Nilus, abbas Ancyran.
| 12. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | opat |
| Úmrtí: | asi 430 |
ŽIVOTOPIS
Tento světec, než se stal opatem v Ankyře v Galatii (na území dnešního Turecka), prošel různými zkušenostmi a strastmi. Martyrologium ho považuje za žáka sv. Jana Zlatoústého (pam. 13. 9.) a uvádí, že po dlouhou dobu byl představeným kláštera a psal spisy s asketickou naukou.O tom, co předcházelo, není jednotný názor a podání legendy považují někteří badatelé za prolínání životopisů dvou světců, jistota ale není. Totožnost Niluse poustevníka s opatem v Ankyře se má za prokázanou. Přesto některá hagiografická díla (zejména norská) zde jako „novinku“ vidí dva světce s památkou v témže dni, pouze mají za nejasné, který z nich byl přítelem Jana Zlatoústého. Také se uvádí výskyt zaměňování opata Niluse s jiným ankyrským mnichem téhož jména a skutečnost, že na dnešní den byl v minulosti uváděn ještě i sv. Nilus z hory Athos*. Pro zmíněnou nejednotnost a množství rozšířených literárních příměsí je následující zpracování bez záruky.
Nilus pocházel z Cařihradu (dnešního Istanbulu), získal zde i vyšší vzdělání a postavení u císařského dvora. Legenda jej dokonce řadí mezi členy soudu a představuje ho jako otce dcery a syna Theodula. Pro nespravedlivé praktiky u dvora se Nilus rozhodl odejít. S manželkou se údajně dohodli, že ona s dcerou vstoupí do některého kláštera v Egyptě a on se synem Theodulem odešel k hoře Sinaj, aby poblíž kláštera svaté Kateřiny vedli poustevnický život. Po nějaké době byli prý od potulných arabských beduínů přepadeni. Někde se mluví o nájezdu banditů na klášter, do něhož docházeli na bohoslužby. Theodul skončil v rukou únosců a ti ho prodali jako otroka. Byl vykoupen emesským biskupem, u kterého Nilus Theodula našel. Biskup Niluse nabádal, aby přijal kněžské svěcení. Podle mnohých vyprávění se společně ještě vraceli do pouště. O něco později se tento Nilus stal opatem kláštera v Ankyře a zanechal větší počet asketických spisů a listů.
POZNÁMKA
* sv. Nilus z hory Athos není uváděn v posledním Římském martyrologiu. Žil v XVI. století na řeckém Peloponésu. Legenda ho představuje jako sirotka vychovávaného strýcem, který byl knězem. Později spolu údajně vstoupili do kláštera v Malevia, kde Nilus přijal svěcení. Pro touhu v srdci nakonec ale odešel žít jako poustevník do opuštěné jeskyně na hoře Athos a tam také zemřel. Uvádí se, že z míst kde byl pohřben, začal stékat vonný olej, u nějž rybáři zjistili léčivé účinky. Vedle svátku 12. 11. bylo připomínáno i přenesení ostatků 7. 5.Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Iosaphat /Ioannes/ Kuncewicz (1623); Nilus, abbas Ancyran. (asi 430); Macarius, ep. in Scotia (s. VI in.); Hesychius, ep. Viennen (po roce 552); Æmilianus, presb. (574); Cunibertus (asi 663); Lebuinus (asi 775); Ioannes Cini de Pace♦ (asi 1335); Didacus, religiosus Ord. Minorum (1463); Iosephus Medes Ferrís♦ (1936); Petrus Vicev, Iosaphat (Robertus Matthaeus) Šiškov et Paulus (Iosephus) Džidžov), presbyteri et martyres (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský