Humilis (Lucas Antonius) Pirozzo
| 26. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | laický bratr, mystik OFM |
| Úmrtí: | 1637 |
ŽIVOTOPIS
Pocházel z Kalábrie v Itálii. Od útlého dětství si pěstoval vztah ke Kristu a v něm nalezl smysl svého života. V rodném Bisignanu se stal řeholníkem františkánského řádu a byl obdařen mimořádnými charismaty. Měl velké znalosti, aniž studoval, charisma lásky a poznání, mystické zážitky a zůstával pokorným a plným pokoje, ať byl znevažován nebo ve vážnosti a v úctě.ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI
PROSTÝ ŽIVOT S BOHEM, V BOHU A PRO BOHA
Narodil se 26. 8. 1582 v Bisignanu ležícím 30 km severně od Cosenza v Kalábrii. Při křtu dostal jméno Lukáš Antonín. Od dětství byl veden ke zbožnosti, denně se účastnil mše svaté a často myslel na Ježíšovo utrpení. Stal se členem Bratrstva Neposkvrněného početí a v 19 letech se rozhodl pro řeholní život.
Noviciát u menších bratrů začal v Mesoraca a přijal řeholní jméno Humilis (v překladu pokorný). Ctnost pokory mu spolubratři pomáhali pěstovat různými zkouškami, jimiž se přesvědčovali, zda se o ni opravdu snaží. Humilis přitom nepostrádal zdravý humor ani stálou duševní pohodu. Neměl žádné vzdělání, ale byl obdařen milostmi a Bůh byl vždy středem jeho myšlenek. Vynikal v horlivé službě Bohu i společenství, v plnění svých povinností a častým postem. Jako novic začal pracovat v refektáři a na zahradě.
Obdivuhodně jednoduše, srozumitelně a dobře uměl vykládat Písmo svaté a objasňovat podstatu katolické nauky. Tím prý udivoval a přiváděl do rozpaků i odborníky s tituly. Jako vysvětlení se udává, že oni studovali knihy psané lidmi, zatímco bratr Humilis získal vědění na kolenou u samého Mistra. Studovaným to bylo obtížné pochopit, proto musel Humilis před komisi kněží z Reggio Calabria, byl posuzován profesory teologie z Cosenza i inkvizitorem. Obstál pro jasné a vyčerpávající odpovědi. Důvodem k posuzování byly zřejmě také jeho extáze, mystická vytržení, od mnohých zprvu považované za podvod.
Mezi mimořádnými dary, kterými byl obdařen, je vyjmenováváno vidění do srdcí a proroctví.
Dá se říci, že se těšil důvěře papeže Řehoře XV. i Urbana VIII., kteří ho zvali do Říma, aby se s ním radili v některých důležitých záležitostech a prosili ho o modlitby. V roce 1628 zažádal bratr Humilis o dovolení vycestovat na misie, ale jeho prosbu představení zamítli. Za zdmi kláštera pak vedl tichý a skrytý život. Připomíná se, že na zpovědníkův dotaz, s jakými úmysly se modlí, uvedl tuto modlitbu: „Pane, odpusť mi mé hříchy a dej, abych tě miloval, jak jsem povinen tě milovat; odpusť hříchy celému lidskému pokolení a dej, aby tě všichni milovali, jako jsou povinni tě milovat.“
Někdo napsal: „Jeho život byl ,neustávající modlitbou za celé lidstvo´. Jeho modlitby byly prosté, ale vycházely ze srdce.“
Zemřel v Bisignano s pověstí svatosti ve věku 56 let. Papežem Lvem XIII. byl 29. 1. 1882 blahořečený a při jeho kanonizaci 19. 5. 2002 na náměstí sv. Petra v Římě papež Jan Pavel II. řekl: „Pro naši společnost, v níž, jak se zdá, se příliš často ztrácejí Boží cesty, je bratr Humilis radostným a přitažlivým vzorem dobroty, mírnosti, jednoduchosti a zdravé střízlivosti k pomíjejícím dobrům světa.“ Připomenul také, že Humilis hlásal Kristův pokoj, který je zřídlem společenského pokoje, a vyznačoval se neobyčejnou láskou k bratřím.
PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA
Je mi zde připomenut obraz lásky jako zdroje pokojného soužití. V Humiliově modlitbě jsem upozorňován na pravdu, že každý potřebujeme odpuštění hříchů a prosit i za odpuštění druhým, jen tak naplníme zákon lásky a přispějeme k utváření mírového soužití. V rozjímání se budu snažit osvojit si tento smysl zákona lásky ve svém životě.Bože, Tys povolal svatého Humilise, aby následoval Tvého Syna v jeho chudobě a pokoře; pomáhej i nám, abychom věrni Tvému volání šli cestou, kterou nám Kristus ukázal. Prosíme o to skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen
(závěrečná modlitba breviáře)
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Silvester Gozzolini (1267); Leonardus de Portu Mauritio (1751); Siricius, Pp (399); Alypius, anachoreta (po r. 610); Conradus, ep. Constantien. (975); Nicon (998); Bellinus (1147); Delphina♦ (1358/1360); Hugo Taylor et Marmaducus Bowes♦ (1585); Humilis (Lucas Antonius) Pirozzo (1637); Iacobus Alberione♦, fundator "Pauline familiæ" (1971); Caietani Sterni♦ (1889)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský