blah. Salvator Lilli a 7 druhů: Cerun K'uraži, David, Jan (syn Balži), K'adir Xodianin, Pavel Ieremia, Teodor Davidis a Vardavar Dimbalac

Salvator Lilli et VII socii armeni: Cerun filius K'uraži, David filius Davidis, Ioannes Baldji K'adir filius Xodianin, Paulus filius Ieremiæ, Theodorus filius Davidis et Vardavar filius Dimbalac

22. listopadu, připomínka
Postavení:	mučedníci
Úmrtí:	1895

ŽIVOTOPIS

Narodil se 19. 6. 1853 v Cappadocii, ležící asi 60 km jižně od Aquily v Itálii, jako syn Vincenta a Anunciaty Lilli. V 17 letech vstoupil k reformovaným františkánům v Nazzaro, kde po roce složil časné sliby. Filozofii a teologii odešel studovat do Svaté země. Nejprve v Betlémě a po složení věčných slibů (6. 8. 1874) pokračoval studiem v Jeruzalémě. Kněžské svěcení přijal 6. 8. 1878 a začal působit v bazilice sv. Hrobu v Jeruzalémě. Odtud se vrátil na čas do Itálie a pak ho řeholní představení poslali ke katolickým Arménům v jižním Turecku.

Působil v Seyhan ležícím východně od Tarsu a v Maras kázal v zaplněné františkánské kapli. Vláda nebyla nakloněna křesťanskému náboženství a svoji nenávist nakonec projevovala s brutalitou (v letech 1894 a 1895) .

Otec Salvator Lilli zprvu vycházel i s místními představiteli vlády a mírové vztahy měl i s vyznavači islámu. Za epidemie cholery obětavě pomáhal křesťanům i mohamedánům.

Vybudoval kapli, kterou posvětil 4. 10. 1893, a koupil pozemky k postavení školy a nemocnice, případně hospice pro staré lidi. Roku 1894 byl jmenován farářem a superiorem františkánského hospice v Mujuk - dereš. Turecká vláda v té době začala násilné obracení na islám a vyhlazování křesťanských Arménů. Když spolubratři radili o. Salvatorovi odejít, odpověděl: „Kde je ovčinec, tam musí zůstat i pastýř!“

Když 19. 11. 1895 přišli na jeho faru vojáci, byl od nich přes všechnu svou laskavost týrán a zajat. O tři dny později, 22. 11., spolu se sedmi arménskými katolíky byl odvlečen asi dvě hodiny cesty směrem k Maras. Kapitán jim pak naposled dal na vybranou: zapření víry nebo smrt. Otec Salvator Lilli odpověděl: „Kromě Krista nevyznám nikoho!“ Následně zemřel pod bodáky tureckých vojáků, ve věku 41 let, jako první. Jeho smrt měla ostatní přimět k volbě Mohameda. Ale všichni zajatí křesťané: Baldiji Oghlu Ohanes, Khodianin Oghlu Kadir, Kuradji Oghlu Tzerum, Dimblak Oghlu Vartavas, Jeremiáš Oghlu Boghos, David Oghlu David a jeho bratr Toros, zůstali víře věrní. Jejich odpovědí bylo: „Zabijte nás, my naši víru nezapřeme!“ Proto je rovněž ubodali krutým způsobem.

Blahořečení byli společně 3. 10. 1982 papežem Janem Pavlem II.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Cæcilia, virgo romana et m. (století neznámé); Philemon Colossensis (s. I); Ananias, m. in Perside (345); Benignus, ep. Mediolanen. (asi 470); Pragmatius (asi 517); Salvator Lilli et VII socii armeni: Cerun filius K'uraži, David filius Davidis, Ioannes Baldji K'adir filius Xodianin, Paulus filius Ieremiæ, Theodorus filius Davidis et Vardavar filius Dimbalac^♦ (1895); Thomas Reggio^♦ (1901); Petrus Ramirez Esqueda (1927); Elias (Iulianus) Torrijo Sánchez et Bertrandus (Franciscus) Lahoz Moliner^♦ (1936); Ferdinandus Maria Llovera Puigsech^♦ (1936)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský