Didacus, religiosus Ord. Minorum
| 12. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | řeholník OFM Obs. |
| Úmrtí: | 1463 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se roku 1400 v San Nicolás del Puerto, ležícím ve Španělsku asi 100 km (SSV) od Sevilly. Jméno prý dostal kvůli vztahu k apoštolu Jakubovi - patronu země. „Diego“ je totiž synonymem španělského „Santiago“ – znamenající jméno tohoto patrona.Rodina, v níž vyrůstal, byla chudá a zbožná. Naučil se v ní pomáhat chudým. Nejprve obdělával zahradu a pomáhal při pracích v domě. Tyto práce spojoval s modlitbou a ve svém rodišti pečoval o kapli svatého Mikuláše z Bari. Později pečoval o kapli v Albaida del Alcor (asi 20 km východně od Sevilly) a pod vedením otce poustevníka zde žil asketickým životem.
Ve 30 letech se seznámil s životem františkánů a jako laik byl přijat do kláštera Arrizafa, v Sierra de Córdoba. Vzhledem k negramotnosti a schopnostem sloužil coby laický bratr jako vrátný a zahradník.
V roce 1441 byl poslán na Kanárské ostrovy. Zde začal působit jako vrátný v klášteře Arrecife a pak na pět let zcela výjimečně dostal zodpovědnější službu v klášteře Fuerteventura. Jeho řeč týkající se kolonizátorů vedla k problémům, pro které bylo rozhodnuto poslat ho v roce 1449 zpět do Španělska.
V roce 1450 byl s otcem Alfonsem de Castro v Římě na svatořečení Bernardina Sienského. Asi v souvislosti s nedostatečnou hygienou a nedostatkem nezávadné vody vypukla v Římě smrtelná morová epidemie, která neušetřila ani mnichy na Ara Coeli. Diego s heroickou láskou o ně pečoval a stejnou péči chodil poskytovat mezi postižené chudé ve městě. Mnozí byli od něj zázračně uzdraveni, ale on všechny zázraky přisuzoval Panně Marii. K zázračným uzdravením na přímluvu Didaka patří i náhlé zmizení závažných popálenin u jednoho malého chlapce.
Po návratu do Španělska byl poslán do kláštera Santa María de Jesús v Alcalá de Henares, kde pracoval jako vrátný a zahradník až do smrti. Vynikal trpělivostí, opatrností a milosrdnou láskou. Byl oddaným ctitelem Panny Marie a Eucharistie. Po smrti z jeho těla vycházela vůně a na těle nezačaly známky rozkladu. Později v katedrále Alcala de Henares bylo každoročně 13. 11. vystavováno. Při kanonizačním procesu bylo jako zázrak na jeho přímluvu uvedeno uzdravení prince Karla, syna Filipa II.
Didak byl svatořečený 2. 7. 1588 papežem Sixtem V.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Iosaphat /Ioannes/ Kuncewicz (1623); Nilus, abbas Ancyran. (asi 430); Macarius, ep. in Scotia (s. VI in.); Hesychius, ep. Viennen (po roce 552); Æmilianus, presb. (574); Cunibertus (asi 663); Lebuinus (asi 775); Ioannes Cini de Pace♦ (asi 1335); Didacus, religiosus Ord. Minorum (1463); Iosephus Medes Ferrís♦ (1936); Petrus Vicev, Iosaphat (Robertus Matthaeus) Šiškov et Paulus (Iosephus) Džidžov), presbyteri et martyres (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský