Used with permission of The Hagiography Circle
Carmen a Iesu Infante González Ramos García Prieto
9. listopadu, připomínka | |
Postavení: | zakladatelka kongregace františkánských terciářek Nejsvětějších srdcí Ježíšova a Mariina |
Úmrtí: | 1899 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 30. 6. 1834 v Antequera (asi 50 km severně od provinčního města Malaga) na jihu Španělska do početné rodiny Salvadora González García a Juany Ramos Prieto. Mezi její ctnosti patřila zbožnost, láska k eucharistii, k Panně Marii i k lidem, s nimiž se setkávala. Byla brzy pověstná pro svou vstřícnost, dobrotu srdce, empatii a inteligenci. Otec s ní měl poněkud odlišné plány, než bylo přání Carmen. Ta vše vkládala do modlitby a byla pevně rozhodnuta s důvěrou v Boha hledat jeho vůli a snažit se podle ní utvářet svůj život.Ve věku 22 let se provdala za Jáchyma Munoz Cano, s nímž neměla lehký život. Lidé z okolí ji litovali i obdivovali. Z eucharistie čerpala sílu, která jí pomáhala statečně a s láskou překonávat vše, co musela od manžela snášet. Po 20 letech obětí došlo ke splnění její naděje – k obrácení manžela. Ten po čtyřech letech od své konverze zemřel a Carmen, která neměla žádné děti, mohla podle své touhy a povzbuzována objevením a prohlubováním františkánského ducha začít žít jinak. Rozhodla se vstoupit do třetího řádu sv. Františka a byla k dispozici těm nejpotřebnějším, zvýšila počet návštěv chudých a nemocných, o které pečovala.
V modlitbě se obracela k Pánu s otázkou: „Co mám dělat?“ Za pomoci svého duchovního vůdce P. Barnabáše, kapucína z Astorga, založila 8. 5. 1884 kongregaci františkánských terciářek Nejsvětějších srdcí Ježíšova a Mariina. Základem jejího díla bylo tajemství lásky srdce Ježíšova a věrnost srdci Panny Marie. Z těchto zdrojů čerpala inspiraci pro vztah k lidem v nouzi a podporu při vedení kongregace se zaměřením na výchovu dětí a mládeže, péči a pomoc nemocným seniorům. Za jejího úsilí rostl počet sester a řádových domů v Andalusii, Kastilii a v Katalánsku. Sama otevřela celkem 11 domů. Vzrostly i potíže, které ji měly prověřit. Došlo k jejímu ponižování a k mnoha nedorozuměním. Ti, kteří ji doopravdy znali, mohli prý o ní říci: „Tato žena má větší důvěru než Abrahám.“ A její osoby se týká ještě jedno svědectví ze strany sester: „Život Kalvárie je nejbezpečnější a nejvíce prospěšný pro duši.“
Zemřela v 65 letech v klášteře Panny Marie Vítězné v Antequera, který byl prvním domem kongregace.
Blahořečená byla 6. 5. 2007 papežem Benediktem XVI., který potom v Barceloně 7. 11. 2010 navštívil Ústav pro nemocné děti v nouzi, založený sestrou Carmen od Dítěte Ježíše v roce 1892.
dedicatio basilicæ Lateranensis; Ursinus (s. III.); Agrippinus (s. III.); Vito (asi 530); Eustolia et Sopatra (s. VI.); Georgius, ep. Ludeven (asi 870); Ioanna de Signa♦ (1307); Gabriel Ferretti (1456); Ludovicus Morbioli♦ (1485); Gratia de Catharo♦ (1508); Georgius Napper♦ (1610); Elisabeth a Sanctissima Trinitate Catez (1906); Henricus Hlebowicz♦ (1941); Aloysius Beltrame Quattrocchi♦, paterfamilias (1951); Carmen a Iesu Infante González Ramos García Prieto♦ (1899)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský