sv. Jan del Castillo

Ioannes del Castillo

17. listopadu, připomínka
Postavení:	mučedník
Úmrtí:	1628

ŽIVOTOPIS

Jde o druhého španělského spolupracovníka jezuity Rocha Gonzáleze, který zde byl připomínán s Alfonsem Rodríguezem 15. 11. Společně s nimi byl Jan del Castillo, umučený o dva dny později, blahořečen 28. 1. 1934 od papeže Pia XI. a kanonizován 16. 5. 1988 papežem Janem Pavlem II. v Asunciónu v Paraguayi.

Jan del Castillo se narodil 14. 9. 1595 do vznešené rodiny v Belmonte v provincii Cuenca ve Španělsku. Rodiče, Alonso del Castillo a Maria Rodriguez měli ještě 9 dalších dětí. Jan 22. 3. 1614 vstoupil v Madridu do noviciátu Tovaryšstva Ježíšova a v něm vykonával práci kuchaře, pekaře, zahradníka a pracoval i v kanceláři. Po noviciátu složil řeholní sliby a začal studium filozofie v Huete. Už ale 2. 11. 1616 se vydal s otcem Janem de Viana a s Alfonsem Rodríguezem z přístavu v Lisabonu k Jižní Americe. Do Buenos Aires v Argentině se dostal až 15. 2. 1617 a jeho prvním cílem byla škola v Córdobě del Tucumán, aby dokončil studium filosofie. Po skončení studia, ke konci roku 1619, byl poslán do města Concepción v Chile na školu založenou Luisem de Valdiviem (TJ). Vynikal zde zvláště čistotou a velkou úctou k Panně Marii.

V roce 1625 dokončil studia v argentinské Córdobě a byl vysvěcen na kněze. Následně byl jako misionář poslán do redukce sv. Mikuláše. Zde však těžce onemocněl a musel ji opustit. Po zotavení jej o. Roch González, který byl představeným TJ pro všechny redukce v oblasti Uruguaye a Paraguaye, vzal na výpomoc do oblasti Yjuhí a určil do redukce Neposkvrněného početí (dnes město Concepción v Paraguay, které leží přes 3000 km od Concepción v Chile). Jan se opět setkal s přítelem Alfonsem Rodríguezem, s nímž byl už v roce 1626 vybrán pro nové redukce při řece Uruguay.

Jan del Castillo při řízení svěřené redukce projevoval mimořádné odříkání s velkou láskou k místnímu obyvatelstvu. V oblasti vlivem misionářů slábla moc čaroděje Niezů, ten proto hlasatele křesťanské víry nenáviděl a svým žákům nařídil, aby misionáře zabili. Ti 15. 11. zavraždili o. Rocha Gonzáleze i Alfonse Rodrígueze. Jen o dva dny později v redukci Neposkvrněného početí napadli Jana del Castillo při modlitbě večerních chval z breviáře. Ten z lásky ke Kristu podstoupil mučení a nakonec byl ukamenován.

Při jejich společné kanonizaci v Asunciónu papež Jan Pavel II. 16. 5. 1988 mimo jiné řekl: „Otec Roch Gonzalez de Santa Cruz, první svatý milované Paraguaye, a jeho dva druhové, o. Alfonso Rodriguez a o. Juan de Castillo ...z lásky k Bohu a lidem vylili svou krev na americké půdě: obětovali svůj život, aby naplnili Kristův příkaz hlásat Jeho poselství až na konec země (Sk 1,8 ).

Záchranná a vykupitelská síla evangelia ožila v těchto třech obětavých jezuitech, které církev dnes představuje jako příkladné hlasatele Dobré zvěsti. Jejich neochvějná víra v Boha, neustále oživovaná hlubokým vnitřním životem, byla mohutnou silou poskytující pomoc těmto hlasatelům evangelia. Horlivost zachraňovat duše je vedla k závazku, že vším co bude v jejich možnostech, budou sloužit nejchudším a nejvíce opuštěným.

Celá jejich práce ve prospěch těchto národů, které tak velmi potřebovaly duchovní a lidskou pomoc, všechno jejich úsilí a utrpení mělo jediný cíl, aby těmto národům předali velký poklad, jehož nositeli byli sami: víru v Ježíše Krista, Spasitele a Vykupitele lidí, vítěze nad hříchem a smrtí. …Přesvědčeni, že evangelium je posláním lásky a svobody, starali se o předávání pravdy, která je v Ježíši (srov. Ef 4,21). V široké a daleké zemi odpověděli na Pánovu výzvu, který je povolal získávat učedníky ve všech národech…

Ve své horlivosti při získávání duší pro Krista otec Roch a jeho společníci přešli celou zemi od ústí řeky la Plata až k pramenům řeky Parana a Uruguaye, až k hřebenům hor Mbaracaya v Horním Paraguayi, navzdory všemi překážkám a nebezpečím. Stále neúnavní v kázání, tvrdí vůči sobě samým. To láska k Ježíši a k domorodcům je hnala k tomu, aby šli novými cestami a zakládali redukce, které usnadňovaly šíření víry a zajišťovaly bratřím a sestrám dobré podmínky bydlení. Itapua, Santa Anna, Yaguapoa, Concepcion, San Nicolas, San Javier, Yapeju, Candelaria, Asuncion de Yjuhi a Todos Los Santos Caro - to jsou názvy usedlostí, které díky rukám těchto svatých vešly do historie. Usedlostí, v nichž bylo vidět skutečný rozvoj a pokrok, obsahující kulturní, transcendentní a křesťanský rozměr člověka a společenství.

Celý život otce Rocha Gonzalese de Santa Cruz a jeho druhů - mučedníků byl poznamenán láskou, láskou k Bohu a prostřednictvím Něho ke všem lidem, hlavně k těm, kteří ji potřebovali, k těm, kteří nic nevěděli o existenci Krista a nebyli ještě vysvobozeni Jeho vykupitelskou láskou. ... Díky působení těchto misionářů se mnozí odvrátili od pohanských praktik, aby se otevřeli světlu pravé víry.

Práce otců jezuitů způsobila, že lidé kmene Guaraní zanechali v krátké době polokočovný život a stali se civilizovanými. …Byl zaznamenán pozoruhodný rozvoj měst, rolnictva i chovu dobytka. Domorodci se seznámili s obděláváním půdy a chovatelstvím. Vzkvetlo řemeslo a umění, vznikly kostely, školy, domy pro vdovy a sirotky, nemocnice, hřbitovy, sýpky obilí, mlýny, stáje a jiná veřejná díla a služby. V zemi i v sousedních regionech vzniklo v krátkém čase přes třicet malých měst a vesnic. Příklady i slova mnohých svatých řeholníků následovali domorodci a stávali se malíři, řezbáři, hudebníky, uměleckými řemeslníky a stavbaři. Pocit realizované solidarity vytvořil systém agrárního zemědělského vlastnictví, který spojoval rodové vlastnictví se společným vlastnictvím a zajišťoval prostředky na živobytí a pomoc těm, kteří ji nejvíce potřebovali…

S moudrostí, která pochází ze sjednocení s Kristem a je motivovaná hodnotami evangelia, uměl otec Gonzalez de Santa Cruz si získat respekt a vážnost jak u domorodých náčelníků, tak i u představitelů evropské vlády v Asunciónu a v Rio de la Plata. Jeho smysl pro spravedlnost - spojený především s Bohem - ho nutil k obraně práv Indiánů. Spolu s dalšími kněžími tohoto regionu dbal o potírání nespravedlnosti v této části kontinentu a zmírňoval zneužívání a poddanství Indiánů. Díky tomu vznikl v ovzduší smíru a harmonie příkladný právní kodex, umožňující kulturní a etnickou koexistenci charakteristickou pro tuto zemi.

Nesmírná práce těchto mužů, celé toto dílo evangelizace guaranských redukcí, bylo možné díky jejich sjednocení s Bohem. … rozuměli této nauce a podle ní žili. Byli ochotni vzdát se poklidného života domova, rodných strání a práce, s níž byli sžití, aby ukázali velkou lásku k Bohu a bratřím. Bojovníky víry nemohly zastrašit ani přírodní překážky, ani neporozumění lidí, ani útoky těch, kteří větřili v hlásání víry nebezpečí pro vlastní zájmy. Úplná oddanost je dovedla k mučednictví, ke krvavé smrti, kterou určitě nevyprovokovali vyzývavým způsobem života.“

V závěru sv. otec připomněl přítomným, že o. Gonzalez je prvním svatým z jejich země a vyzval je: „Potěšte jeho srdce tím, že se budete milovat jako vás miluje Kristus.“

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Elisabeth de Hungaria (1231); Gregorius, ep. Neocæsarien in Ponto (asi 270); Alphæus et Zachæus (303); Acisclus (s. IV.); Anianus, ep. Aurelianen (asi 453); Namatius, ep. Viennen (559); Gregorius, ep. Turonen (594); Hilda (680); Florinus (asi 856); Lazarus, monachus (asi 867); Hugo, abbas in Calabria (s. XII.); Hugo, ep. Lincolnien (1200); Salome^♦, abbatissa Cracovien (1268); Leo Saisho Shichiemon^♦ (1608); Ioannes del Castillo (1628); Lupus Sebastianus Hunot^♦ (1794); Iosaphat Kocylovskyj^♦ (1947)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský