Homobonus
| 13. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | laik, obchodník |
| Úmrtí: | 1197 |
| Patron: | Cremony, obchodníků, krejčích, obuvníků a kovářů |
| Atributy: | měšťan, nemocní, žebráci; nůžky a krejčovské sukno, měšec |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Cremona v Lombardii, stal se kupcem, oženil se, ale zůstal bezdětný. Proslavily ho skutky milosrdné lásky k chudým, nemocným i jinak souženým lidem. Jeho třemi nejvýraznějšími vlastnostmi byly: láska, štědrost a zbožnost. Ty s jeho vrozenou inteligencí způsobily, že se stal oblíbeným nejen u všech občanů města, ale i v očích Božích.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
JAK DOPADÁ SPRAVEDLIVÝ MUŽ, CO V PENĚZÍCH VIDÍ JEN PROSTŘEDEK KE SLUŽBĚ DRUHÝM
Narodil se ve 12. století v Cremoně v oblasti Lombardie v severní Itálii. Rodiče mu dali dobré křesťanské základy a on velmi brzy vynikal poslušností vůči nim, zbožností, pravdomluvností a čestností. Vyučil se obchodníkem se suknem, oženil se, ale se svou ženou neměli děti. Homobonus se nikdy neprovinil nepoctivostí, raději by sám utrpěl sebevětší škodu. Vůči chudým byl velmi štědrý a nešetřil almužnami. Peníze viděl jako prostředek, kterým může zasahovat proti bídě. Těm opravdu chudým, kteří se styděli žebrat, donášel potřebnou pomoc osobně a těm, kteří bez vlastního zavinění krachovali, dopomáhal k tomu, aby se opět vzmohli. Tak velká štědrost se nelíbila jeho ženě, i když byla jinak laskavá a dobrotivá. Domlouvala mu, aby se ve své štědrosti mírnil a nelákal do domu žebráky. Když nepomáhaly domluvy, začaly být její reakce ostřejší. Homobonus, jako by byl dbalý slov ap. Pavla „Když mezi sebou mluvíte, užívejte slov ze žalmů, chvalozpěvů…“ (Ef 5,19), navykl si odpovídat těmito následujícími verši z Písma:
„Dávejte, a bude vám dáno.“ (Lk 6,38) - „Blaze tomu, kdo má pochopení pro nuzného, Hospodin ho ve zlý den zachrání.“ (Ž 41,2) - „Kdo dává chudému, nebude mít nedostatek, ale kdo dělá, že nevidí, sklidí hojnost kleteb.“ (Přís 28,27) - „Podle přikázání se ujmi chudého a v jeho nouzi ho neodháněj s prázdnou.“ (Sir 29, 9.) - „Svůj poklad si ulož tak, jak přikazuje Nejvyšší a prospěje ti víc než zlato. Do svých pokladnic si uzavírej milosrdenství, to tě vytrhne z každého neštěstí.“ (Sir 29, 11. 12.)
Teprve až nastalo období drahoty a nedostatků, v němž Bůh zázračným způsobem Homobonusovi nahrazoval to, co rozdal, i jeho žena se stala dobrodincem chudých.
Pro svou milosrdnou lásku k chudým byl Homobonus nazýván otcem chudých a pro svou čestnost vážen u měšťanů. Jen díky svým ctnostem a životnímu příkladu se stal ve městě zvláštní autoritou. Nebylo nikdo, kdo by měl důvod nemít ho rád, byl vždy velmi klidný. Mnohé přivedl na cestu nápravy a navrátil je zpět k víře. Nejednou se na něj někdo obrátil o pomoc i kvůli narušeným vztahům a k zabránění potyčky mezi městy. Uvádí se, že přispíval ke šťastnému životu ve městě a je zmiňována i jeho péče o nemocné.
S přibývajícími léty trávil stále více času v kostele před svatostánkem. Ranní mše svatá byla u něj samozřejmostí snad odnepaměti, ale účastnil se i modliteb z breviáře, po kterých někdy setrvával až do další bohoslužby. Jeho pozemský život skončil při mši svaté za zpěvu Gloria. Zpráva o jeho smrti prý otřásla celým městem. K jeho hrobu záhy putovalo víc a více poutníků, zvláště když se rozšířila zpráva, že zde dochází k zázrakům.
Některé legendy ho později představovaly také jako divotvůrce, kterému se v lahvi voda z potoka proměnila ve víno, a který vším, co měl k jídlu, obdaroval žebráka.
Homobonus byl svatořečený 12. 1. 1199 od papeže Inocence III. a jeho ostatky byly v roce 1202 přeneseny do cremonského dómu.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Z příběhu o Homobonovi si odnesu příklad důvěry v Boží slovo a vědomí, že láska dává všem skutkům hodnotu a jen pro ni se líbíme Bohu. (srov. 1 Kor 13,3)Bože, Tys nám zjevil, že láska k Tobě a k bližnímu je naplněním všech Tvých přikázání; pomáhej nám, abychom jako svatý Homobonus ochotně prokazovali milosrdenství, a tak patřili mezi ty, kdo vejdou do Tvého království. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
( závěrečná modlitba breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Agnes, abbatissa Pragen (1282); Antoninus, Nicephorus, Zebinas, Germanus et Manathas (308); Mitrias (s. IV.); Brictius (444); Arcadius, Paschasius, Probus, Euthychianus et Paulillus (473); Leonianus (asi 518); Quinctianus (asi 525); Florentius, ep. Tijernen et Amantius presbyter (s. VI.); Dalmatius, ep. Ruthenen (asi 580); Himerius, eremita (asi 612); Eugenius, ep. Toletan (657); Maxellendis (670); Nicolaus I.♦ (867); Abbo, abbas Floriacen (1004); Varmundus♦ (asi 1010 nebo 1014); Homobonus (1197); Maria Teresia Scrilli♦ (1889); Augustina (Livia) Pietrantoni (1894); Ioannes Gonga Martínez♦ (1936); Maria a Patrocinio a Sancto Ioanne Giner Gomis♦ (1936); Robertus Montserrat Beliart♦ (1936); Carl Lampert (1944)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský