Used with permission of The Hagiography Circle
Caietani Sterni
26. listopadu, připomínka | |
Postavení: | vdova, zakladatelka kongregace |
Úmrtí: | 1889 |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 26. 6. 1827 v Cassoli v provincii Vicenza v Itálii. Od osmi let, kdy se rodina přestěhovala asi o 5 km severozápadně, žila v Bassano del Grappa. Zde na úpatí Alp strávila všechna další léta života. Její šťastné dětství netrvalo dlouho. Asi po dvou letech jí zemřela nejstarší sestra, její bratr odešel z domu neznámo kam a těžce onemocněl otec, o kterého potom 6 let pečovala.V 16 letech se provdala za vdovce, který byl otcem tří dětí, jenže ten osm měsíců po svatbě zemřel, v období kdy čekala vlastní dítě. To jí zemřelo hned po narození. Manželova rodina se k ní chovala velmi nevraživě, proto od ní odešla k matce a zároveň prosila Boha, aby jí ukázal smysluplnou životní cestu. Tehdy jí zpovědník navrhl, že by mohla vstoupit do řeholního společenství v Bassane. Návrh přijala jako cestu, která je pro ni Boží nabídkou. Za pět měsíců jí zemřela matka a ona se musela vrátit domů kvůli mladším sourozencům, kteří se ještě nebyli schopni o sebe postarat. Tyto situace jí způsobily zklamání a vehnaly do krize plné otázek.
V roce 1853, s touhou podřizovat se Boží vůli, začala pracovat v útulku mezi starými, nemocnými a chudými lidmi. Zde sloužil o. Bartolomeo Simonetti, který se stal i jejím zpovědníkem a rádcem. Po několika letech jeho vedení realizovala jeho návrh založit vlastní řeholní kongregaci k službě těmto lidem. Roku 1860 složila slib čistoty a oblékla řeholní hábit, ve kterém pak obětavě sloužila odstrčeným a trpícím chudákům. Viděla v nich bratry, skrze které slouží samotnému Bohu. Svou kongregaci, v níž začínala sama, nazvala „Sestry Boží vůle“ (SDV, později nazvané „Dcery Boží vůle“). Pak do ní vstoupily další kandidátky a začal její růst. V listopadu 1860 napsala vlastní modlitbu a složila dodatečný slib naprosté odevzdanosti do Boží vůle. K potvrzení této kongregace místním ordinářem došlo 19. 5. 1875. V reguli, kterou napsala, klade sestrám na srdce, „aby byly připraveny k obětem, námahám, aby byly obětavé a přitom šťastné, že mohou přinášet oběti, aby tak pomohly bližnímu, který se ocitl v nouzi, aby vykonaly vše, co od nich chce Pán.“
Kongregace se rozšířila nejen v Evropě, ale i v Americe a Africe.
Při blahořečení zakladatelky této kongregace, 4. 11. 2001 papež Jan Pavel II. řekl: „Svědectví evangelní lásky, jaké nám ukázala Kajetána Sterni, nabádá každého věřícího k poznání Boží vůle v důvěře a odevzdání se Bohu i prostřednictvím velkodušné služby bližním.“
Silou lásky tak můžeme měnit zlo v dobro, jako to dělal i Ježíš.
Silvester Gozzolini (1267); Leonardus de Portu Mauritio (1751); Siricius, Pp (399); Alypius, anachoreta (po r. 610); Conradus, ep. Constantien. (975); Nicon (998); Bellinus (1147); Delphina♦ (1358/1360); Hugo Taylor et Marmaducus Bowes♦ (1585); Humilis (Lucas Antonius) Pirozzo (1637); Iacobus Alberione♦, fundator "Pauline familiæ" (1971); Caietani Sterni♦ (1889)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský