Salome, abbatissa Cracovien
| 17. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | abatyše OSC |
| Úmrtí: | 1268 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se v Krakově asi roku 1212 jako dcera vévody Leszeka a Grzymisławy, sestry knížete Boleslava V.Otec Salome se již v roce 1214 dohodl s uherským králem Ondřejem II., který měl šestiletého syna Kolomana, že tyto děti spolu vstoupí do svazku manželského. Podobné dohody o sňatcích v té době nebylo neobvyklé a dívka často už jako malé dítě byla vychovávána na dvoře budoucího tchána. Koloman je v životopisech uveden jako princ z Haliče (Galicie-Vladimir - Halicki na Ukrajině) a jeho ženu Salome martyrologium představuje jako královnu Haliče. Údajně obě tyto královské děti zde byly (asi na hradě Torczesk) po tři léta drženy Mstislavem v zajetí a za jejich svobodu byla vyměněna maďarská práva na toto knížectví.
V době, kdy prý Salome bylo kolem 9 let, se v zajetí s Kolmanem dohodla, že spolu budou žít celibátní manželství a tento způsob zdrženlivosti po sňatku dodrželi. Salome také později se souhlasem manžela vstoupila do třetího řádu svatého Františka.
Při slavení jejich svatby měla Salome 13 let. Asi o rok později se její manžel Koloman stal panovníkem na území Chorvatska (Dalmácie a Slavonie), kde vládl až do své smrti. Zemřel v boji proti Tatarům u řeky Sajo. Datum je udáváno značně rozdílně. Někde až 11. 4. 1241, jinde mnohem dřívější, v životopisech Vondrušky je uveden r. 1235, který se vzhledem k dalším životopisným údajům jeví jako více odpovídající.
Po smrti manžela se Salome rozhodla pro hábit klarisek a podle františkánských záznamů v roce 1240 vstoupila do kláštera klarisek v Závihošti u Sandoměře (Zawichost u Sandomierz). Vynikala ve ctnostech poslušnosti a pokory. Roku 1245 přešla do krakovského kláštera. Zde byla zvolena abatyší. V klášterních zdech žila příkladným životem 28 let. Zemřela údajně v Grodzisku 17. 11. 1268. Její ostatky byly prý po sedmi měsících vyzdviženy k přenesení do františkánského kostela v Krakově a přitom z nich vycházela sladká vůně. Docházelo také k zázrakům potvrzujícím její svatost a papež Klement X. ji v roce 1672 blahořečil.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Elisabeth de Hungaria (1231); Gregorius, ep. Neocæsarien in Ponto (asi 270); Alphæus et Zachæus (303); Acisclus (s. IV.); Anianus, ep. Aurelianen (asi 453); Namatius, ep. Viennen (559); Gregorius, ep. Turonen (594); Hilda (680); Florinus (asi 856); Lazarus, monachus (asi 867); Hugo, abbas in Calabria (s. XII.); Hugo, ep. Lincolnien (1200); Salome♦, abbatissa Cracovien (1268); Leo Saisho Shichiemon♦ (1608); Ioannes del Castillo (1628); Lupus Sebastianus Hunot♦ (1794); Iosaphat Kocylovskyj♦ (1947)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský