Maria Anna Sala
24. listopadu, připomínka | |
Postavení: | učitelka z kongregace sester marcelinek |
Úmrtí: | 1891 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 21. 4. 1829 v Brive u Lecco v Itálii jako čtvrtá z osmi dětí úspěšného podnikatele v dřevařském průmyslu Jana Sala. Pro její nadání ji rodiče v 11 letech dali do školy sester marcelinek ve Vimercate. Jejich pedagogicky zaměřený institut byl založen v roce 1838. Marie Anna zde získala učitelský diplom a v roce 1846 se vrátila domů, aby opatrovala těžce nemocnou matku a pomáhala rodině, která po otcově neúspěchu ve finančních záležitostech velmi zchudla. Ve farnosti se zároveň věnovala výchově chudých dětí.V roce 1848 se vrátila mezi sestry marcelinky do Vimercate a po čtyřech letech v jejich kongregaci složila věčné sliby. Působila pak jako učitelka základní školy a učitelka hudby v Cernusco sul Naviglio. Odtud byla přeložena do Janova a později do Milána. V Miláně se stala asistentkou sestry Mariny Yidemari, spoluzakladatelky kongregace a učitelkou starších dívek. Uměla mateřským způsobem navázat kontakt s děvčaty, vzorně plnila řeholní úkoly a vynikala hrdinskou poslušností a velkou trpělivostí. Delší dobu trpěla nádorovým onemocněním hrdla, přesto zvládala všechny povinnosti vyplývající z jejího postavení. Její svěřenkyně ji nazývali „matkou duší“ (madre delle anime) a „živou regulí“ (la regula vivente). Před svou smrtí prožívala velké bolesti a skonala ve věku šedesáti let.
Blahořečená byla 26. 10. 1980 papežem Janem Pavlem II. Ten při beatifikační homilii, poté co vyzvedl její charakter, řekl:
„Sestra Marie Anna chtěla získat vyšší kvalifikaci, protože byla přesvědčena, že čím více znalostí nabude, tím více může rozdat. Hořela nadšením pro poslání učitelky. Stala se blahoslavenou tím, že plnila každodenní úkoly a povinnosti. V praxi zrealizovala Kristovo poslání: ,Kdo je věrný v nejmenším, je věrný i ve velkém ...´ (Lk 16, 10).
Především řeholní sestry by se měly učit od nové blahoslavené vykonávat svou práci s veselou myslí, velkomyslně, dokonce i tehdy, když probíhá jednotvárně a koná se skromně a pokorně ve skrytosti. Všichni, kteří se věnují výchově, jsou povinni necouvat před obtížemi, které čas s sebou přináší, ale s láskou, trpělivostí a věcnou přípravou angažovat se v důležitých úkolech přivádění studentů k nejvyšším transcendentním hodnotám.“
D.N.I.C. Universorum Regis Sollemnitas; Andreas Dũng Lac et CXVI socii (1625-1886); Chrysogonus (s. IV. in.); Firmina (asi s. IV.); Protasius, ep. Mediolanen. (asi 356); Romanus, presb. (asi 380); Colmanus, ep. Cloynen. (604-608); Portianus (po r. 532); Flora et Maria, m. Cordubæ (851); Albertus Lovaniensis (1192); Balsamus♦ (1232); Maria Anna Sala♦ (1891); Niceta Plaja Xifra et XI sociæ♦ (1936)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský