Rochus González et Alphonsus Rodríguez, presb. Soc. Iesu
| 15. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | mučedníci TJ |
| Úmrtí: | 1628 |
ŽIVOTOPIS
Otec Roch González pocházel z hlavního města Paraguaye a jeho pozdější dva jezuitští druhové ze Španělska. Všichni tři působili jako misionáři v Paraguayi, kde zakládali osady, civilizovali divoké kočovné Indiány, chránili je před násilím španělských dobyvatelů a zvěstovali jim evangelium. Z těchto důvodů měli proti sobě jak koloniální feudály, tak domorodé čaroděje, z nichž jeden zosnoval jejich veřejné zabití. Třetí mučedník byl zabit o dva dny později, kdy je také jeho památka.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
HORLIVOST PRO DUŠE JE PŘIVEDLA K MUČEDNICTVÍ I K SLÁVĚ VĚČNÉHO ŽIVOTA
Roch González se narodil 17. 11. 1576 v Asunciónu v jihoamerickém státu Paraguay jako sedmé dítě Bartoloměje González de Villaverde a Marie de Santa Cruz, patřícím k zámožnějším španělským osadníkům.
Již v dětství se prý zajímal o polokočovné Indiány Guaycurúes (Guaraní) a časem se naučil i jejich řeč. Snad právě proto, že měl touhu zvěstovat jim evangelium, stal se 25. 3. 1599 knězem. Po vysvěcení byl poslán jako kaplan do katedrály v Asunción, kde o svého rodáka velmi stáli. Ve 32 letech měl být jmenován generálním vikářem diecéze, ale toto místo odmítl a následně r. 1609 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova. Ani nestačil dokončit noviciát, když provinciál řádu zvažoval potřebu začít působit mezi Guaycurúes. Tito Indiáni přepadávali obyvatele kolem břehů řeky Paraguaye směrem k Asuncion.
Otec de Torres jako vhodného kandidáta pro misijní působení mezi Indiány vybral Rocha. Tuto evangelizační činnost začínal na pobřeží řeky Paraná. Díky tomu, že ovládal řeč tamních kočovných Indiánů, navázal v krátké době s nimi kontakt a vedl je k tomu, aby se usadili. Zároveň je naučil obdělávat půdu pomocí pluhu a snažil se zprostředkovávat jim Boží lásku. Zpíval s nimi, učil je různým dovednostem a především novému způsobu života. Při úsilí o jejich civilizaci zaséval křesťanskou víru.
V roce 1611 dostal za úkol upevnit první z tzv. redukcí (reductiones) pro Indiány žijící v přeplněných chatrčích. Tuto o. Marcel de Lorenzana založil s pomocí guvernéra Hernandaríasa a pojmenoval ji po sv. Ignáci.
Otec Roch González pak v kraji založil tři další redukce (sv. Anny del Iberá, Itapuá a Yaguapoá), jedná se o vytvoření křesťanských osad z kočovných domorodců. Ti nebyli zvyklí ani na soukromé vlastnictví, takže budování vlastních domů napomáhalo také k vytváření morálních zásad. V osadách či vesnicích podle Rochova plánu začali být domorodci chráněni před násilím a hrabivosti španělských dobyvatelů. Roch González i další jezuité se domorodců zastávali, bránili jejich práva a svobodu. Na autonomních územích jim organizovali práci a poskytovali i určité vzdělání, chránili je od hladu a epidemií. V těchto souvislostech měli proti sobě dvě skupiny jejich utlačovatelů. Jednou byli domorodí čarodějové (strigoni) a druhou koloniální feudálové, kteří usilovali o to, aby byli jezuité vypovězeni ze země.
Otec Roch González se s láskou a horlivostí podílel na stavebních pracích všeho druhu, zvláště měl na srdci budování kostelů jako duchovních center pro život s Bohem. Od roku 1614 pronikal stále hlouběji do dosud neprobádaných oblastí a přinášel tisícům divochů radostnou zvěst evangelia.
V říjnu 1619 složil věčné řeholní sliby a odcestoval do oblasti řeky Uruguay. U řeky Ibitiracuá založil o slavnosti 8. 12. 1619 redukci Neposkvrněného početí. Ta byla postižena morem a stala se základem dnešního města Concepcion.
Dále založil redukci sv. Františka Xaverského a r. 1627 další u soutoku řek Xapeyú a Uruguay jako výchozí místo pro evangelizaci těchto oblastí. Roch González byl ustanoven za představeného pro všechny redukce v oblasti Uruguaye a Paraguay, a to v době příchodu dalších misionářů z Evropy. Mezi nimi i byl i Alfons Rodríguez.
Alfons Rodríguez se narodil v roce 1598 v Zamoře ležící severně od Salamanky ve Španělsku. V šestnácti letech, vstoupil do kláštera jezuitů ve Villagarcía. Po ukončení noviciátu a složení slibů byl poslán dokončit studia v Cordóbě v Argentině. Zde také v roce 1623 přijal kněžské svěcení a začal vyučovat literaturu. O dva roky později byl poslán mezi Indiány Guaycurúes naučit se jejich řeč a po dalších dvou letech byl přeložen do Itapuá, aby se stal pomocníkem o. Rocha Gonzaleze. Po setkání se s ním měli oba před sebou už poslední rok pozemského života.
Působení misionářů, kteří usilovali o duchovní a hmotné dobro Indiánů, ubíralo na moci čaroděje Niezů, který proto hlasatele křesťanské víry nenáviděl a svým žákům nařídil, aby misionáře zabili. Dvě vraždy provedli 15. 11. po mši svaté sloužené o. Rochem Gonzálezem. Po ní měl o. Roch v plánu zavěsit zvon určený pro misijní stanici v Caaró za účasti věřících na dlouhý trám, který o. Alfons Rodríguez s některými Indiány připravil. Zatímco se misionář sklonil, aby upevnil srdce zvonu, od otrockého osadníka dostal na pokyn jeho pána ránu sekyrou do hlavy. Křik Indiánů přivolal druhého misijního otce, který prý ještě stačil říci: „Děti, co to děláte?“ A potom i na něho dopadly rány sekerou. Čarodějovi žáci těla obou misionářů rozsekali a spálili.
Roch González i Alfons Rodríguez byli společně s Janem del Castillo blahořečeni 28. 1. 1934 papežem Piem XI. a kanonizováni 16. 5. 1988 papežem Janem Pavlem II. v Asunciónu.
Jan del Castillo je druhý španělský spolupracovník o. Rocha Gonzáleze, který byl zabit o dva dny později a proto ho martyrologium připomíná až 17. 11., kde je o něm více, včetně slov papeže při kanonizaci. Někde je v tento den slavena společná památka těchto Paraguayských mučedníků. U jezuitů je slavení této památky uváděno 16. 11.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Papež při kanonizaci těchto mučedníků připomenul, že jejich silou byla neochvějná víra v Boha živená hlubokým vnitřním životem, a jejich horlivost pro duše je vedla k tomu, aby ze všech sil sloužili chudým a potřebným. Zamyslím se nad tím, jak já sám živím svou víru a jak je má pomoc druhým ve srovnání s těmito vzory nepatrná. Proč? V předsevzetí si podle svých možností konkrétně stanovím, v čem budu pomáhat.Všemohoucí, věčný Bože, Tys povolal sv. Rocha a Alfonse za hlasatele evangelia, dával jim sílu pozvedat utlačované Indiány a statečně snášet utrpení pro Krista, víru v něhož potvrdili svou mučednickou smrtí. Dej i nám slabým svou božskou pomoc, abychom povzbuzeni příkladem těchto misionářů a provázeni jejich přímluvou věrně následovali Tvého jednorozeného Syna. Neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
( závěrečná modlitba z breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Albertus Magnus, ep. Ratisbonen. et doctor Eccl. (1280); martyres Hippone XX (s. III./IV.); Gurias et Samonas (306); Felix de Nola (s. IV./V.); Maclovius seu Machutus (asi 640); Desiderius, ep. Cadurcen (655); Marinus et Anianus, m. in Bavaria (s. VII./VIII.); Sidonius, abbas (po r. 684); Fintanus, reclusus (asi 878); Leopoldus Pius (1136); Hugo Faringdon seu Cook, Ioannes Eynon et Ioannes Rugg♦ (1539); Richardus Whiting, Rogerius James et Ioannes Thorne♦ (1539); Lucia Broccadelli♦ (1544); Caius Coreanus♦ (1624); Rochus González et Alphonsus Rodríguez, presb. Soc. Iesu (1628); Iosephus Pignatelli (1811); Iosephus Mkasa Balikuddembé (1885); Maria a Passione /Helena/ de Chappotin de Neuville♦, virgo (1904); Raphael a Sancto Ioseph (Iosephus) Kalinowski (1907)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský