blah. Karolína Kózka

Carolina Kózka

18. listopadu, připomínka
Postavení:	mučednice
Úmrtí:	1914

ŽIVOTOPIS

Narodila se 2. 8. 1898 v osadě Wał-Ruda (Smietana) v diecézi Tarnów v dnešním Polsku, na území tehdejší rakouské Haliče. Její rodina patřila do farnosti Radłów, vzdálené 6 km. Karolína byla čtvrtým dítětem z jedenácti dětí Jana Kózky a Marie roz. Borzęcki.

Karolína šest let navštěvovala místní základní školu a pro mírnou a ochotnou povahu i stále dobrou náladu byla oblíbená mezi spolužačkami i u učitelů. Za mimořádnou píli a znalosti týkající se náboženství dostala odměnou knihu s duchovním obsahem. Ráda četla zapůjčené knihy od strýce Františka. V oblibě měla Písmo svaté a životopisy světců. Za vším, co konala, byla její láska k Bohu a bližním. Byla také ctitelkou Panny Marie a toužila zachovat svou čistotu, aby jednou mohla být v nebi v její blízkosti. Nechtěla si proto ani oblékat co nejhezčí šaty. S matkou se každoročně účastnila některé poutě a nosívala v průvodu sošku Neposkvrněné. Na krku nosila růženec a často prohlašovala jak dobrý je Pán Bůh. Zdůrazňovala: „Budeme-li my s ním, i on zůstane s námi a nikdy nás neopustí.“ V 15 letech 18. 5. 1914 přijala svátost biřmování a jak se potom ukázalo, byla obdarována zvláštní silou.

Rodina obdělávala šest hektarů půdy a bydlela v dřevěné chatě, oddělené od statku. Karolína v důsledku těžké fyzické práce stále trpěla únavou. Přesto si pravidelně dělala čas na duchovní četbu, modlitbu i společenství se svými vrstevnicemi. Ty jí rády naslouchaly a přijímaly její rady. Chlapci k ní vzhlíželi s obdivem i respektem, protože ta milá, půvabná a okouzlující dívka nikdy neustupovala ze svých zásad.

Aniž to kdo tušil, 13. 11. byla naposled u sv. zpovědi a 15. 11. přijala eucharistii. Před svátkem sv. Stanislava Kostky Karolína konala novénu, jejíž poslední den tehdy připadl na 18. 11. Matka jí zakázala jít na závěr novény, protože by cestou mohla potkat vojáky. Byl začátek první světové války a za ustupující rakouskou armádou směrem ke Krakovu postupovaly ruské oddíly. K desáté hodině však vtrhl do chaty ruský voják. Od Jana Kózky byl vítán chlebem s máslem, ale pohoštění nepěkně odmítl a pod hrozbou smrti mu nařídil, aby s ním i s 16 letou dcerou šel do lesa. Tam otci znovu vyhrožoval zbraní s příkazem, aby se vrátil domů. V těch místech se před vojáky ukrývali dva chlapci - František Zálesní a František Broda, kteří později popsali co viděli a když pochopili o co jde, utíkali pro pomoc. Voják nutil Karolínu jít dál do lesa, ta však byla odhodlána bojovat o svou čistotu ze všech sil. Často se rozhlížela a pak napůl bosá se mu pokusila utéci. O ostatním dodatečně svědčily stopy. Karolína měla natržené šaty a byla poškrábána jak se snažila uprchnout. Šestkrát byla seknutá šavlí, kterou nakonec uchopila za čepel. Aby si uchovala panenství, položila svůj život. Voják ji zabil.

Vzhledem k chladnému počasí se tělo Karolíny nezačalo hned rozkládat a tak mohlo být po umytí prohlédnuto ohledačem mrtvých - Janem Baranem a porodní asistentkou - Rozálií Lazarzovou, kteří protokolárně dosvědčili, že surově zmrzačené tělo této dívky bylo neporušené. Škrábance odpovídaly zraněním o trnitý porost při útěku.

Ostatky mučednice, označované za druhou Marii Goretti, byly uloženy do hrobky zabawského farního kostela. Začala být nazývána „květ polské země“ a v Tarnówu byla blahořečená 10. 6. 1987 papežem Janem Pavlem II., který při slavnosti upozornil na pravou hierarchii hodnot důležitou pro všechny, jejímž dodržováním nás světci zahanbují. Dále řekl, že blahoslavená „svým životem a smrtí hovoří především k mladým: chlapcům i dívkám, mužům i ženám. Hovoří o velké vážnosti ženy; o hodnotě lidské osoby; o hodnotě těla, které sice na tomto světě podléhá smrti i zničení, jako i její mladé tělo podlehlo smrti zaviněné vrahem, ale toto lidské tělo nosí v sobě záznam nesmrtelnosti, kterou má člověk dosáhnout ve věčném a živém Bohu prostřednictvím Ježíše Krista.“

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

dedicatio basilicarum Sanctorum Petri et Pauli Apostolorum; Romanus, diaconus (303); Patroclus, presb. (asi 576); Maudetus (s. V.); Romacharius (s. VI.); Theofredus (asi 752); Oda, abbas (942); Leonardus Kimura, Andreas Murayama Tokuan, Cosmas Takeya, Ioannes Yoshida Shoun et Dominicus Jorge^♦ (1619); Philippina Duchesne (1852); Grimoaldus a Purificatione (Ferdinandus) Santamaria (1902); Carolina Kózka (1914); Maria a Refugio (Maria Gabriela) Hinojosa y Naveros et V socire: [Iosepha Maria (Maria del Carmen) Barrera y Izaguirre, Teresia Maria (Laura) Cavestány y Anduaga, Maria Angela (Martina) Olaizola y Garagarza, Maria Gratia (Iosepha Ioachima) Lecuona y Aramburú, Maria Agnes (Agnes) Zudaire y Galdeano]^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský