Maria a Iesu Bono Pastore (Francisca) de Siedliska
| 21. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | zakladatelka kongregace |
| Úmrtí: | 1902 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 12. 11. 1842 v Roszkovej Woli (Rzeczyca u Rawy Mazowiecké), vzdálené asi přes 80 km od Varšavy v Polsku. Byla první dcerou zámožného velkostatkáře Adolfa Siedliska (pravděpodobně s hraběcím titulem) a Cecilie roz. Morawski. Pokřtěna byla jmény Františka Josefa. Otec patřil k liberálům a své dceři i mladšímu synu Adamovi poskytl přiměřené vzdělání. Františka byla častěji nemocná a s náboženským životem se začala podrobněji seznamovat až u jedné ze svých učitelek a u tety z matčiny strany. Pak ji o. kapucín Leander připravil k prvnímu sv. přijímání. Od té chvíle zůstala sjednocená s Ježíšem snoubeneckou láskou. Ve svém deníku napsala: „On (Kristus) je jediným cílem, jediným předmětem vší naší lásky.“Jak Františka vyrůstala, začala mít odpor ke kulturnímu životu „lepší“ společnosti, z níž měl podle otce pocházet její ženich. Ona sama tajně pomýšlela na řeholní život. Její touha po askezi spojená s narůstající zbožností prý působila nedorozumění v rodině a do toho přišlo zhoršení jejího zdravotního stavu, diagnostikovaného jako počátky tuberkulózy plic. Podle lékaře bylo nutné změnit podnebí a tak za doprovodu matky cestovala po sanatoriích v Merana, Interlackenu, Einsiedelnu, Vevey a Cannes. Lednové povstání, za kterého otec pomáhal povstalcům, ho pak vedlo k prodeji nemovitosti v Polsku a ke stěhování se na jih Francie do Montpellier, kde se rozhodl žít s rodinou. Františka roku 1864 složila v Cannes soukromý slib a otci pak oznámila své rozhodnutí žít v klášteře. Otec ale trval na tom, aby počkala do jeho smrti. Zemřel v roce 1870, kdy Františce bylo 27 let. Začala pak s plánem založení nové kongregace, která by měla za cíl obětování modliteb, práce a utrpení za Svatého otce a církev. Za tímto účelem roku 1873 navštívila Řím, kde s pomocí Petra Semenenko a jezuity Larencota, získala povolení k realizaci svého záměru. Připojily se k ní její dvě sestry s další polkou Felícií Lubowieckiovou. Řídily se pravidly od o. Semenenka a Františka přijala řeholní jméno Marie od Ježíše Dobrého pastýře. Pro název „Kongregace sester Svaté rodiny z Nazareta“ byly její sestry nazývány nazareťankami. Svůj první dům měly v Římě na Via Macchiavelli 18. Zde začaly s vyučováním dívek, ošetřováním nemocných i s péčí o sirotky a uprchlíky.
Dílo zakladatelky se brzy rozrostlo. Začátkem r. 1881 mělo již komunitu v Krakově, po pěti letech v Chicagu a od r. 1891 v Paříži. Další otevření se pak připravovalo v Londýně. Marie od Ježíše Dobrého pastýře byla generální představenou dvě funkční období. Dbala o tři stovky pracovišť po Evropě a v Severní Americe. To ji vedlo ke stálému cestování a k velké vyčerpanosti. Na naléhání svého zpovědníka o. Van Rossum (pozdějšího prefekta Kongregace pro šíření víry) pak odešla odpočívat k benediktinkám do Subiaca. Sama ale vycítila, že na obnovu sil už je pozdě. Před smrtí se ještě vrátila do Říma, kde mluvila o duchu lásky charakteristickém pro poslání nazareťanek. Zemřela zde v 60 letech života s pověstí svatosti.
Papež Jan Pavel II. ji blahořečil 23. 4. 1989 a přitom o ní řekl: »Uprostřed nepříznivých časů, poznamenaná křížem různých utrpení, kráčela neúnavně "na cestě živé víry, která vzbuzuje naději a je činná v lásce", projevující nejprve "lásku, kterou Bůh miloval svět" (LG 41) «.
Dále papež připomenul, že ve statutu její kongregace z roku 1880 je mezi jiným napsáno: ,,Příkladem našeho řeholního života je skrytý Ježíšův život, život našeho Pána v Nazaretě s Marií a sv. Josefem. Chceme je následovat dobrovolným zapomínáním na sebe, umrtvováním a skrytým životem s Ježíšem Kristem v Bohu."
To, co bylo pro Marii od Ježíše Dobrého pastýře hlavním pro rozvoj a co odkázala svým sestrám, byla péče o chudé nemocné, těžce zkoušené životem, opuštěné, pronásledované, péče o život nenarozených, o výchovu zanedbaných dětí ve škole, v nemocnici a na ulici. Z toho důvodu, jak řekl papež, „blahoslavená považovala zdravou křesťanskou rodinu za hlavní pramen společenského obrození…
Chtěla sloužit lidské lásce, životu a jeho rozvoji, aby člověk, narozený z rodičů spojených Boží vůlí, vyrůstal v atmosféře lásky a mohl život, který pochází od Boha, rozvíjet jeho jménem a v něm poznával svého Stvořitele a Otce.
Svatý otec končil slovy: „Rodiče, otec a matka, a také jejich děti, mají stejný závazek vůči Božím příkazům, neboť Bůh miluje stejnou láskou muže i jeho ženu, jakož i ovoce jejich lásky - děti. Dnes mluvím o tom s radostí a vděčností, protože je to také program církve. Je to vážná úloha, která právě v naší době zavazuje zvláštním způsobem.“
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Maria Virgo, Præsentatio ; Rufus, electus a Domino (asi s. I.); Maurus, ep. Parentin. (asi s. IV.); Agapius, m. Cæsareæ (306); Gelasius, Pp I. (496); Maurus, ep. Cæsenaten. (946); Maria a Iesu Bono Pastore (Francisca) de Siedliska♦ (1902)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský