Brictius
| 13. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | 444 |
| Patron: | soudců |
| Atributy: | biskup, dítě v náručí, žhavé uhlí; zobrazován někdy i s modelem kostela a třemi klasy |
ŽIVOTOPIS
Mnozí svatí nám mohou být blízkými vzory právě proto, že sice nežili svatě a vzdalovali se svému poslání, ale nechali se nakonec Boží milostí dovést ke svatosti. Brikcius je jedním z nich. V mládí se ho ujal, snad jako sirotka, sv. Martin, který byl v r. 372 zvolen za 3. biskupa ve francouzském Tours. Jako jeho žák se Brikcius později stal jeho jáhnem a knězem. Z jeho životopisů se dovídáme, že býval „nafoukaným“, zanedbával své povinnosti a svým biskupem dokonce pohrdal. Ten s ním měl však trpělivost, která je přirovnávána k Ježíšově trpělivosti s Jidášem. Nevíme o příčinách Brikciova charakteru, ale můžeme vidět, že osočování a pohrdání, které na něj pak dolehlo, bylo spojeno s Boží milostí. Uvědomil si závislost na Bohu, posilnil svou víru a zaujal postoj kajícníka.Po jedné nepěkné kritice svého biskupa Martin k němu přišel a předpověděl mu, že i on bude povýšen do biskupské hodnosti, ale bude mít mnoho starostí a trápení. Brikcius to nebral vážně, přesto po smrti Martina v roce 397 byl zvolen za jeho nástupce. Uvádí se, že mezi prvními činnostmi začal nad hrobem svého předchůdce stavět chrám a že se stal mužem modlitby. Lehkomyslný život se špatným užíváním bohatství byl ale opětovně nemalým lákadlem. Pak došlo k situaci, kdy byl nařčen ze svedení jedné dívky (dle některých textů řeholnice) a obviněn z otcovství nemanželského dítěte. Legenda hovoří o prokazování jeho neviny zázraky (jako při tzv. Božím soudu), které se dostaly mezi jeho atributy. Zázraky nasvědčují tomu, že Bůh v prokazování neviny byl na Brikciově straně, jehož nezklamala ani naděje v přímluvu svatého Martina. Přesto lidé jeho diecéze to tak neviděli a vyhnali ho. U jejich soudu nepomohlo, že na Brikciovu výzvu novorozeně promluvilo – prohlásilo prý, že on otcem není. Ani to, že na prokázání neviny Brikcius zvedl žhavé uhlíky, které přitisknuté k oděvu na hrudi přenesl k hrobu svého předchůdce, přičemž nedošlo k žádnému popálení.
Údajně se po nějaké době vrátil, ale za čas došlo k oživení skandálu s prastarou nespokojeností. Odešel pak do Říma s nadějí, že bude rehabilitován papežem. Zůstal tam 7 let a vrátil se do Tours s uznáním za nevinného. Na biskupském stolci v Tours pak požehnaně působil s velkou pokorou a moudrostí až do své smrti v r. 444. Pohřben byl do chrámu sv. Martina, neboť ho věřící začali uctívat hned po smrti.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Agnes, abbatissa Pragen (1282); Antoninus, Nicephorus, Zebinas, Germanus et Manathas (308); Mitrias (s. IV.); Brictius (444); Arcadius, Paschasius, Probus, Euthychianus et Paulillus (473); Leonianus (asi 518); Quinctianus (asi 525); Florentius, ep. Tijernen et Amantius presbyter (s. VI.); Dalmatius, ep. Ruthenen (asi 580); Himerius, eremita (asi 612); Eugenius, ep. Toletan (657); Maxellendis (670); Nicolaus I.♦ (867); Abbo, abbas Floriacen (1004); Varmundus♦ (asi 1010 nebo 1014); Homobonus (1197); Maria Teresia Scrilli♦ (1889); Augustina (Livia) Pietrantoni (1894); Ioannes Gonga Martínez♦ (1936); Maria a Patrocinio a Sancto Ioanne Giner Gomis♦ (1936); Robertus Montserrat Beliart♦ (1936); Carl Lampert (1944)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský