Vincentius Grossi
| 7. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | kněz |
| Úmrtí: | 1917 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 9. 3. 1845 v Pizzighettone poblíž Cremony v Itálii. Měl 6 sourozenců, údajně starších, a od matky se mu dostalo velmi dobré výchovy. Naučila ho nejen modlitbám, ale i životu z víry. V 19 letech vstoupil do semináře a 22. 5. 1869 přijal kněžské svěcení. Pak působil jako kaplan na několika místech a 28. 12. 1882 mu biskup přidělil farnost Regona Vicobellignano, ležící 38 km JV od Cremony. Zde zůstal farářem po 34 let. Proslul příkladem chudoby, asketickým životem i poslušností vůči biskupům. Obnovil duchovní život farnosti, pořádal systematické katecheze a vůči všem projevoval velkomyslnou lásku. Měl vynikající kázání, která byla výsledkem jeho modliteb a meditací, a hodně se věnoval mládeži.V roce 1885 založil Institut Dcer oratoře. Napsal sestrám také pravidla týkající se jejich adorací před svatostánkem. Před svou smrtí řekl představené Dcer oratoře: „Snažte se nikdy si nestěžovat a spíše se radovat, i když půjde o něco v rozporu s vaším přáním.“
Zemřel 7. 11. pokojně se slovy: „Cesta je otevřena… budu muset jít.“
Blahořečený byl 1. 11. 1975 papežem Pavlem VI., který ho zároveň představil jako příklad pro všechny kněze, nejen v Itálii. Ostatky Vincence Grossi byly uloženy v Lodi (asi 33 km JV od Milána).
Svatořečený byl 18. 10. 2015 papežem Františkem na nám. sv. Petra v Římě.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Willibrordus (739); Prosdocimus (s. III.); Athenodorus, ep. Neocæsarien. in Ponto (s. III.); Amaranthus (asi s. III.); Hieron et socii (s. IV.); Herculanus, ep. Catalaunen (548); Baldus (asi 552); Cungarus (s. VI.); Florentius, ep. Argentoraten (před r. 614); Lazarus, stylita in monte Galesio (1054); Engelbertus, ep. Colonien. (1225); Antonius Baldinucci♦ (1717); Vincentius Grossi (1917)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský