Hugo, ep. Lincolnien
| 17. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | 1200 |
| Patron: | nemocných, především dětí, obuvníků |
| Atributy: | bílá labuť, kalich s Božským dítětem |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v roce 1140 v Avalonu v Burgundsku jako syn rytíře Viléma. V osmi letech mu zemřela matka a následně ho přijali do kláštera augustiniánských kanovníků na internátní školu ve Villard-Benoit poblíž Grenoblu. Zde si osvojil zásady křesťanské morálky a získal i filozofické a teologické vzdělání. V 19 letech už byl jáhnem. Nejprve byl poslán do Saint-Maximin a odtud odešel do Charterhouses. O něco později při návštěvě kartuziánského kláštera v Grenoblu se rozhodl stát kartuziánem. V 25 letech začal noviciát v Grande-Chartreuse. V dalších letech vedl velmi přísný odříkavý život a přijal kněžské svěcení.Na konci roku 1179 na přání Jindřicha II. odešel do Anglie, aby byl převorem prvního kartuziánského kláštera ve Withamu. Po šesti letech, opět podle přání krále, ale i duchovních, byl zvolen biskupem v Lincolnu. Biskupské svěcení přijal 21. 9. 1186. Po nástupu na biskupský stolec začal s rozsáhlou obnovou a rozšířením katedrály poničené v předchozím roce zemětřesením, péči věnoval i katedrální škole. Je představován jako energický reformátor a neohrožený obhájce práv církve, který odmítal zasahování státu a šlechty do věcí církve. Odporoval i samotnému králi, odmítal odvádění poplatků, na které vladaři neměli nárok, zastával se také Židů ohrožených pouličními bouřemi. Ve své diecézi konal časté vizitace, při nich uděloval svátosti, byl štědrý k chudým, pomáhal nemocným.
Byl zásadní v dodržování času modliteb a bývá připomínán příběh, týkající se jedné jeho naléhavé návštěvy kláštera. Jeho služebníci, určení jako doprovod, přišli o něco dříve a netrpělivě čekali kvůli biskupovým modlitbám. Ten jim proto nabídl možnost jít napřed, což učinili a po příchodu na lesní cestu byli přepadeni, okradeni a uneseni. Hugo už projel bez potíží a unesené služebníky později vykoupil.
Hugovy životopisy hovoří také o labuti, která žila u Lincolnu při statku Stow a pro její vztah k Hugovi se dostala mezi jeho atributy. Vzrušeným chováním prý po 14 let ohlašovala jeho příchod, chtěla ho i bránit a při jeho poslední návštěvě prý předvídala i blížící se jeho smrt. Na tu se biskup Hugo kajícně připravil a po vydání potřebných pokynů zemřel na podlaze posypané popelem.
Kanonizován byl 17. 2. 1220 papežem Honoriem III.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Elisabeth de Hungaria (1231); Gregorius, ep. Neocæsarien in Ponto (asi 270); Alphæus et Zachæus (303); Acisclus (s. IV.); Anianus, ep. Aurelianen (asi 453); Namatius, ep. Viennen (559); Gregorius, ep. Turonen (594); Hilda (680); Florinus (asi 856); Lazarus, monachus (asi 867); Hugo, abbas in Calabria (s. XII.); Hugo, ep. Lincolnien (1200); Salome♦, abbatissa Cracovien (1268); Leo Saisho Shichiemon♦ (1608); Ioannes del Castillo (1628); Lupus Sebastianus Hunot♦ (1794); Iosaphat Kocylovskyj♦ (1947)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský