blah. Jakub Alberione

Iacobus Alberione, fundator "Pauline familiæ"

26. listopadu, připomínka
Postavení:	kněz SSP, zakladatel Rodiny sv. Pavla
Úmrtí:	1971
Patron:	internetu

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Itálie. Jako seminarista v Albě dostal na Nový rok 1901 povolání k práci na apoštolském díle pomocí hromadných sdělovacích prostředků. Roku 1907 se stal knězem, další rok získal doktorát a stal se spirituálem a profesorem. Zároveň zahájil apoštolát pomocí tisku. V roce 1913 se stal šéfredaktorem, další rok založil typografickou školu a začal s budováním pozdější kongregace „Společnosti sv. Pavla“ - velké Paulínské rodiny. V roce 1938 založil kinematografické středisko a roku 1948 zahájil vysílání rádiové stanice „San Paolo“. Je představován jako pokorný, tichý, neúnavný, čerpající to nejdůležitější z modlitby a z eucharistie. Jeho dílo se rozrostlo na všechny kontinenty. Jako blahořečený byl zvolen za patrona internetu.

ŽIVOTOPIS PRO MEDITACI

APOŠTOL SOCIÁLNÍ KOMUNIKACE

Narodil se 4. 4. 1884 v San Lorenzo u Fossana v Itálii jako čtvrtý syn Michaela Alberiona a Terezie Rose roz. Allocco. Už od osmi let toužil stát se knězem. Přes chudobu v rodině začal navštěvovat gymnazijní seminář v Bra, ale v 5. ročníku prošel krizí, která znamenala jeho odchod ze školy. Po překonání krize, díky svému faráři, v říjnu 1900 pokračoval v semináři v Albě. Zde se pro něj stal vzorem jeden vyučující, kanovník František Chiesa, s nímž navázal celoživotní přátelství.

Během poslední noci jubilejního roku 1900, při adoraci po půlnoční mši svaté v katedrále v Albě, Jakub Alberione prožil náhlé vnuknutí, při němž byl přesvědčen, že Bůh ho vyzývá k mimořádnému úkolu, který se týká masově komunikačních prostředků. V srdci měl výzvu papeže Lva XIII., kterou předtím četl a v níž papež hovořil o nových prostředcích, kterými se šíří zlo, a o povinnosti postavit se špatnému tisku dobrým tiskem, oponovat špatné organizaci dobrou organizací a o potřebě zajistit těmito prostředky, aby evangelium proniklo k lidem.

Jako zvláštní světlo vycházející od Krista v Eucharistii mu zazářila jeho výzva: „Pojďte ke mně všichni…“ Společně s papežovou starostí, týkající se nových prostředků nabízených lidskou inteligencí, si uvědomil, že jako apoštol současné doby se má chopit prostředků, které používají protivníci. A pak s pocitem své nedostatečnosti vnímal obsah Ježíšových slov: „Já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ Chápal to tak, že z Eucharistie lze získávat světlo, útěchu, posilu, až k vítězství nad zlem. Podle Jakubových slov měla tato noční adorace vliv na vznik jeho pozdějšího díla.

Společně s deseti spolužáky přijal 29. 6. 1907 v katedrálním kostele v Albě kněžské svěcení. Potom jeho kněžská formace ještě pokračovala studiem morální teologie a kromě předepsaného kurikula brzy zvládl i postgraduální studium a v roce 1908 údajně obhájil i doktorskou práci.

Jen velmi krátce působil v obci Narzole jako kaplan a již ve 24 letech ho diecézní biskup jmenoval spirituálem kněžského semináře. Vedle této činnosti se stal členem Asociace pro dobrý tisk a v roce 1913, po souhlasu diecézního biskupa, mu prezident asociace svěřil úkoly šéfredaktora. Asi za čtyři měsíce o. Jakub Alberione uzavřel s Asociací pro dobrý tisk kupní smlouvu a stal se majitelem týdeníku Gazzetta d´Alba. Tím se osvobodil od povinností vůči tiskaři, na němž závisela technická produkce časopisu, a od svého biskupa dostal souhlas k zakoupení tiskařského zařízení, aby mohl formovat dobré a horlivé apoštoly katolického tisku.

Činnost Typografické školy „Malý dělník“ (Scuola tipografica Piccolo Operaio) zahájil 20. 8. 1914 se třemi chlapci. To byly skryté začátky pozdější řeholní kongregace „Společnost sv. Pavla“.

Brzy se přidali další mladíci a v roce 1916 se už jednalo o 18 dělníků, zvětšovaly se prostory a o. Jakub Alberione pořídil nový tiskařský stroj „Export“. Nadále při této činnosti zůstával spirituálem a pedagogem, proto od o. Josefa Rose přijal nabídnutou spolupráci, ale nikterak si neulehčil, neboť o. Josef měl zcela odlišné představy. Plánoval zřízení útulku pro sirotky a invalidy, a škola měla podle něj být k tomu, aby z ní vycházeli kvalifikovaní řemeslníci, zatímco o. Jakubovi šlo o formaci řeholníků, věnujících se tiskovému apoštolátu. Jakmile o. Rosa společně nabyté nemovitosti začal využívat pro odlišné dílo, o. Jakub kvůli bolestným rozporům neviděl jinou možnost než se s ním rozejít, aby se každý věnoval svému poslání. Zároveň ještě nechtěl dávat příliš najevo zakládání nového řeholního institutu kvůli předpokládanému odporu diecézních kněží, kteří neměli pro jeho činnost pochopení.

Za začátek jeho institutu a pozdější kongregace se někde uvádí datum 20. 8. 1914 a jinde 8. 12. 1917, kdy první 4 chlapci Typografické školy „Malý dělník“ složili do jeho rukou soukromé řeholní sliby. Alberioneho aktivity s mládeží byly tou dobou již širší, protože v květnu 1915 založil v Albě „Dívčí dílnu“, v níž se tři dívky začaly věnovat šití a dalším ručním pracím a zároveň se připravovaly, aby mohly vyučovat náboženství a provozovat malý obchod s knihami a devocionáliemi. Po pár měsících přibyla jako čtvrtá Teresa Merlová, budoucí představená v kongregaci.

V roce 1923 o. Jakub Alberione těžce onemocněl a jeho dílo se zdálo ohrožené. Vše svěřil do péče sv. apoštolu Pavlovi, kterému pak vděčil za uzdravení. Z té doby jsou Ježíšova slova k o. Jakubovi, která se pak stala mottem kongregace: „Nebojte se. Já jsem s vámi. Odtud vyzařuje mé světlo. Čiňte pokání za hříchy.“

Následně došlo k dynamickému rozvoji apoštolských vydavatelství. Otec Jakub 10. 2. 1924 založil „Sestry učednice božského Mistra“ pro apoštolskou činnost prostřednictvím eucharistické adorace, sesterské služby a aby se tyto sestry staraly i o krásu liturgie.

V roce 1938 zahájila činnost Kongregace sester Ježíše, Dobrého pastýře, věnující se pomoci kněžím v pastorační službě. Od října 1957 se díky o. Jakubovi utvářel Institut Královny apoštolů, zaměřující se na probouzení nových kněžských a řeholních povolání. Zasvěcené ženy mají v něm podávat svědectví křesťanského života v prostředí, ve kterém žijí. Poté vznikly čtyři laické instituty: Zvěstování Panny Marie, Svaté Rodiny, Archanděla Gabriela a Ježíše Kněze.

Po prvních časopisech pro kněze a pro mládež o. Jakub Alberione začal v roce 1931 vydávat týdeník pro katolické rodiny „Famiglia Cristiana“, později Katolický týdeník, který údajně dosáhl největšího nákladu na světě. Roku 1933 z jeho tiskárny vyšlo mariánské periodikum „La madre di Dio“ a o 4 roky později vydával v latinském jazyce měsíčník „Pastor bonus“. Od roku 1952 vydával teologický měsíčník Via, Verita e Vita (Cesta, pravda a život) a liturgické periodikum „La vita in Cristo e nella Chiesa“ (Život v Kristu a v církvi).

Otec Jakub Alberione r. 1938 založil i kinematografické středisko „Romana Editrice Film“ a v ateliéru připravoval více hraných filmů s náboženskou tématikou. „Abuna Messias“ – film z jeho ateliéru dosáhl již v prvním roce vyznamenání na filmovém festivalu v Benátkách. Pozdější název ateliéru byl San Paolo Film.

Za II. světové války, kdy došlo k omezení tisku, o. Jakub Alberione organizoval pro syny a dcery v jím založených institucích exercicie a připravoval pro ně materiály k meditacím.

V Římě roku 1948 o. Alberione zahájil vysílání rádiové stanice „San Paolo“ a později se přičinil i o vznik dalších. Časem se paulínské vysílání rozšířilo i na jiné kontinenty, až do Brazílie, do Japonska a na Filipíny.

Zdravotní stav otce zakladatele se postupně stále více zhoršoval. V posledních letech trpěl závažnou formou artritidy a křivice, takže často nemohl pro bolesti spát. K jeho utrpení se přidávalo i nepochopení ze strany druhých lidí, pomluvy a urážky, ale nikdy si nestěžoval. Do poslední chvíle se za všechny modlil a obětoval. Zemřel v Římě, ve věku 87 let.

Blahořečený byl 27. 4. 2003 papežem Janem Pavlem II. v Římě.

Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum

Silvester Gozzolini (1267); Leonardus de Portu Mauritio (1751); Siricius, Pp (399); Alypius, anachoreta (po r. 610); Conradus, ep. Constantien. (975); Nicon (998); Bellinus (1147); Delphina^♦ (1358/1360); Hugo Taylor et Marmaducus Bowes^♦ (1585); Humilis (Lucas Antonius) Pirozzo (1637); Iacobus Alberione^♦, fundator "Pauline familiæ" (1971); Caietani Sterni^♦ (1889)

© Životopisy zpracoval Jan Chlumský