Cuthbertus Mayne
| 30. listopadu, připomínka | |
| Postavení: | mučedník |
| Úmrtí: | 1577 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v prvním čtvrtletí roku 1544 v Youlston u Barnstaple v anglickém hrabství Devon. O jeho vzdělání se v Barnstaple staral jeho bohatý strýc, který byl farářem a přijal přísahu věrnosti královně Anglie jako hlavě církve. Tento strýc se přičinil, že Kutbert Mayne se stal v 19 letech anglikánským knězem na faře v Hunstshaw. V dalším roce pokračoval ve studiu v Oxfordu a zde se seznámil s katolíky, kteří museli svou víru tajit.V roce 1558, když nastoupila na trůn Alžběta I., znovu nastolila politiku svého otce Jindřicha VIII. a vystupňovala zákaz katolického učení, nařídila konání přísah věrnosti koruně a kruté pronásledování.
Mezi přáteli Kutberta Mayne byl pozdější mučedník Edmund Kampián (pam. 1. 12.) a Gregory Martin, jenž mu ke konci roku 1570 napsal dopis z Douai, který se dostal do rukou policie. Kutberta však někdo včas varoval a on uprchl do Francie, kde v Douai vstoupil do semináře pro mladé Angličany a v roce 1575 přijal kněžské svěcení. V únoru 1576 dokončil studium teologie s bakalářským titulem a po necelých dvou měsících odcestoval zpět do Anglie. Zde v hrabství Cornwall s horlivostí vykonával utajovaný apoštolát. Za svou kněžskou službu byl v polovině roku 1577 uvězněn v Launcestonu.
V obvinění se uvádělo, že na krku nosil „Agnus Dei“, byl u něj objeven misál, kalich a kněžské roucho, vše v rozporu s nařízením královny. Obviněn z velezrady byl i za zveřejnění Apoštolského listu. Po velmi tvrdém žálářování s ním 23. 9. začal soud a na jeho konci byl vynesen rozsudek oběšení a čtvrcení za živa. Na oznámení rozsudku odpověděl: „Deo Gratias!“ (Bohu díky!)
Opakovaně mu byla dávána možnost zachránit se, zřekne-li se katolické víry a uzná-li královnu za svrchovanou moc a nadřazenou jako hlavu církve. Kutbert však požádal o Bibli, políbil ji a řekl: „Královna nebyla a nikdy nebude hlavou církve v Anglii.“ Uvádí se, že při pověšení snad upadl do bezvědomí a kruté trhání těla už nevnímal.
Blahořečený byl 15. 12. 1929 papežem Lvem XIII. a kanonizován 25. 10.1970 papežem Pavlem VI. ve skupině 40 mučedníků Anglie a Walesu.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Andreas, Apostolus (s. I.); Mirocles (po r. 314); Tugdualus Pabu (s. VI.); Ioannes de Vercellis♦ (1283); Fridericus Ratisbon♦ (1329); Cuthbertus Mayne (1577); Alexander Crow♦ (1586); Michael Ruedas Mejías et VI socii: Antonius Martínez Gil-Leonés, Arthurus Donoso Murillo, Didacus de Gadibus (Iacobus) Garcia Molina, Iesus Gesta de Piquer, Nicephorus Salvador del Río et Romanus (Raphael) Touceda Fernández♦ (1936); Iosephus Otín Aquilé♦ (1936); Iosephus López Piteira♦ (1936); Ludovicus Rochus Gientyngier (1941)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský