Ludovicus Rochus Gientyngier
30. listopadu, připomínka | |
Postavení: | kněz a mučedník |
Úmrtí: | 1941 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 16. 8. 1904 v Żarki v Polsku. Po volbě připravovat se na nejvznešenější povolání nastoupil do semináře v Kielce. V roce 1927 se stal knězem diecéze Čenstochová a začal vykonávat pastorační službu ve farnosti. Po dokončení dalšího studia na Jagellonské univerzitě v Krakově začal učit na diecézních školách a stal se ředitelem biskupské latinské školy ve Wieluń. Za války byl ustanoven farářem blízké farnosti sv. Tekly v Raczyn, vzdálené asi 75 km SZ od Čenstochové. Byl mimořádně obětavým učitelem, plným lásky k Bohu a k bližnímu. Zatčený byl 6. 10. 1941 a s dalšími knězi z regionu Wieluń deportován do koncentračního tábora Dachau v Německu. S odevzdaností do Boží vůle zde trpělivě snášel zvyšující se mučení, až jeho následkům 30. 11. podlehl a svou duši odevzdal Bohu.
Blahořečený byl Janem Pavlem II. při jeho návštěvě v Polsku 13. 6. 1999 mezi 108 polskými mučedníky z II. světové války.
Andreas, Apostolus (s. I.); Mirocles (po r. 314); Tugdualus Pabu (s. VI.); Ioannes de Vercellis♦ (1283); Fridericus Ratisbon♦ (1329); Cuthbertus Mayne (1577); Alexander Crow♦ (1586); Michael Ruedas Mejías et VI socii: Antonius Martínez Gil-Leonés, Arthurus Donoso Murillo, Didacus de Gadibus (Iacobus) Garcia Molina, Iesus Gesta de Piquer, Nicephorus Salvador del Río et Romanus (Raphael) Touceda Fernández♦ (1936); Iosephus Otín Aquilé♦ (1936); Iosephus López Piteira♦ (1936); Ludovicus Rochus Gientyngier (1941)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský