Bernardinus de Fossa
| 27. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | řeholník OFMObs |
| Úmrtí: | 1503 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v roce 1421 ve Fossa, ležící 12 km JV od L'Aquila v Itálii, jako Jan Amici. Studoval práva v L'Aquile a pak v Perugii. Zde při postních kázáních nabyl přesvědčení, že je povolán obléci františkánský hábit. Přijal ho 12. 3. 1445 v klášteře menších bratří Monteripido v Perugii od Jakuba Marche i s novým jménem Bernardin.Poté, co přijal svěcení, stal se Bernardin známým kazatelem a působil v Gubbio, Stroncone a na dalších místech Umbrie, kde byli františkánské kláštery. Je uváděn jako představený provincie v letech 1454-1460 a 1472-1475. Roku 1464 byl poslán na dvouletou mírovou misi do Dalmácie a Bosny, kde odstranil napětí mezi bratry, způsobené národnostními rozdíly. V letech 1467-1469 působil jako generální prokurátor řádu v římské kurii. Opakovaně odmítal stát se biskupem v Aquile. A od papeže si vyprosil, aby mohl pokračovat v hlásání evangelia jako prostý mnich.
Z jeho spisů je zvláště připomínána biografie Bernardina ze Sieny a Kronika řádu OFMObs (Ordo Fratrum Minorum Observantiae).
V těžkých chvílích, kdy byl prý osm let upoután bolestivou nemocí na lůžko, zjevil se mu jeho patron sv. Bernardin a přinesl mu uzdravení. Bernardin de Fossa pak pokračoval s obnovenou horlivostí ve svých apoštolských cestách. Vzbuzoval velké nadšení a získával mnoho konvertitů. Zemřel ve františkánském klášteře v San Giuliano nedaleko L'Aquily. Papežem Lvem XII. byl 26. 3. 1828 zařazen mezi blahoslavené.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Virgilius, ep. Salisburgen. (784); Facundus et Primitivus, m. prope Cæam (s. IV.); Laverius (s. IV.); Valerianus, ep. Aquileien. (388); Iacobus Intercisus (asi 420); Maximus, ep. Regien. (po r. 455); Eusicius (542); Siffridus (s. VI.); Acharius (asi 640); Bilhildis (s. VIII. in.); Fergustus (po r. 721); Gulstanus (asi 1040); Bernardinus de Fossa♦ (1503); Thomas Koteda Kiuni et X socii: Antonius Kimura, Bartholomæus Seki, Ioannes Iwanaga, Alexius Nakamura, Leo Nakanishi, Michael Takeshita, Matthias Kozasa, Romanus Matsuoka Miota, Matthias Nakano Miota et Ioannes Motoyama♦ (1619); Bronislaus Kostowski♦ (1942)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský