Ioannes Eleemosynarius
| 11. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | 620 |
| Patron: | johanitů |
| Atributy: | almužna, měšec |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Kypru. Po smrti manželky žil jako poustevník a asi v 50 letech se stal alexandrijským patriarchou. Jeho diecéze oslabená bludem monofyzitismu začala pod jeho vedením opět vzkvétat. Nejvíce známým se stal prokazováním milosrdné lásky k chudým. Zřizoval nemocnice, chudobince i útulky pro cizince a postavil mnoho kostelů. Na jeho postojích můžeme vidět, co znamená žít podle evangelia.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
ŽIVOT PODLE EVANGELIA
Narodil se asi kolem r. 560 v Amatě na jižním pobřeží Kypru. Podle přání rodičů se oženil. Měl prý dvě děti, které předčasně zemřely i s jeho ženou. Poté co i jeho rodiče byli po smrti, Jan zděděný majetek rozdal chudým a zvolil si život poustevníka. V letech 608 – 611 byl povolán za alexandrijského patriarchu. Hodnost se zprvu zdráhal přijmout, ale mezi těmi, kdo ho usilovně žádali, byl i císař. Po nástupu do úřadu začal s budováním nových chrámů, protože stávajících měl pouze sedm. Vyvíjel velké úsilí, aby mezi lidem rostla víra a zbožnost. Diecéze oslabená bludem monofyzitismu (upírajícímu Kristu lidskou přirozenost) byla jeho působením posílena a různé nešvary mizely. Patriarcha Jan přímo od oltáře dokázal po evangeliu sejít za kostel, kam se po starém zvyku odešla bavit skupina lehkomyslných oveček, a k údivu všech řekl: „Kde jsou ovce, tam má s nimi být i jejich pastýř.“ Tím tento nešvar skončil.
Jméno Almužník si vysloužil svou velkou láskou a milosrdenstvím pro zvláštní vztah k chudým, který dal najevo už v začátku biskupského působení. Požadoval sepsání svých „pánů“, které viděl v chudých a ubohých. Označil je nejen za pány, ale i za pomocníky na cestě do Božího království.
Jak jsme na začátku měsíce slyšeli z evangelia, vztah k nim je rozhodující pro vstup do nebe – neboť co jsme udělali pro tyto potřebné, udělali jsme pro samotného Ježíše a naopak, tvrdé srdce vůči nim znamená neochotu vůči Ježíši (srov. Mt 25,35-45).
Jan Almužník si z peněz, které dostával pro své postavení, nic nenechával a obdarovával v městě na 7.500 chudých, jejichž seznam dostal. Jeho podivuhodné rozdávání není legendou: Když sám dostal od jednoho boháče jistou deku, považoval ji za drahocennost, kterou si nechtěl nechat. Prodal ji a peníze rozdal chudým. Dárce ji však odkoupil a znovu mu daroval, načež ji Jan prodal, aby měl pro chudé. Tak se stalo, že kolovala jakoby v začarovaném kruhu a patriarcha Jan žertovně poznamenal: „Uvidíme, kdo bude vytrvalejší, jestli já v rozdávání nebo vy ve vykupování.“
Ve starostlivé péči o chudé založil několik nemocnic, chudobinců i útulků pro cizince. Sám tyto ústavy navštěvoval a uděloval v nich svátosti.
Jednou, za velké drahoty, chtěl jistý boháč využít jeho lásky k chudým a chtěl být povýšen do duchovního stavu. Za očekávané vysvěcení nabízel mnoho peněz i obilí. Marně. Od patriarchy uslyšel pouze výtku, že jeho úmysly nejsou čisté. Po jeho odchodu přišla zpráva o dvou lodích, vyslaných kvůli hladovějícím, že se vrátily plné obilí. Jan věřil v Boží pomoc a nebyl zklamán. Sám se ochotně nechal na ulici obtěžovat prosbami potřebných. Těm, co jim chtěli bránit, říkal, že pro odklad jejich vyslyšení mohl by Bůh odkládat i jeho vyslyšení. V legendách je uváděn větší počet příběhů, v nichž se Jan důsledně drží evangelního učení. Jednomu ubožákovi, který mu vřele děkoval za pomoc, s objetím řekl: „Bratře, vždyť jsem za tebe ještě neprolil svou krev, jak to učinil Spasitel.“
Při zamýšlené cestě do Cařihradu byl Jan na ostrově Rhodu ve vidění osloven ctihodným starcem, který mu řekl: „Král králů tě již volá.“ Jeho slova Jan pochopil a místo pokračování v cestě se vrátil do svého rodiště, kde se připravil na přechod do věčnosti přijetím svátostí a v závěti uvedl: „Děkuji Ti, Pane, že jsi mne nalezl hodným, abych Ti mohl vrátit vše, co jsi mi dal. Poslední zbývající drobné odkazuji svým chudým bratřím. Tobě, můj Bože, pak odporučuji svou duši.“ Následně zde zemřel a jeho ostatky byly převezeny do Cařihradu. Odtud je později turecký sultán poslal uherskému králi Matyášovi Korvínovi, který je uložil v Budíně. V roce 1632 byly ostatky sv. Jana Almužníka přeneseny do Dómu sv. Martina v Bratislavě.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Podle vzoru sv. Jana Almužníka se budu snažit nejen porozumět tomu, co znamená žít podle evangelia, ale vidět tuto nauku v souvislostech vlastního života a Boží lásky, která ve spojení se mnou chce působit na všechny potřebné, s nimiž se potkám.Bože, Tys nám zjevil, že láska k Tobě a k bližnímu je naplněním všech Tvých přikázání; pomáhej nám, abychom jako svatý patriarcha Jan ochotně prokazovali milosrdenství, a tak patřili mezi ty, kdo vejdou do Tvého království. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Martinus, ep. Turonen (397); Mennas, m. in Ægypto (s. IV in.); Veranus, ep. in Provincia (s. V in.); Mennas, solitarius (asi 580); Ioannes Eleemosynarius (620); Bertuinus (asi s.VII.); Theodorus Studita (826); Bartholomæus, iunior, abbas Cryptoferren (1065); Luigia Poloni♦ (1855); Alicia Kotowska♦ (1939); Vincentius Eugenius Bossilkov♦ (1952)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský