Maurus, ep. Parentin.
| 21. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | asi s. IV. |
ŽIVOTOPIS
Podle jedné legendy pocházel z Afriky a 18 let strávil v klášteře. Jako poutník navštívil hrob sv. Petra a potom zamířil na Istrii, poloostrov vybíhající do Jaderského moře. Zde v Parenzo, dnešní Poreči v Chorvatsku (nacházející se mezi Terstem a Pola, na západním pobřeží Istrie), byl zvolen prvním biskupem.Údajně za Diokleciána byl umučen v Salona (dnešním Salo), kde byl císařský palác.
Martyrologium hovoří pouze o Maurově biskupském postavení v Poreči na Istrii a dokládá, že zemřel jako mučedník. Je tedy především vzorem dobrého pastýře, který nehleděl na útrapy a za svědectví o víře bez váhání položil svůj život.
Jeho nástupce biskup Eufrasius postavil v letech 521 až 540 trojlodní baziliku, kterou zasvětli sv. Maurovi a do níž ze hřbitova, ležícího mimo město, přenesl jeho ostatky a uložil je pod hlavním oltářem. Tyto ostatky byly v 7. století, pro riziko znesvěcení od barbarských Avarů a Slovanů, přeneseny do Lateránské baziliky v Římě. Část Maurových ostatků byla později přenesena do Janova. Není jisté, zda se jedná o ostatky získané v r. 1354 jako válečná trofej z Poreče nebo se jedná o část od sv. Jana v Lateránu. Za spolehlivý je pokládán údaj, že část Maurových ostatků se v roce 1934 vrátila z Janova zpět do Poreče i s ostatky biskupa Eufrasia. Zároveň se zdůrazňuje, že ostatky sv. Maura zůstávají uchovávány u svatého Jana v Lateránu.
Skvostná starobylá bazilika sv. Maura v Poreči je vyzdobena krásnými byzantskými mozaikami od cařihradských mistrů z období císaře Justiniána. Vyobrazení sv. Maura je částí mozaiky v hlavní apsidě na triumfálním oblouku, jemuž vévodí Matka Boží na trůnu mezi anděly. Svatý Maur je s mučednickou korunou vlevo, vedle anděla.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Maria Virgo, Præsentatio ; Rufus, electus a Domino (asi s. I.); Maurus, ep. Parentin. (asi s. IV.); Agapius, m. Cæsareæ (306); Gelasius, Pp I. (496); Maurus, ep. Cæsenaten. (946); Maria a Iesu Bono Pastore (Francisca) de Siedliska♦ (1902)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský