Cunibertus
| 12. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | asi 663 |
| Atributy: | biskupské insignie, holubice, kostel |
ŽIVOTOPIS
Narodil se asi kolem roku 595 v oblasti poblíž řeky Mosely. Podle legend byl ze vznešeného franckého rodu, matkou byla Regina a otcem Crallo. Vzdělání získal na dvoře franckého krále Chlothara II. a trevírský biskup Modo si ho v roce 614 vybral za svého arcijáhna. V té době mu prý bylo necelých 20 let.V roce 623 byl zvolen arcibiskupem Kolína nad Rýnem. Vynikal moudrostí, věřícími byl milován a vážen u panovníků (Clotarova syna Dagoberta I. i jeho syna Sigeberta III. a Pippina staršího).
Na německém území (tehdejší Germánie) se stal velmi významným šiřitelem evangelia. Při apoštolské práci využil i vliv, který měl u panovníků. Po barbarských nájezdech se na celém území usilovně podílel na šíření katolického náboženství a života z víry. Podporoval kláštery, chudé, nemocné, zakládal kostely, organizoval charitativní činnost. V Kolíně dal postavit první křesťanský chrám, který byl zasvěcený sv. Klementovi. Po jeho pozdější přestavbě r. 1247 se zde stal patronem sv. Kunibert a jsou zde dodnes uloženy jeho ostatky, které byly předtím r. 1168 vyzvednuty kvůli svatořečení.
V kryptě se nachází kašna, jejíž vodu prý dříve používaly ženy při neplodnosti. Věřící se někdy obraceli k biskupovi Kunibertovi o pomoc při horečkách a bolestech hlavy.
Podle legendy, brzy po jmenování biskupem, díky holubici, Kunibert objevil v kolínském kostele sv. Voršily dosud neznámý hrob této světice. Proto je s holubicí i vyobrazován.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Iosaphat /Ioannes/ Kuncewicz (1623); Nilus, abbas Ancyran. (asi 430); Macarius, ep. in Scotia (s. VI in.); Hesychius, ep. Viennen (po roce 552); Æmilianus, presb. (574); Cunibertus (asi 663); Lebuinus (asi 775); Ioannes Cini de Pace♦ (asi 1335); Didacus, religiosus Ord. Minorum (1463); Iosephus Medes Ferrís♦ (1936); Petrus Vicev, Iosaphat (Robertus Matthaeus) Šiškov et Paulus (Iosephus) Džidžov), presbyteri et martyres (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský