátku září konal nucené práce při budování silnice a pak byl s dalšími vězni přepravován do Felguera a Veguínu Tudela. Jeho cesta skončila na hřbitově Salvador de Oviedo, kde bylo později v masovém hrobě nalezeno jeho tělo s růžencem.

³⁹² Leoncius Arce Urrutia – /šp: Leoncio † 10. 9. Narodil se 12. 1. 1899 ve Villareal v provincii Álava v Baskicku ve Španělsku. Od 12 let se vzdělával v dominikánské škole v La Mejorada ve Valladolidu. Později vstoupil do řádu a první sliby složil 8. 9. 1917 u sv. Tomáše v Avile. Je poukazováno na jeho připravenost sloužit druhým, která se v jeho životě projevovala. Teologii vystudoval v Rosaryville v USA a kněžské svěcení přijal 10. 6. 1924 v New Orleansu. Vrátil se pak do La Mejorada Valladolid, kde vedle pastorační služby do roku 1928 vyučoval i ve škole. Potom do roku 1931 působil v Avile, kde měl na starosti vydávání časopisu „Misiones Dominicanas“ a posledních pět let před občanskou válkou žil v klášteře Rosario v Madridu a věnoval se apoštolátu mezi lidmi. Po napadení kláštera byl na policii vyslýchán, byly mu zabaveny předměty týkající se víry a přikázáno, že nemá být nikde viděn. Potom žil asketicky v jednom madridském domě, kde se vytrvale modlil. Po měsíci sem vtrhla milice a odvedla ho do vězení Porlier. V Madridu 10. 9., ve věku 37 let, podstoupil mučednickou smrt.

⁴⁰⁰ Emanuel Álvarez Álvarez – /šp: Manuel † 13. -14. 9.

Narodil se 16. 3. 1871 v Llanuces Asturias ve Španělsku. Po klášterní škole v Ocaña složil 22.7 1891 první řádové sliby. Připravil se na kněžství a v Avile byl vysvěcen 23. 9. 1899. O čtyři roky později byl poslán do Venezuely a 7 let působil v Caracasu, v dominikánské provincii Bética. Stal se zde představeným komunity a s velkou horlivostí kázal a šířil úctu k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Kvůli špatnému zdraví se v roce 1910 vrátil do Španělska. Zde z kláštera v Avile byl postupně poslán do kláštera Santa María de Nieve v Segovii a do Rosario v Madridu, kde se 18 let věnoval apoštolské činnosti. Zastihla ho zde občanská válka a po napadení kláštera 19. 7. hledal útočiště v charitativním domě. V dopise, který odtud psal matce, viděl se už obětním beránkem a s radostí se připravoval vytrpět mučednictví pro Krista. Zatčený byl 13. 9. 1936 a odveden k sv. Bernardovi, kde pronásledovatelé shromažďovali zadržené. Emanuela se usilovně a marně snažili přimět k rouhání. Nakonec ho v noci na 14. 9. zabili na okraji Madridu ve směru k El Pardo společně s o. Teofilem Calvem a třemi marianisty.

³⁹⁴ Teofil Montes Calvo – /šp: Teófilo † 13. - 14. 9.

Narodil 2. 10. 1912 v Gumiel de Mercado v provincii Burgos v regionu Castilla y León ve Španělsku. Byl nejstarším z devíti rodných bratrů. Již v dětství ho upoutal životopis sv. Dominika a vyvolal v něm touhu po řeholním životě. Od roku 1925 se vzdělával na řádové škole v La Mejorada ve Valladolidu. Noviciát začal v roce 1929 u sv. Tomáše v Avile, ale v důsledku onemocnění se na čas vrátil k rodině. Po zlepšení zdravotního stavu začal pracovat v La Ventosilla. Řeholní sliby složil 23. 12. 1933. Z Avily byl poslán do kláštera Rosario v Madridu, kde vykonával službu vrátného. Po vypuknutí španělské občanské války byl do 13. 9. u rodiny, kde byl zatčen a odveden k sv. Bernardovi. Společně s o. Emanuelem a třemi marianisty byl v noci na 14. 9. na okraji Madridu ve směru k El Pardo zabit ještě před dovršením 24 let.

⁴²⁶ Kryštof Iturriaga-Echevarría – /šp: Cristóbal † 20. 9. Narodil se 11. 7. 1915 v Abadiano v Baskické provincii Vizcaya ve Španělsku. Od dětství vynikal ve zbožnosti a jako dítě navštěvoval také řeholnice v Elorrio. V roce 1927 začal seminář v Las Caldas de Besaya poblíž Santander. Studium bylo pro něj ale moc těžké, proto požádal, aby byl přijat do kláštera pouze jako bratr a profesní sliby složil 9. 12. 1934 u sv. Štěpána v Salamance. V Corias pak vykonával různé práce, včetně pekařských. Po vypuknutí občanské války byl uvězněn, mučen a zabit se spolubratrem Petrem Poncem 20. 9. 1936 v El Pinar de Lada, Sama Langreo.

⁴²⁷ Petr Vega Ponce – /šp: Pedro † 20. 9. Narodil se 26. 7. 1902 v Mayorga de Campos poblíž Valladolidu ve Španělsku do velmi chudé rodiny. Od dětství namáhavě pracoval a nemohl chodit ani do školy. Díky řeholnicím v Mayorga se dostal do kláštera v Corias, kde 31. 3. 1935 oblékl dominikánský hábit a byl přijat za bratra jak bylo jeho přáním. V následujícím roce vypukla občanská válka a Petr Ponce byl se spolubratrem Kryštofem uvězněn a 20. 9. podstoupil mučednickou smrt v El Pinar de Lada, Sama Langreo.

³⁷⁴ Josef Gafo Muñiz – /šp: José † 4. 10. Narodil se 20. 10. 1881 v Tios u Campomanes v Asturias ve Španělsku. V mládí odešel na dominikánskou školu v Coria v Asturii. První řeholní sliby složil 5. 11. 1897. Vynikal inteligencí a na doporučení šel studovat filozofii a teologii do Corias a Salamanky. Kněžské svěcení přijal na konci roku 1905. Po roce byl poslán na školu ve Vergara v provincii Guipúzcoa, kde byl do r. 1911. Přispíval do časopisu La Ciencia Tomista. V roce 1918 se stal rektorem v Oviedu a později působil znovu ve Vergaře a v Santo Domingo el Real. Zde se asi nedlouho před začátkem občanské války stal představeným kláštera. Je vzpomínán jako optimistický, pozorný, důvěřivý a hodný důvěry, jako výjimečná osobnost. Zatčen byl z důvodu kněžského povolání 11. 8. a ve vězení byl držen do 4.1 0., kdy byl za úsvitu před věznicí v Madridu usmrcen větším množstvím střel.

⁴⁴³ Evžen Ondřej Amo – /šp: Eugenio Andrés † 5. 10. Narodil se 6. 9. 1862 ve Villavedón v provincii Burgos ve Španělsku. Poznamenala ho nehoda se zbraní, z níž nešťastnou náhodou vyšel výstřel a zabil jeho příbuzného. Poté se Evžen stal poustevníkem u kaple Panny M. Piedad Herrera de Pisuerga v Palencii. Od roku 1896 bydlel se sestrou v Santa Maria de Aguayo asi 60 km jižně od Santander. Po třech letech se oženil, ale manželka mu zemřela asi tři měsíce po porodu dcery. Po nějaký čas pak Evžen vykonával službu ve svatyni Navštívení Panny Marie v Arcellares v provincii Burgos. V roce 1909 se v Montesclaros přidal k dominikánským terciářům a roku 1912 vstoupil v Salamance do noviciátu. Po slibu 14. 3. 1913 se vrátil do Montesclaros. Vynikal zbožností, pokorou i velikostí ducha, a jako řeholní bratr dělal po 30 let kostelníka. Za občanské války našel v srpnu 1936 úkryt v jedné rodině, ale brzy se ho rozhodl opustit z obav, aby své dobrodince nepřivedl do problémů. V Navamuel byl pak zatčen a mučen. Kvůli své víře byl 5. 10. zabit v Sotillo de la Ribera v provincii Burgos. Bylo mu 73 let.

³⁸³ Cyprián Alguacil Torredenaida – /šp: Cipriano † 15. 10. Narodil se 12. 10. 1884 v Ajofrinu v provincii Toledo v regionu Castilla-La Mancha ve Španělsku do rolnické rodiny. V dominikánském klášteře v Avile složil řeholní slib 6. 1. 1909. V roce 1912 byl poslán do Ocaña. Vrátil se po třech letech a z Avily byl v roce 1932 ještě převelen do Madridu. V klášterech sloužil jako kostelník, kuchař i vrátný. Po vypuknutí občanské války se od napadení a vydrancování kláštera skrýval v Madridu u sestry. Docházel na tajně slouženou mši svatou a předpověděl, že svátek sv. Terezie (15. 10.) bude pro něj velkým dnem. V ten den ho zatkli a on se s růžencem v ruce přiznal milicionářům, že je dominikán. Téhož dne, ve věku 52 let, ho za to popravili. Mrtvé tělo bratra Cypriána bylo pak nalezeno v Barajas v Madridu.

³⁹⁶ Jesus Villaverde Ondřej † 16. 10. Narodil se 4. 12. 1877 v San Miguel de Dueñas v provincii León v regionu Castilla y León ve Španělsku. Jeho otec byl kapitánem v armádě. Převelení přispělo k tomu, že Ondřej Villaverde začal studovat na jezuitské koleji v Salamance. Později nastoupil do diecézního semináře v Madridu, ale během něj se rozhodl vstoupit k dominikánům v Ocaña. První sliby tam složil 4. 6. 1895. Vysvěcen na kněze byl 26. 6. 1903 v Avile. O dva roky později byl poslán učit na školu sv. Jana Lateránského v Manile. V roce 1910 byl z Filipín povolán zpět do kláštera ve Valencii, ale do Manily se opět vrátil v roce 1916 vyučovat teologii a nastoupil na univerzitu sv. Tomáše zároveň jako její děkan. Mezi léty 1921-1924 byl prý převorem v Rosaryville v New Orleansu. V letech 1924 – 1927 byl rektorem u sv. Jana Lateránského, kde vyučoval při svém prvním působení na Filipínách. V roce 1934 byl zpět v rodném Španělsku a stal se převorem kláštera u sv. Tomáše. Vystupoval jako mariánský kazatel a o jeho promluvy byl velký zájem. Při vypuknutí občanské války 18. 7. 1936 byl právě v madridském klášteře Rosario, který byl hned druhého dne přepaden. Přebýval pak nedaleko u příbuzných, hodně se modlil, utěšoval je a povzbuzoval k důvěře v Boha. Sám byl 15. 10. krátce před půlnoci zatčen, vyslýchán v centru Fomento v Madridu a následně popraven.

⁴³⁹ Stanislav García Obeso – /šp: Estanislao † 22. 10. Narodil se 18. 9. 1875 v Requejo poblíž Santander ve Španělsku. Ve 14 letech vstoupil v Madridu do diecézního semináře. Na čas z důvodu onemocnění studium přerušil a pokračoval v semináři v Burgos. Teologii dokončil v roce 1898. S dominikány se seznámil ve svatyni Panny Marie v Montesclaros a rozhodl se vstoupit do řádu. Noviciát a složení slibů vykonal v Corias 31. 10. 1899 a poté pokračoval ve studiu v Salamance a stal se knězem. V roce 1904 přišel do kláštera Olivar v Madridu, kde zůstal do roku 1926, kdy byl poslán do Atocha. V dalším roce se jeho působištěm stala Salamanka, po třech letech Corias Ovieda a r. 1935 odešel do svatyně Montesclaros. Zde jej zastihlo vypuknutí občanské války s krutým pronásledováním. Útočiště hledal v Los Carabeos a z obav, aby kvůli němu někdo netrpěl, se v Reinosa vzdal ozbrojencům. Nějakou dobu byl vězněn a 22. 10. umučen v Montes de Saja v Cantabrii.

⁴⁴⁰ Germán Caballero Atienza – /šp: Germán † 22. 10. Narodil se 11. 10. 1880 v Castromocho v provincii Palencia ve Španělsku. Od 12 let žil v Gozón u strýce, který byl knězem, pomáhal mu ve studiu latiny a přihlásil ho do jezuitské školy v Carrión de los Condes. Germán byl prostým a veselým studentem. Vstoupil do semináře v Corias, 8. 12. 1898 složil dominikánské řeholní sliby. Po ukončení filozofických studií v r. 1902 začal studovat teologii v Salamance a 31. 3. 1906 přijal kněžské svěcení. V roce 1907 nastoupil v Corias jako profesor a zástupce ředitele semináře pro mladší studenty. Od roku 1911 působil po dva roky na škole v La Coruña. Pak odcestoval na misie do Ameriky, kde zůstal do r. 1935. Působil v Aguascalientes v Mexiku, v Kostarice, Salvadoru, Nikaragui a znovu v El Salvadoru. Začátkem roku 1936 se vrátil do Španělska, kde ho v klášteře Montesclaros u Santander zastihla občanská válka. Poté co jej musel opustit, našel 16. 8. útočiště v Aldea de Ebro, ale 29. 9. byl zatčen a vězněn v Reinose Montesclaros. Nakonec byl umučen 22. 10. v Montes de Saja v Cantabrii.

⁴⁴¹ Josef Menéndez García – /šp: José † 22. 10. Narodil se 19. 2. 1888 v Genestose u Tineo v Asturii ve Španělsku. Svátost biřmování přijal 11. 5. 1895. O něco později vstoupil do kláštera v Corias, kde složil dominikánské řeholní sliby 6. 11. 1904. O necelé čtyři roky později odešel do Salamanky studovat teologii. Ke konci roku 1912 se stal knězem. Pak ještě si doplňoval studium v Barceloně a odešel učit na školu v Oviedu. Ve svých povinnostech byl důsledný a pro své povolání šťastný. Poslední léta působil v Montesclaros, kde je uváděn i jako varhaník a kantor. Po rozpuštění komunity v srpnu 1936 se skrýval nějakou dobu v Aldea de Ebro, ale ke konci září byl zatčen a podobně jako předchozí dominikán byl vězněn a umučen 22. 10. v Montes de Saja v Cantabrii.

⁴⁴² Viktorián Ibáñez Alonso – /šp: Victoriano † 22. 10. Narodil se 2. 11. 1864 v Santibanez u Resoba v provincii Palencia ve Španělsku. Sloužil na farmách u Rabanal de los Caballeros, u Ruedy a ve Villaescuse. Vynikal zbožností a láskyplnou snahou pomáhat nemocným. V roce 1888 přišel k Panně Marii v Montesclaros a stal se zde dominikánským terciářem. Po noviciátu zde zůstal ve službě do roku 1908, mimo jiné jako sběrač almužen a sakristián. Od r. 1908 byl v klášteře Olivar v Madridu, kde mimo krátkého pobytu v Oviedo zůstal až do roku 1935, ve službě kostelníka. Pro oslabený zdravotní stav byl poslán do Montesclaros. Zde byl s otci Germánem Caballero a Josefem Menéndez zajat, vězněn a umučen 22. 10. v Montes de Saja v Cantabrii.

³⁹⁷ Isabelin Carmona Fernández – /šp: Isabelino † 7. 11. Narodil se 16. 9. 1908 v Pajares de Laguna u Salamanky ve Španělsku. V Coria v Asturii nastoupil do řádové školy a v humanitním studiu pokračoval v Las Caldas de Besaya ve Santanderu. Řeholní sliby složil 15. 8. 1925 v Coria a nějakou dobu zde pokračoval ve studiu. Na teologii potom odešel do Salamanky. Byl jedním z aktérů při založení „Akademie studentů de Vitoria.“ Vysvěcen na kněze byl 10. 7. 1932. Byl poslán do kláštera Atocha v Madridu, kde přijal vedoucí postavení v Katolické akci mládeže. Charakterizován je jako bezúhonný, tichý, pozorný a všímavý. Vynikal pastoračním úsilím, úctou k eucharistii i intelektuálními dary. Po vypuknutí občanské války byl klášter 20. 7. napaden a Isabelin byl s dalšími spolubratry zajat. Přes tři měsíce byl vězněn v Modelo, kde pobýval společně se třemi dominikány z Olivetu. Až 7. 11. byl v ranních hodinách převezen do severovýchodní madridské čtvrti Paracuellos del Jarama, kde zemřel mučednickou smrtí.

³⁷¹ Alfred Fanjul Acebal – /šp: Alfredo † 7. 11. Narodil se 16. 7. 1867 v Oviedu v Asturii ve Španělsku. Docházel do místní dominikánské školy a potom v klášteře sv. Dominika v Coria složil první řeholní sliby. Bylo to 29. 9. 1883. Knězem se stal 15. 12. 1890 a později vyučoval v Coria v Asturii a v Salamance. V roce 1918 se stal provinciálem a na počátku občanské války byl převorem kláštera v Olivaru. Do kláštera 20. 7. vtrhli milicionáři, kteří ho zatkli a po zastávce v Puerta del Sol ho převezli do vyšetřovacího centra v Ronda de Valencia. Odtud byl s výrazným krvácením na hlavě dopraven do vězení v Modelo. Zde se setkal se čtyřmi spolubratry z kláštera Atocha. Ve ztížených podmínkách konali i bohoslužbu a zpovědí se připravovali na očekávané mučednictví. Vyvrcholilo až 7. 11., kdy s o. Alfredem vyvedli také otce Isabelina Carmona, Jana Mendibelzúa, Vicenta Roderika a klerika Josefa Delgady. Milicionáři je popravili v severovýchodní madridské čtvrti Paracuellos del Jarama.

³⁷³ Jan Mendibelzúa Ocerin – /šp: Juan † 7. 11. Narodil se 23. 11. 1878 v Bilbau v provincii Vizcaya v Baskicku ve Španělsku. Jako chlapec častěji navštěvoval klášter v Bilbau a později vstoupil k dominikánům v Coria v Asturii. Zde 5. 12. 1894 složil řeholní sliby a začal studium filozofie. Na teologii byl poslán do Salamanky a v roce 1902 přijal kněžské svěcení. Následně mu za jeho působiště byl vybrán klášter Olivar v Madridu. Zde mohl využít svůj talent pro hudbu a zpěv, vynikal jako skladatel a varhaník. Měl přátelskou povahu, byl tichý, klidný a stále v dobré náladě. Mše svaté sloužil v kapli a to také pro Niceta Alcalá Zamoru, který byl prezidentem republiky od r. 1931 do května 1936. Na přední místo v zemi se pak dostal levicový Manuel Azaña a začalo se schylovat k občanské válce, která vypukla 18. 7. 1936 a o dva dny později milicionáři vlády Lidové fronty zaútočili na klášter Olivar. Otec Jan Mendibelzúa se pak stal hostem nejméně ve dvou rodinách. V polovině října byl však zatčen a dostal se do Modelského vězení. Zde se setkal s dalšími čtyřmi dominikány, s nimiž se společně modlil růženec a nabádal je k optimismu. Dne 7. 11. je v ranních hodinách všechny přepravili do čtvrti Paracuellos del Jarama, kde zemřeli mučednickou smrtí.

³⁷⁹ Vicent Roderik Fernández – /šp: Vicente † 7. 11. Narodil se 22. 10. 1897 v Bárcena u Navelgas v Asturii ve Španělsku. S dominikánským řádem se seznámil na škole v Coria v Asturii a řeholní sliby skládal 12. 10. 1915. Po studiích teologie v Salamance přijal kněžské svěcení 1. 4. 1922. Brzy nato byl poslán do Mexika, kde působil v Chihuahua a později v Tampico. Za vlády Plutarcea Callese byl vyhoštěn ze země a odešel do Cuero ve státě Texas. Po čase se vrátil do Španělska a jeho další působiště bylo u sv. Pavla ve Valladolidu. Odtud byl ještě před vypuknutím války poslán do kláštera Olivar v Madridu. Po útoku na klášter strávil určitou dobu u jednoho z bratrů. Prožil nemálo utrpení už před svým zatčením 12. 10. a další muka při věznění v Modelo. Odtud byl 7. 11. se čtyřmi spolubratry převezen do severovýchodní madridské čtvrti Paracuellos del Jarama, kde všech pět zemřelo mučednickou smrtí.

⁴⁰⁵ Josef Delgado Pérez – /šp: José † 7. 11. 34

Narodil se 18. 3. 1917 v Becerril de Campos v provincii Palencie v regionu Castilla y León ve Španělsku. Byl nadaný a studoval na dominikánské škole v Almagro. Z důvodu politické situace byl v roce 1931 s dalšími studenty poslán domů. Pomáhal rodině při pracích na poli, usiloval o co největší zbožnost a jak to bylo možné, odešel do dominikánského kláštera. Řeholní hábit oblékl 8. 9. 1935 a začal noviciát, který už nedokončil. Po vypuknutí občanské války se dostal do vězení v Modelo a 7. 11. byl v ranních hodinách převezen s výše uvedenými dominikánskými otci (Isabelinem Carmonem, Alfredem Fanjul, Janem Mendibelzúaem a Vicentem Roderikem) do madridské čtvrti Paracuellos del Jarama, kde s nimi ve věku 19 let podstoupil mučednickou smrt.

³⁸⁰ Vidal Alois Gómara – /šp: Luis † 18. 11. Narodil se 3. 11. 1891 ve Villa de Monsagro v diecézi Ciudad Rodrigo v provincii Salamanka ve Španělsku. Svátost biřmování přijal 8. 5. 1896. Později odešel na dominikánskou školu v Coria v Asturii. Měl zálibu v kaligrafii, v kreslení i v matematice. Řeholní hábit oblékl 8. 8. 1907 a o rok později složil řeholní sliby. Filozofii studoval v Coria a teologii v Salamance. Kněžské svěcení přijal 18. 12. 1915. Primiční mši svatou sloužil na smír za rouhání a znesvěcování eucharistie. Přitom nabízel v oběť i sám sebe. Potom byl poslán do školy v Pamploně v provincii Navarra. Zde napsal dílo „Los Dominicos y el arte“ (Dominikáni a umění). Podílel se na spojení dominikánů ve Villavě s kongregací Svaté rodiny (La Sagrada Familia), kterou na Kanárských ostrovech založil dominikán Josef Cueto. Roku 1928 působil na škole ve Vergaře v provincii Guipúzcoa a publikoval zde další spisy. V následujícím roce byl poslán do kláštera Santo Domingo el Real v Madridu, kde se zapojil do apoštolátu mezi mládeží. Roku 1935 se přestěhoval ke sv. Štěpánovi v Salamance, ale 17. 7. 1936 byl na výletě v Madridu. Pro problémy s dopravou se chtěl vracet o den později, ale následkem vypuknutí občanské války se nemohl dostat z Madridu. Dva týdny přespával jako bezdomovec a pak se dostal do rodiny, kde mohl v tajnosti sloužit mši svatou a udělovat svátosti. Dříve než byl zatčen prohlásil, že pro Kristova vojáka je ctí zemřít při výkonu kněžské služby. Když byl 4. 10. zadržen milicí, otevřeně přiznal, že je dominikánem. Po dvojím vyslýchání skončil ve vězení v Modelo. Zde se posiloval zejména modlitbou růžence a podstoupil mučení, při kterém byl používán nůž. Dne 15. 11. byl přemístěn do žaláře Porlier a o tři dny později zabit v Paracuellos del Jarama v Madridu.

³⁷² Felix Alonso Muñiz – /šp: Félix † 24. 11. Narodil se 2. 5. 1896 v Oseja de Sajambre, v provincii León v regionu Castilla y León ve Španělsku. Už jako dítě projevoval velkou inteligenci a zbožnost. Byl optimistický, klidný, spolehlivý a uměl se radovat. Studoval na dominikánské škole v Coria v Asturii. Zde také 9. 9. 1913 složil první řeholní sliby a v roce 1916 odtud přešel na teologii do Salamanky. V Salamance také projevoval značný zájem o hudbu a hrával na varhany. Kněžské svěcení přijal 16. 5. 1920. Potom působil na školách ve Vergara v Guipúzcoa a v Oviedu. Je připomínáno, že byl vůči studentům spravedlivý a zajímal se o sociální problematiku. Nakonec byl poslán do kláštera v Atocha uprostřed Madridu. Podílel se na činnosti Katolické akce a vynikal jako skvělý řečník. Po vypuknutí občanské války se dostal do vězení Porlier. Projevoval velkou odvahu a vězňům zde podával i eucharistii a poskytoval tak posilu pro případné mučednictví. Má se za to, že byl na seznamu mezi těmi, kdo mohli být osvobozeni, ale pak byl viděn při udílení rozhřešení smrtelně zraněnému spoluvězni. Tak se ukázalo, že se jedná o kněze a byl proto zabit 24. 11. v Paracuellos del Jarama v Madridu.

³⁸⁹ Jan Herrero Arroyo – /šp: Juan † 28. 11. Narodil se 24.5 1859 v Barriosuso Valdavia v provincii Palencie v regionu Castilla y León ve Španělsku. V dětství pomáhal rodině jako pasáček. V dospělosti vstoupil do dominikánského kláštera v Avile, kde v 21 letech, 9. 10. 1881, složil řeholní sliby. Vynikal jednoduchostí a pokorou. Pracoval ve více klášterech jako krejčí a v kuchyni. V 1900 byl poslán do Ocaña, pak k sv. Gervasiovi v Barceloně. V letech 1912 - 1917 sloužil v La Mejorada ve Valladolidu, potom byl na 7 let znovu v Barceloně a od r. 1925 po 4 roky zase v Ocaña. Od r. 1931 byl v Santa Maria de Nieve v Segovia a po pěti letech se stěhoval do La casa de la Pasión v Madridu. S počátkem občanské války byl tento řeholní dům obsazen milicí. Bratr Jan Herrero byl potom nucen pracovat jako pradlena. Ve věku 77, při naivním hledání útočiště byl 29. 10. 1936 uvězněn u sv. Antonína a 28. 11. skončil mučednickou smrtí v Paracuellos de Jarama v Madridu.

⁴⁰⁷ Josef Prieto Fuentes – /šp: José † 28. 11. Narodil se 14. 5. 1913 ve Valleluengo v provincii Zamora v regionu Castilla y León ve Španělsku. Stal se studentem dominikánské školy v Coria v Asturii a potom v Ciudad Real. V roce 1929 složil řeholní sliby a začal studium filosofie a teologie. V roce 1931, na začátku druhé republiky, kdy se objevily protináboženské akce, byli studenti posláni domů. Josef opět pokračoval ve studiu asi od r. 1934, ale do té doby byl aktivní při pořádání křesťanských kurzů. Měl jisté řečnické nadání a talent pro hudbu. Svým optimistickým postojem šířil naději, projevoval radost a byl přátelský, otevřený, skromný i pracovitý. Za jeho studií vypukla občanská válka. Po zapálení farního kostela v Almagro byl mezi těmi, kteří ho přispěchali hasit a bránit před dalším znesvěcováním, které útoky provázelo. Všem obyvatelům kláštera starosta 24. 7. nařídil opustit jeho prostory. Po pozdějším zatýkání se bratr Josef 15. 7. stal vězněm v Modelo. Dne 16. 11. byl přemístěn do vězení u sv. Antonína a 28. 11. byl v madridské čtvrti Paracuellos del Jarama zabit.

³⁸² Amát Cubeñas Diego-Madrazo – /šp: Amado † 30. 11. Narodil se 12. 9. 1880 v Egea de los Caballeros v provincii Zaragoza ve Španělsku. Jeho první zde uvedené jméno je známé jako jméno světců Francie a je překládané jako „milovaný“. Po studiu v Logroño Amát vstoupil do noviciátu v Ocaña, kde 23. 10. 1898 složil řeholní sliby. Vysvěcen na kněze byl 15. 7. 1906 v Avile. V následujícím roce byl poslán do Hong Kongu, kde jako misionář působil do roku 1913, kdy se z důvodu onemocnění vrátil do Španělska. Během roku se zotavil a 15 let potom sloužil v La Mejorada ve Valladolidu. Zde vyučoval a měl na starosti hospodářskou stránku školy. Byl charakterizován jako moudrý a laskavý učitel s vynikajícími pedagogickými schopnostmi. V roce 1929 byl poslán do La casa de la Pasión v Madridu, kde působil ve vyšší funkci španělského vikariátu až do roku 1936. Při vypuknutí války byl madridském klášteře Rosario. Po napadení kláštera pomohl zajistit v jednom domě ukrytí skupiny spolubratrů, včetně životních potřeb. Byl vytrvalý v modlitbě breviáře a růžence a spolubratři vnímali, že z něj vyzařoval klid. Neprojevila se na něm změna, ani když ho 16. 9. 1936 u sv. Jeronýma zatýkali. Vše přijímal v souhlasu s Boží vůlí. Byl umístěn do vězení v Modelu, kde zůstal s klidnou myslí po dva měsíce. Setkal se zde se třemi spolubratry a dalšími vězni, s nimiž v utajení vedl rozhovory a společné modlitby. Do dalšího vězení u sv. Antonína byl přemístěn 16. 11. a odtud byl 30. 11. odveden k popravě v madridské čtvrti Paracuellos del Jarama společně s o. Vicentem Peñou Ruiz.

³⁷⁸ Vicent Jan Peña Ruiz – /šp: Vicente Juan † 30. 11. Narodil se 22. 3. 1883 v Calerueze (v rodišti sv. Dominika, zakl. OP) v provincii Burgos v regionu Castilla y León ve Španělsku. Na dominikánskou školu v Coria v Asturii odešel ve 14 letech. Řeholní sliby složil 17. 9. 1901 v Padrón v La Coruna. Po nich odešel studovat filozofii a teologii do Salamanky. Po vysvěcení na kněze 27. 3. 1909 byl poslán do kláštera v Caldas de Besaya v Santander, potom do Barcelony a v roce 1921 do kláštera v Salamance. Jeho poslední působiště bylo v madridském klášteře v Olivaru. Dva dny po vypuknutí občanské války byl tento klášter napaden milicí a Vincent o dva týdny později, při hledání útočiště, byl 4. 8. na ulici zatčen a dopraven do vězení u sv. Antonína. Zde povzbuzoval spoluvězně a organizoval společnou tichou modlitbu růžence při skupinové procházce po nádvoří za použití lana. Po odsouzení k smrti byl 30. 11. zabit společně s o. Amátem Cubeñas v Paracuellos del Jarama v Madridu.

⁴⁰⁴ Emanuel Jakub Jakub – /šp: Manuel † 3. 12.

Narodil se 6. 10. 1916 v Donado u Sanabria v provincii Zamora v regionu Castilla y León ve Španělsku. Po základní škole se věnoval latině a humanitním základům. Ve vzdělání pokračoval na škole P. M. Rosinos ve Vidriales. U dominikánů v Almagro v Ciudad Real začal noviciát a řeholní sliby složil 7. 10. 1934. Po nich začal studium filosofie. Jeho otec se ho snažil v první polovině roku 1936 dostat domů, protože viděl směr, kterým se politická situace ubírá. Emanuel však s odvahou odmítl. Vypuknutí války přineslo zavření řeholního domu a Emanuel se s Františkem Escosurou a s Josefem Delgadem dostal do vězení v Modelu. Prošli zde různými zkouškami, ale svou víru za nabídky, které jim byly činěné, nevyměnili. Emanuel s Františkem byli nakonec 3. 12. odvedeni na popravu, která byla provedena pravděpodobně v Paracuellos de Jarama v Madridu. Odcházeli klidní s ochotou dát svůj život za věrnost Bohu.

⁴⁰⁶ František Fernández Escosura – /šp: Francisco † 3. 12.

Narodil se 23. 1. 1917 v Sotiello v Pola de Lena v Asturias ve Španělsku. Byl nejstarší ze 14 sourozenců, z nichž krom něho vstoupili k dominikánům ještě tři další. Svátost biřmování František přijal 16. 5. 1926. Za pomoci převora Barbada Viejo se František dostal na dominikánskou školu v Almagro v Ciudad Real. První řeholní sliby složil 7. 10. 1934 společně s Emanuelem Jakubem. S ním procházel mnoha zkouškami, zvláště v přeplněném vězení v Modelo, kam se dostali za války. Spát mohli pouze na holé zemi, dostávali velice chudou stravu a žili v zoufalých hygienických podmínkách. Františkovi bylo 19 let, když v Madridu společně podstoupili mučednickou smrt.

⁴³⁰ Jindřich Izquierdo Palacios – /šp: Enrique † 23. 12. Narodil se 17. 2. 1890 v Oviedu v Asturii ve Španělsku. Později vstoupil nejprve do diecézního semináře a pak se začal zajímat o možnost přijetí do dominikánského řádu. Po noviciátu složil 9. 9. 1906 v Padrón řeholní sliby. V Corias dokončil roku 1910 filozofii a odešel na teologii do Salamanky. Kněžské svěcení přijal 28. 3. 1914 a potom učil na řádových školách v Corias, Navelgas a v Las Caldas de Besaya. Za občanské války byl 22. 12. 1936 s dalšími osmi spolubratry ve večerních hodinách zajat a převezen do „checa Neila“ v Santanderu. Asi kolem půlnoci byly všem devíti dominikánům spoutané ruce přivázány k tělu a jeden po druhém byli naházeni do zálivu, kde v pobřežních vodách utonuli.

⁴³¹ Jindřich Cannal Gómez – /šp: Enrique † 23. 12. Narodil se 20. 3. 1869 v Corias-Cangas de Narcea v Asturii ve Španělsku. V rodném městě později vstoupil do dominikánského kláštera, kde 30. 9. 1885 složil sliby. Na další studia před vysvěcením odešel do Las Caldas de Besaya. V roce 1896 nastoupil do Santillana del Mar jako kaplan dominikánských řeholnic. Roku 1905 se vrátil do Las Caldas de Besaya jako ředitel semináře pro mladší studenty a superior. Roku 1909 byl poslán učit na školu v Segovia, o dva roky později do kláštera sv. Pavla ve Valladolid. V letech 1915 – 1928 působil v Olivar v Madridu a pak opět vedl školu v Las Caldas de Besaya. Za občanské války byl 22. 12. 1936 s dalšími osmi spolubratry zajat a dopraven do „checa Neila“ v Santanderu. Kolem půlnoci bylo všech devět dominikánů, s rukama, připoutanýma k tělu, naházeno do zálivu, kde v pobřežních vodách utonuli.

⁴³² Emanuel Gutiérrez Ceballos – /šp: Manue † 23. 12. Narodil se 4. 2. 1876 v Torrelavega u Santander v Asturii ve Španělsku. Brzy ztratil otce a s matkou pak žil v Riocorvo a v Las Caldas de Besaya. Zde se stal studentem u dominikánů, později nastoupil do noviciátu a 10. 9. 1892 v Padrón složil řeholní sliby. Po studiu filosofie v Corias absolvoval teologická studia v Salamance, kde 25. 2. 1899 přijal svátost kněžství. V dalším roce působil nějakou dobu jako lidový misionář po Španělsku a poté odešel do misií v Amazonii. V Peru byl do r. 1917 a po návratu z Ameriky se vrátil do Las Caldas de Besaya. Od roku 1923 působil v Madridu a r. 1932 přišel do kláštera ve Valladolidu. Po dalším asi ročním působení u sv. Pavla v Palencii byl v březnu 1936 opět převeden do Las Caldas de Besaya. Je charakterizován jako nadšený a přesvědčivý kazatel. Za války byl 22. 12. 1936 s dalšími osmi spolubratry zajat a dopraven do „checa Neila“ v Santanderu. Asi krátce po půlnoci podstoupil s dalšími osmi svázanými spolubratry mučednickou smrt ve vodách zálivu.

⁴³³ Elizeus Michael Largo – /šp: Eliseo Miguel † 23. 12. Narodil se 28. 8. 1889 v Lampreana Pajares v provincii Zamora ve Španělsku. Vystudoval menší seminář v Las Caldas de Besaya a v Corias 8. 8. 1908 složil řeholní sliby. V Salamance dokončil teologická studia v roce 1917. Učil na školách ve Vergaře, (La Felguera v Asturii a v Las Caldas de Besaya. Za občanské války byl 22. 12. 1936 s dalšími osmi dominikány zajat a dopraven do „checa Neila“ v Santanderu. Asi krátce po půlnoci podstoupil s dalšími osmi svázanými spolubratry mučednickou smrt ve vodách zálivu. Jeho tělo bylo nalezeno vyplavené na pobřeží v Somo 25. 1. 1937.

⁴³⁴ Michael Roderik González – /šp: Miguel Rodríguez † 23. 12. Narodil se 10. 6. 1892 v Piñera de Abajo v Asturii ve Španělsku. Ve 12 letech nastoupil do školy oblátů v Urnieta, ale pak přestoupil na dominikánskou školu v Corias. Řeholní sliby složil 4. 10. 1909. Vystudoval filozofii a r. 1913 nastoupil na teologii v Salamance. Kněžské svěcení přijal v červenci 1916, rok strávil v Las Caldas de Besaya a pak byl poslán do Corias jako učitel na základní škole. Od r. 1922 působil opět v Las Caldas de Besaya a od r. 1926 po dva roky na škole ve Vergaře. Jeho dalším působištěm byla škola sv. Anny v Ciano poblíž Ovieda. V letech 1930 až 1931 byl v Navelgas a naposled v Las Caldas de Besaya. Za občanské války byl 22. 12. 1936 s dalšími osmi spolubratry zajat a dopraven do „checa Neila“ v Santanderu. Asi krátce po půlnoci podstoupil s dalšími osmi svázanými spolubratry mučednickou smrt ve vodách zálivu.

⁴³⁵ Bernardin Irurzun Otermín – /šp: Bernardino † 23. 12. Narodil se 17. 5. 1903 v Eguiarreta v provincii Navarra ve Španělsku. V mládí vstoupil do kláštera v Corias s úmyslem zůstat laickým řeholním bratrem. V Salamance složil dominikánské sliby 17. 7. 1931 a po dvou letech byl poslán do Las Caldas de Besaya. Byl příkladným řeholníkem, vynikal v poslušnosti, pokoře a zvláště v oddané lásce k Nejsvětější svátosti, v jejíž blízkosti trávil volný čas. Jinak pracoval v klášterní zahradě. Za občanské války byl 22. 12. 1936 zatčen se svými bratry a dopraven do „checa Neila“ v Santanderu. Asi krátce po půlnoci podstoupil s dalšími osmi svázanými spolubratry mučednickou smrt ve vodách zálivu.

⁴³⁶ Eleuterius Marne Mansilla – /šp: Eleuterio † 23. 12. Narodil se 17. 2. 1909 v Oteros Gusendos v provincii Leon ve Španělsku. Od 14 let pracoval v různých oblastech. Roku 1931 se v rodném městě zúčastnil misijních kázání redemptoristů a pocítil povolání k duchovnímu životu. Noviciát začal v dominikánském klášteře sv. Štěpána v Salamance a řeholní sliby složil 28. 3. 1933. Po nich byl poslán do Las Caldas de Besaya. Celý život vynikal příkladnou oddaností k Panně Marii. Zůstal prostým bratrem, byl zbožný, uctivý, pilný a spolehlivě vykonával práce v kuchyni. Za občanské války byl 22. 12. 1936 zatčen s bratry a dopraven do „checa Neila“ v Santanderu. Asi krátce po půlnoci podstoupil s dalšími osmi svázanými dominikány mučednickou smrt ve vodách zálivu. Mořské vlny jeho tělo vynesly v noci z 5. na 6. 1. 1937 na pláž v Somo a jeho ostatky jsou od roku 1962 uloženy ve chrámu Panny Marie v Las Caldas de Besaya.

⁴³⁷ Petr Alois Ludvík – /šp: Pedro Luis † 23. 12. Narodil se 11. 9. 1915 v Monsagro v provincii Salamanca ve Španělsku. Ve třech letech osiřel a dětství prožil u babičky z otcovy strany, která ho vedla ke zbožnému životu. V roce 1928 vstoupil do semináře v Las Caldas de Besaya a roku 1931 přešel do Corias. Postihlo ho však onemocnění, pro které byl nucen vrátit se do obce, kde prožil dětství. Rok zde strávil na otcových pastvinách, pomáhaje hlídat stádo. Rád navštěvoval blízkou svatyni Nuestra Señora de la Peña de Francia, setkával se zde s dominikány, které požádal, aby byl přijat za laického bratra. V klášteře sv. Štěpána v Salamance pak složil profesní sliby 9. 12. 1934 a měsíc po nich byl přeložen do Las Caldas de Besaya. Zde pro svou dobromyslnou vlídnost, bodrý a radost rozdávající příkladný život byl všemi milován. Nepřítele v něm viděli pouze revolucionáři, kteří ho 22. 12. 1936 s dalšími osmi spolubratry zajali, dopravili do „checa Neila“ v Santanderu a krátce po půlnoci ho s nimi utopili ve vodách zálivu.

⁴³⁸ Josef Maria García Tabar – /šp: José † 23. 12. Narodil se 10. 12. 1918 v Lumbier v provincii Navarra ve Španělsku. Ve dvou letech ztratil otce a jeho matka, aby uživila rodinu, začala sloužit v San Sebastianu. Šestiletého Josefa Mariu matka umístila v roce 1925 do charitního zařízení – Almshouse provozovaného řeholnicemi ve Vergaře. Později chodil do obecné školy ve městě a pak do dominikánské. Byl velice zbožný a v Saturrarán vstoupil do semináře, který údajně pro akademické problémy musel přerušit. Po žádosti o vstup do dominikánského řádu začal noviciát v Salamance a 16. 1. 1936 složil řeholní sliby. V květnu byl poslán do Las Caldas de Besaya. Vykonával službu na fortně, když do kláštera přišli milicionáři a i s osmi dalšími spolubratry jej zajali a dopravili do „checa Neila“ v Santanderu, kde krátce po půlnoci byly všem devíti dominikánům spoutané ruce přivázány k tělu a jeden po druhém byli naházeni do zálivu, kde v pobřežních vodách podstoupili mučednickou smrt.

POZNÁMKA

Fota těchto mučedníků jsou umístěna na následující straně z důvodu systému vytvořenému pro mobilní telefony.

Použití obrázků je se souhlasem Hagiography Circle

Pictures are used with permission of The Hagiography Circle

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Leonardus, eremita (asi s. VI.); Felix, m. Thinisæ (s. III.); Paulus, ep. Cpolitanus (asi 351); Melanius (po r. 511); Iltutus /Farchog/, Abate e fondatore (asi 540); Callinicus, Himerius, Theodorus, Stephanus, Petrus, Paulus, Theodorus alter, Ioannes, Ioannes alter et socii, m. Hierosolymæ (638); Severus, ep. Barcinonen (asi s. VII.); Protasius, ep. Lausannen (s. VII.); Winnocus (asi 716); Stephanus, ep. Apten (1046); Theobaldus, presb. (1070); Christina Stumbelensis^♦ (1312); CDXCVIII Spanish Martyrum^♦ (1936); Patres Praedicatores e CDXCVIII Martyribus Hispanis ^♦ (1936); Patres Praedicatores e CDXCVIII Martyribus Hispanis – photo^♦ (1936); Patres Salesiani ex CDXCVIII Martyribus Hispanis^♦ (1936); Fratres Scholarum Christianarum ex CDXCVIII Martyribus Hispanis^♦ (1936); Fratres Maristae a Scholis ex CDXCVIII Martyribus Hispanis^♦ (1936); Fratres Carmelitani Discalceati ex CDXCVIII Martyribus Hispanis ^♦ (1936); Fratres Carmelitani et Sorores Carmelitanae Missionariae ex CDXCVIII Martyribus Hispanis ^♦ (1936); Thomas Mkinstuba Jihyoe, m. Nagasakii (1637); DXXII Spanish Martyrum^♦ (1934 až 1937)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský