Æmilianus, eremita
| 16. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | poustevník |
| Úmrtí: | asi 767 |
ŽIVOTOPIS
Podle Martyrologium Romanum tento svatý poustevník je připomínán zejména v Akvitanii, ale zároveň nechybí zmínka, že přišel z benátského kraje do Galicie a žil jako poustevník v jeskyni, kterou si vytesal či upravil, a v ní pak jako poustevník zemřel.Podle legendárních vyprávění byl původně ve službě u hraběte ve Vannes. Z rodného domu byl zvyklý pamatovat na chudé a dělit se s nimi. A tak některé zbytky z hraběcí tabule používal k obdarování hladových chudáků. Legenda říká, že na jedné takové cestě se Emilián potkal s hrabětem a pouze zázrak jej zachránil před jeho hněvem. Hrabě v Emiliově zavazadle prý viděl dřevo, poté co mu Emilián vyprávěl, že chudí trpí chladem. Chudákům však přinesl chléb. Někdo to na něj prozradil a kvůli tomuto konfliktu se Emilián vydal z Vannes na pouť do Santiaga de Compostela. Cestou navštívil benediktinské opatství v Saujon u Saintes a na pozvání opata zde nějakou dobu zůstal. Je také uváděn jako benediktinský mnich, s nímž zřejmě nebyli někteří bratři spokojeni. V lesích Akvitanie poblíž řeky Dordogne si pak našel místo, kde žil jako poustevník.
Je snad pochopitelné, že zde je možné nabídnout pouze výseky z Emiliánova života, u nichž při předávání mohlo navíc dojít k nepřesnostem. Dostatek informací se nám nedochoval. Spolehlivá je tedy přibližná oblast, v níž jako poustevník zemřel pravděpodobně roku 767, a jeho pozdější prohlášení za svatého.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Margarita de Hungaria (1093); Gertrudis Magna, virgo (asi 1302); Augustinus et Felicitas, m. Capuæ (asi 250); Leocadius et Lusor (s. IV.); Eucherius, ep. Lugdunen (449); Othmarus (759); Æmilianus, eremita (asi 767); Simeon♦, abbas (1141); Edmundus Rich (1240); Agnes, virgo (1253); Eduardus Osbaldeston♦ (1594)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský