blah. Alois a Marie Quattrocchi

Aloysius et Maria Beltrame Quattrocchi, inter coniugatos

25. listopadu, připomínka
Postavení:	manželský pár
Úmrtí:	1951 a 1965

ŽIVOTOPIS

Jedná se o manžele, kteří byli jako první manželský pár, společně blahořečeni 21. 10. 2001 v Římě papežem Janem Pavlem II. Pro univerzální církev jsou v Martyrologiu Romanum data připomínek shodná s daty úmrtí. Alois (Luigi) Beltrame Quattrocchi 9. 11. (1951) a jeho manželka Marie 26. 8. (1965). V římské diecézi se však jejich památka slaví společně v den výročí jejich sňatku, kterým je 25. 11. U tohoto data jsou uvedeni i v římském kalendáři.

To vysvětluje jejich společnou připomínku zde i zařazení jednotlivých životopisů Aloise a Marie u dat jejich úmrtí.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

POHLED NA ŽIVOT ALOISE BELTRAME QUATTROCCHI A MARIE ROZ. CORSINI

Alois Beltrame se narodil se 12. 1. 1880 v Catanii na Sicílii, kde jeho otec Karel byl úředníkem na prefektuře. V rodině, kde měl ještě čtyři sourozence, mu byly vštípeny pevné morální zásady. Přibližně v jeho deseti letech se rodina i se strýcem přestěhovala do Říma.

Alois zde začal na fakultě Univerzity La Sapienza studovat právo. Úspěšně je dokončil 14. 7. 1902 a stal se oblíbeným a uznávaným advokátem. Vedle nadání byl u něj ceněn jeho postoj k pravdě a spravedlnosti, zodpovědnost i jeho neskrývané křesťanské přesvědčení, z něhož pocházela velká ochota nesobecky pomáhat potřebným. Dík svým vlastnostem budil respekt a úctu.

S Marií Corsiniovou, pocházející z Florencie, se v Římě seznámil v roce 1901 a po třech letech se s ní v březnu 1905 zasnoubil. Svatbu měli za necelých sedm měsíců, 25. 11., v kapli sv. Kateřiny v bazilice Santa Maria Maggiore. Od té doby, podle slov papeže, prožívali společně svoji manželskou lásku službou životu ve světle evangelia i s velkou lidskou angažovaností.

Marie Corsini se narodila 24. 6. 1884 ve Florencii. Otec byl vojákem z povolání a jejich rodina se z důvodu jeho zaměstnání několikrát stěhovala. V roce 1888 do Pistoia, r. 1890 zpět do Florencie, v r. 1892 do města Arezzo a od roku 1893 bydlela Marie v Římě. Později zde studovala na škole obchodního institutu. Byla velmi pilná a inteligentní s mimořádným nadáním písemného vyjadřování. Začala proto pracovat i literárně a k této činnosti se vracela i později. Již v 18 letech publikovala první dvě literární práce. V r. 1912 dala do tisku esej, kterou věnovala problematice křesťanské rodiny a výchovy dětí.

Po sňatku v roce 1905 bydleli s Mariinými rodiči i s prarodiči v centru Říma. Nakonec zde v jednom domě, v obdivuhodném vztahu se vzájemnou vlídností, žily čtyři generace. Přispívala k tomu jejich každodenní účast na mši svaté, přijímání svátostí i vztah k Panně Marii, ke které se každý den obraceli modlitbou růžence.

První tři děti [které si později zvolily duchovní stav – Filip (o. Tarsicius) nar. 15. 10. 1906; Štěpánka (sestra Cecílie) nar. 9. 3. 1908; César (o. Paulín) nar. 27. 11. 1909] se narodily za dobrého zdraví. Vážná situace však nastala při očekávání čtvrtého dítěte - Jindřišky. Lékaři velmi naléhali, aby matka, jejíž stav se zhoršoval kvůli vzrůstající anemii, souhlasila s potratem, neboť byli přesvědčeni, že nemůže přežít matka ani dítě. (Šlo údajně o nepřirozené, značné a vytrvalé krvácení a s ním spojená naprostá nevyzrálost placenty. Z toho důvodu byla více jak 90% pravděpodobnost úmrtí a lékaři počítali s nemožností vyživování plodu, který by se z důvodu anemie nevyvíjel.) Matce dávali pouze 5-10 % naděje na přežití. Přesto rodiče návrhy lékařů nepřijali a v důvěře se za narození ve zdraví modlili. V osmém měsíci se jim 6. 4. 1914 narodila Jindřiška (it. Henrietta), která byla jejich velkou radostí a pomáhala jim v jejich stáří. Sama se dožila 98 let a s bratry se účastnila blahořečení rodičů.

Po heroickém "ano životu" došlo v rodině k rozmnožení Boží milosti. Rodiče vychovávali děti k lásce a otevřenosti. Ukazovali jim cestu svým příkladem v oblasti náboženské, morální, citové, občanské a vlastenecké. Jejich příklad přitahoval k víře i mnohé nevěřící.

Alois Quattrocchi se věnoval i teologickému vzdělávání a navštěvoval večerní kurzy na Gregoriánské univerzitě. Na svém pracovišti byl pro své kolegy apoštolem, pomáhal jim zamýšlet se nad problémy souvisejícími se smyslem života, s právem, láskou a poznáváním Boha. Mnozí díky němu našli cestu do církve.

Marie Corsini Beltrame Quattrocchi byla aktivní ve farnosti sv. Vitala, kde konala katecheze pro ženy. Organizovala pomoc pro potřebné a navštěvovala nemocné. Po zemětřesení v roce 1914 působila jako ošetřovatelka Červeného kříže a další rok pomáhala zraněným z války ve více římských nemocnicích, a to také morálně a duchovně. Absolvovala chirurgický kurz a později i kurz tropických onemocnění. Měla řidičský průkaz a vedla pojízdnou ambulanci.

V roce 1916 se Alois Beltrame Quattrocchi zapojil do nově vzniklé Asociace italského katolického skautingu (ASCI). V Římě se stal jeho horlivým iniciátorem a v roce 1917 předsedou. Od r. 1919 do 1923 vedl skauty v oratoři, kterou s Kajetánem Santos založil při bazilice Santa Pudenziana. V roce 1921 byl jmenován generálním poradcem ASCI. Ve funkci zůstal do roku 1927, kdy byla organizace fašistickým režimem rozpuštěna. Po osvobození Alois Quattrocchi spolupracoval s poslanci Reggio Dácci a Jacinim v centru politických studií. Na ulici Depretis založil pro přátele skupinu „Hnutí katolické renesance“ a aktivně pomáhal manželce, která se stala vícepředsedkyní Lidové fronty.

Aloisova manželka Marie byla od roku 1917 františkánskou terciářkou a v roce 1920 se stala členkou Ústřední rady ženské větve Katolické akce. V roce 1936 doprovázela nemocné do Lurd a Loreta.

Po válce se oba manželé zapojili také do hnutí „Rinascita Cristiana i Fronte delia Famiglia“.

Při beatifikaci 21. 10. 2001 papež Jan Pavel II. ve shrnutí jejich života řekl:

„Tito manželé prožívali svou manželskou lásku a službu životu ve světle evangelia a s velkou lidskou angažovaností. S plnou odpovědností přijali roli spolupráce s Bohem v darování života a věnovali se velkodušně dětem. Vychovávali a usměrňovali je tak, aby je přivedly k poznání Božího plánu lásky s nimi.

Inspirováni Božím slovem i svědectvím svatých, blahoslavení manželé prožívali svůj obyčejný život neobyčejným způsobem. Uprostřed radostí i starostí normální rodiny dokázali vést neobyčejně bohatý duchovní život. Jeho centrem byla každodenní Eucharistie, se kterou se pojila dětinská oddanost k Nejsvětější Panně.

V jejich životě, podobně jako v životě mnoha jiných manželů, kteří denně plní své rodičovské povinnosti, si můžeme všimnout posvátného výrazu Kristovy lásky k Církvi.“

Alois Beltrame Quattrocchi zemřel v Římě 9. 11. ve věku 71 let na infarkt myokardu. Jeho manželka Marie ho přežila o 14 let a zemřela 26. 8., kdy jí bylo 81 let. Oba svými životy ukázali, že křesťanské manželství je a může být společnou cestou ke svatosti, a dnes z nebe pomáhají těm, kteří se na ně obrací.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

Zamyslím se nad obrazem manželství, který se zde zrcadlí jako svědectví Marie a Aloise Beltrame Quattrocchiových. Budu uvažovat o tom, co by se mohlo týkat mého života a zamyslím se nad významem modlitby. Svá rozhodnutí zařadím do osobní modlitby a připojím i modlitbu za kanonizaci těchto manželů:

Bože věčné lásky, v blahoslavených manželech Aloisovi a Marii Beltrame Quattrocchiových nám dáváš příklad svatosti žité v manželství. Uchovali si víru a naději uprostřed životních povinností a potíží. Vychovali své děti ke svatosti. Kéž jejich modlitba a příklad je rodinám oporou v jejich křesťanském životě a pomáhá nám jít cestou ke svatosti. Je-li to tvá vůle, rač nám na jejich přímluvu udělit milost, o kterou tě teď žádáme, a uveď je mezi svaté své Církve. Skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Catharina Alexandrina (století neznámé); Mercurius (století neznámé); Moyses, presb. (251); Petrus, Hesychius, Pachomius, Theodorus et socii, ep. in Ægypto et m. (305-311); Marculus (347); Maurinus (s. VI.); Beatrix de Omacieux^♦ (1303/1309); Elisabeth Achlin Bona^♦ (1480 ); Hyacinthus Serrano López et Iacobus Meseguer Burillo^♦ (1936 ); Aloysius et Maria Beltrame Quattrocchi^♦, inter coniugatos (1951 a 1965); Petrus Yi Ho-yŏng (1838)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský