Margarita de Sabaudia
| 23. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | vdova, řeholnice OP |
| Úmrtí: | 1464 |
| Atributy: | tři šípy předávané Kristem |
ŽIVOTOPIS
Narodila se v roce 1390 v Pinerolu (40 km JZ od Turína) v severní Itálii. Byla dcerou hraběte Amadea II. Savojského a jeho manželky Kateřiny Janovské. Měla o něco mladší sestru Matyldu. V jejich dětském věku jim zemřela nejprve matka a později i otec. Poručníkem osiřelých dívek se stal jejich strýc (z otcovy strany) Ludvík Savojský.Ten za účelem míru sjednal dohodu s 39letým markýzem Teodorem z Monferraty, že mu dá za ženu 13letou Markétu. Tato dívka, která se díky předchozímu setkání s o. Vincencem Ferrerským (pam.5.4) vzpamatovávala z ran osudu, se chtěla stát dominikánskou řeholnicí. Nakonec to, že si má vzít o 26 let staršího vdovce se dvěma dětmi, s bolestí přijala jako plnění Boží vůle, aby poddaní mohli žít v míru. Ke sňatku došlo 17. 1. 1403 a poté na zámku v Trino následoval společný život s nesnášenlivým a náladovým mužem tvrdé povahy. Markéta se ho trpělivě snažila mírnit svým klidem a úsměvem. Také dbala na výchovu jen o málo mladších nevlastních dětí, které mimo jiné vedla k modlitbě. Z té také sama čerpala sílu ke všemu ostatnímu.
V letech 1409 – 1411 přebývala s manželem v Janově. V té době se tam objevila morová epidemie, za které Markéta obětavě pomáhala trpícím. Následně bydlela v Casale, a když v r. 1418 ovdověla, považovala za svou povinnost postarat se ještě o nevlastní děti. Až po jejich sňatcích se soukromě zasvětila Bohu. Milánský vévoda Filip Visconti se snažil, aby zrušila rozhodnutí už se neprovdat a žádal u papeže o zrušení jejího slibu. Ona však odmítla a stala se dominikánskou terciářkou, údajně na základě zjevení o. Vincence Ferrerského.
Od 30 let žila v Albě se skupinou dalších terciářek pod vedením o. Manfréda. V 50 letech byla připravena přejít do II. řádu a celou budovu přeměnit v klášter sloužící potřebám církve. Napsala žádost papeži Evženu IV., který 14. 7. 1445 kanonicky zřídil klauzuru. Po dvouletých úpravách zde Markéta Savojská se 16 spolusestrami začala noviciát pod vedením sestry Filipíny Storbi. Slavné sliby pak skládaly do rukou biskupa v březnu 1450. Po slibech byla Markéta jmenována převorkou. Přes své postavení konala nejprostší práce a dbala o přesné zachovávání stanov. S blížícím se koncem pozemského života ji provázely různé nemoci, bolesti, pomluvy a příkoří. Úřadu převorky se zřekla v době, kdy jí revmatismus při pohybu už působil značné bolesti. Udává se, že ji před smrtí byla navštívit sv. Kateřina Sienská, přičemž ji viděly i některé sestry. Za života měla ve sv. Kateřině velký vzor, opsala jejích 80 listů a opakovaně je pročítala.
Její neporušené tělo bylo uloženo v kostele sv. Marie Magdaleny v Albě. Za blahoslavenou byla 9. 10. 1669 slavnostně prohlášena papežem Klementem IX.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Clemens Pp (s. I ex.); Columbanus (615); Felicitas, m. Romæ (století neznámé); Mustiola (století neznámé); Sisinnius, ep. Cyzicen. (s. IV. ); Clemens, ep. Meten. (asi s. IV.); Lucretia (asi s. IV.); Amphilochius (před rokem 403); Severinus, reclusus (s. VI.); Gregorius, ep. Agrigentin. (po roce 603); Trudo (asi 690); Margarita de Sabaudia♦ (1464); Michael Augustinus Pro♦ (1927); Maria Cæcilia (Maria Felicitas) Cendoya y Araquistain (1936); Henrica Alfieri♦ (1951)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský