blah. Jindřiška (Enrichetta) Alfieri

Henrica Alfieri

23. listopadu, připomínka
Postavení:	řeholnice kongregace Dcer lásky
Úmrtí:	1951

ŽIVOTOPIS

Narodila se 23. 2. 1891 v Borgo u Vercelli v Itálii Janovi a Růženě roz. Compagnone. V době dospívání se vedle různých domácích prací zaměřila na vyšívání. V 17 letech pocítila povolání k řeholnímu životu, ale do kláštera kongregace Dcer lásky v Vercelli mohla vstoupit až ve 20 letech, 20. 12. 1911. Kongregaci založila Jana Antida Thouret a byla schválena papežem Piem VIII. v r. 1819. Tyto řeholnice jsou také nazývány „šedé sestry“.

V červenci 1917 na vysoké škole získala Jindřiška diplom učitelky. Vzdělání a řeholní formaci skončila 10. 9. téhož roku složením časných slibů. Následně se začala věnovat dětem v mateřské škole ve Vercelli, ale velmi brzy musela tuto činnost ze zdravotních důvodů ukončit. Její stav obtížné a vysilující formy tuberkulózy se stále zhoršoval a v dubnu 1920 byla převezena do Milána, kde u ní byla diagnostikována tuberkulózní spondylitida.

V březnu 1922 bylo rozhodnuto, že se má účastnit poutě do Lurd. Vrátila se omilostněna na duchu, s rozhodnutím obětovat utrpení každého dne, ale bez uzdravení. Byla zjevná její účast na Kristově kříži s velkou věrností v lásce, z její tváře nemizel úsměv a zůstávala odevzdaná do Boží vůle. V lednu 1923 ji navštívil lékař, který prohlásil, že umírá. Po mši sv. 5. 2. jí byla v jejím pokoji udělena svátost pomazání nemocných. Přes zdánlivou beznaděj byla 25. 2. 1923 o výročí devátého dne zjevení Panny Marie v Lurdech uzdravena. Zatímco účastníci mše svaté se za ni modlili, ona se v 8 hod. s velkou obtíží napila lurdské vody a na chvíli ji přepadly mdloby. V tom uslyšela jak je jí řečeno: „Vstaň!“ Proto náhle vstala, byla bez bolesti a zmizelo její ochrnutí.

Po několika dnech, aby se vyhnula zvědavosti přátel a novinářů, byla Jindřiška poslaná sloužit do milánské věznice San Vittore. Zde pomáhala převážně politickým vězňům a svou starostlivostí o ně si vysloužila název anděl od sv. Viktora. Mnohým vězňům pomáhala najít smysl života i utrpení.

Po vypuknutí druhé světové války budovu s vězením obsadilo velitelství SS a drželi zde Židy, kteří měli být odesíláni do koncentračních táborů. Jindřiška pomáhala Židům vyhnout se nejhoršímu jak to jen šlo. Riskujíc svůj život pomáhala s předáváním zpráv. Za své protifašistické postoje byla 23. 9. 1944 uvězněna a odsouzena k deportaci či k smrti. Avšak zásahem milánského arcibiskupa kard. Schustera, který se s prosbou o shovívavost obrátil na Mussoliniho, strávila dva měsíce mezi mentálně postiženými v Grumello del Monte a byla pak převedena do provinčního domu v Brescii. Odtud se v květnu 1945 mohla zase vrátit do San Vittore v Miláně, kde působila do konce života. Její smrt urychlil pád na náměstí Piazza Duomo. Mezi slovy vyřčenými po posledním obdržení svátosti byla prý věta: „Nemyslela jsem si, že může být tak sladké zemřít.“

Její pohřeb se konal za velké účasti v bazilice San Vittore al Corpo.

Blahořečená byla 26. 6. 2011 od papeže Benedikta XVI.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Clemens Pp (s. I ex.); Columbanus (615); Felicitas, m. Romæ (století neznámé); Mustiola (století neznámé); Sisinnius, ep. Cyzicen. (s. IV. ); Clemens, ep. Meten. (asi s. IV.); Lucretia (asi s. IV.); Amphilochius (před rokem 403); Severinus, reclusus (s. VI.); Gregorius, ep. Agrigentin. (po roce 603); Trudo (asi 690); Margarita de Sabaudia^♦ (1464); Michael Augustinus Pro^♦ (1927); Maria Cæcilia (Maria Felicitas) Cendoya y Araquistain (1936); Henrica Alfieri^♦ (1951)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský