Leopoldus Pius
| 15. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | markrabě |
| Úmrtí: | 1136 |
| Patron: | Rakouska; početných rodin; vzýván ve spojení s umíráním dětí |
| Atributy: | kníže ve zbroji, korouhev s orly, markraběcí klobouk, model kostela v ruce |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z rodu Babenberků v Dolním Rakousku. Asi ve 22 letech, r. 1095 se po otci ujal vlády jako Leopold III. O deset let později se oženil s dcerou císaře Jindřicha IV., s níž měl potom 18 dětí. Vynikal zbožností, láskou k církvi a laskavostí k poddaným. Zakládal chrámy a kláštery, hájil zájmy církve. Byl moudrým a zodpovědným panovníkem, vzorným manželem i otcem. Po smrti Jindřicha V. se mohl stát císařem, ale odmítl to. Pohřbený je v Klosterneuburgu.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
ZBOŽNÝ MARKRABĚ PATRONEM RAKOUSKA
Narodil se údajně 29. 10. 1073 v Melku (česky Medlík, v té době rozsáhlý hrad se sídlem benediktinů a možná proto se někde má zato, že místem narození mohl být Gars vzdálený 65 km) v Dolním Rakousku při Dunaji jako syn markraběte Leopolda II. Babenberského a Idy z Formbachu. Byl vychováván na hradě, kde se učil tomu, co se u šlechticů předpokládalo, a na jeho výchovu měl výrazný vliv biskup Altman z Pasova. V roce 1095 Leopold III. převzal otcovu vládu v Rakousku. V následujícím roce pomáhal zabezpečit křižácké tažení do Palestiny, jehož cesta po Dunaji vedla pod hradem. Později, když se kolem r. 1103-4 chystala další křížová výprava, měl sice Leopold zájem se jí zúčastnit, ale pro nedodržení slibu Jindřicha IV. vznikly místo cesty rozbroje a schylovalo se k bojům, v nichž Jindřich V. chtěl porazit otce a kterých se Leopold odmítl zúčastnit. Následoval ho i jeho švagr Bořivoj II. a vojska se nakonec pokojně rozešla.
Leopold se pak 1. 5. 1106 v medlickém kostele oženil s Anežkou Sálskou (ovdovělou dcerou Jindřicha IV.) a odešli spolu na nový hrad na Lysé hoře. Časem spolu měli 18 nebo 19 dětí, z nichž 7 v útlém věku zemřelo. Jmenovitě bývá proto uváděno 5 synů a 7 dcer. Biskup Ota z Freisingu je jedním z jejich synů.
K založení prvního kláštera brzy po jejich svatbě se traduje legenda o Anežčině závoji, který jí od hradu na Lysé hoře odnesl vítr, když manželé společně uvažovali, které místo by pro klášter bylo nejvhodnější. Závoj našli, až když si po 23 dnech vyjeli na lov a v místech jeho objevení pak založili klášter augustiniánských kanovníků. Leopold později (r. 1114) postavil větší chrám s klášterem pro řád sv. Augustýna v Klosterneuburgu u Vídně a v roce 1134 v úvalu u Vídeňského lesa postavil další klášter Sv. Kříže pro cisterciáky. Přispěl i k založení kláštera v Mariazell. Vykonal také mnoho dalších dobrodiní pro církev. Byl označován za spravedlivého a dobrotivého knížete, který byl ochráncem dobrých a postrachem zlých lidí. Pomáhal chudým a jako ochránce církve nedovoloval příkoří. Přes svůj příbuzenský vztah k císařskému dvoru byl vždy v konfliktech mezi mocí světskou a duchovní při papeži. Zejména se jednalo o investituru - obsazování církevních míst a v roce 1100 podřídil papeži klášter v Melku. Byl ctitelem Panny Marie i sv. Anny.
Po uvěznění Bořivoje II. Jindřichem V. v témž roce 1100, vzal Leopold III. Bořivojovu manželku Helbirgu i s dětmi k sobě na hrad na Lysé hoře na celou dobu věznění švagra a s patřičnou pohostinností. Po 20 let se Leopoldovi dařilo udržovat mír, až r. 1117 a v roce následujícím byl donucen chopit se zbraní na ochranu a záchranu země proti kořisti chtivým Maďarům, které přilákalo zvelebené území mezi řekami Enží a Litavou. Při druhém tažení uherského krále Štěpána II. se Leopoldovi na pomoc přidalo i vojsko z Čech a zvítězili.
Po smrti Jindřicha V. byl v roce 1125 v Mohuči navrhován za krále se dvěma dalšími knížaty především Leopold II., ale ten královskou hodnost jednoznačně odmítl. Nejen pro svou pokoru, ale zvláště pro vědomí nepřátelství v rodině Jindřicha V.
Mírumilovného panovníka, vzorného manžela a otce přežilo z velkého počtu jen 11 dětí, z nichž se jeho nástupci stali Leopold IV. a Jindřich II. (Jasomirgot), který sídlo z Lysé hory přeložil do Vídně. Tak položil základ pro vzrůst Vídně do budoucí podoby velkoměsta.
Leopold III. se v 63 letech, po 40letém panování, začal připravovat na blížící se smrt, k níž došlo 15. 11. na Lysé hoře. Již za života mu bylo přidáno jméno Pius, které ve svém významu znamená „zbožný“. Jeho ostatky byly uloženy do krypty kláštera v Klosterneuburgu.
Kanonizován byl 6. 1. 1485 papežem Inocencem VIII. V roce 1663 byl prohlášen za patrona celého Rakouska. V té době rozšířil jeho úctu císař Leopold I.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Mírumilovnost patří k zásadám křesťana a Ježíš nám v evangeliu připomíná: „Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.“ (Mt 5,9) Zodpovědnost za tento pokoj máme mít každý na svém místě, ať se jedná o postavení v čele země, komunity nebo vlastní rodiny. Naše úsilí o pokoj mezi lidmi potřebuje jako základ mít pokoj ve vlastním srdci. A to je úkol pro každého z nás i pro mne, abych na něm spolupracoval s Duchem svatým a mohl pak pokračovat v jeho šíření.Bože, Ty jediný jsi svatý, Ty jediný jsi pramen všeho dobra; pomáhej nám na přímluvu svatého Leopolda, ať svůj život uspořádáme podle Tvé vůle, abychom se nepřipravili o účast na Tvé slávě. Prosíme o to skrze Tvého Syna, Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(na podkladě závěrečné modlitby breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Albertus Magnus, ep. Ratisbonen. et doctor Eccl. (1280); martyres Hippone XX (s. III./IV.); Gurias et Samonas (306); Felix de Nola (s. IV./V.); Maclovius seu Machutus (asi 640); Desiderius, ep. Cadurcen (655); Marinus et Anianus, m. in Bavaria (s. VII./VIII.); Sidonius, abbas (po r. 684); Fintanus, reclusus (asi 878); Leopoldus Pius (1136); Hugo Faringdon seu Cook, Ioannes Eynon et Ioannes Rugg♦ (1539); Richardus Whiting, Rogerius James et Ioannes Thorne♦ (1539); Lucia Broccadelli♦ (1544); Caius Coreanus♦ (1624); Rochus González et Alphonsus Rodríguez, presb. Soc. Iesu (1628); Iosephus Pignatelli (1811); Iosephus Mkasa Balikuddembé (1885); Maria a Passione /Helena/ de Chappotin de Neuville♦, virgo (1904); Raphael a Sancto Ioseph (Iosephus) Kalinowski (1907)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský