Æmilianus, presb.
| 12. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | kněz OSB |
| Úmrtí: | 574 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se asi roku 474 v Berceo (patřícího tehdy k La Rioja) poblíž dnešního Logroño na severu Španělska. V mládí byl pastýřem a asi ve 20 letech zatoužil stát se poustevníkem. Žil pak na obtížně přístupném kopci v oblasti Cogolla po 40 let. Místo s jeho poustevnou bylo později nazvané San Millan de Yuso.Tvrdý život pokání umrtvil požadavky Emiliánova těla a zjemnil jeho duši. V jeho chování vynikala opravdová pokora a dobrota jeho srdce. Tak jej poznal biskup Tarazony, který z něj i přes pokročilý věk udělal kněze.
Svou velkorysou dobrotou a obětavostí však Emilián ve svěřené farnosti vyvolal pohoršení, zejména u některých duchovních. Byl jimi obviněn, že svou štědrostí rozhazuje i církevní majetek. Biskup, ač nerad, musel s ním dojednat odchod z místa faráře. Emilián byl spokojen, že se může vrátit do samoty na horu tvarem připomínající horní část mnišského oděvu – kutnu. Nevracel se však sám, ale následoval ho učedník Asello, první člen pozdější komunity.
Zemřel přibližně ve věku 100 let.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Iosaphat /Ioannes/ Kuncewicz (1623); Nilus, abbas Ancyran. (asi 430); Macarius, ep. in Scotia (s. VI in.); Hesychius, ep. Viennen (po roce 552); Æmilianus, presb. (574); Cunibertus (asi 663); Lebuinus (asi 775); Ioannes Cini de Pace♦ (asi 1335); Didacus, religiosus Ord. Minorum (1463); Iosephus Medes Ferrís♦ (1936); Petrus Vicev, Iosaphat (Robertus Matthaeus) Šiškov et Paulus (Iosephus) Džidžov), presbyteri et martyres (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský