Florentia
| 1. prosince, připomínka | |
| Postavení: | panna |
| Úmrtí: | s. IV. |
ŽIVOTOPIS
Florencii můžeme nazvat duchovní dcerou sv. Hilária z Poitiers (pam. 13. 1.), protože ji přivedl k víře v Krista buď při své cestě na sněm v Beziers nebo spíše až při jeho cestě do vyhnanství v Elinasien ve Frygii v Malé Asii, kam ho po zmíněném sněmu poslal císař a kam ho Florencie doprovázela. Od něj byla také pokřtěna. Hilárius, po čtyřletém vyhnanství na podzim roku 359, se účastnil Seleukijské synody v Isaurii. Po jejím skončení se s ním Florencie údajně vracela do vlasti. (Někde je Hiláriovo vyhnanství zřejmě chybně uváděno až za rokem 359.)Vlivem biskupa Hilária se rozhodla žít jako panna život zasvěcený Bohu. Nějakou dobu prý žila jako poustevnice v kajícnosti a modlitbě v Levescault u Vivonne, kde je jí zasvěcena kaple v románském kostele. Toto místo leží při cestě poutníků směřujících k sv. Jakubovi do Compostely. Druhým uváděným místem jejího pobytu je Comble u Vivonne.
Florencie zemřela údajně už ve 29 letech.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Edmundus Campion, Radulphus Sherwin et Alexander Briant (1581); Nahum, propheta ; Castritianus (s. III.); Florentia (s. IV.); Leontius, ep. Foroiulien (asi 433); Domnolus (581); Agericus (588); Eligius, ep. Noviomen (660); Antonius Bonfadini♦ (1482); Ioannes Beche♦ (1539); Richardus Langley♦ (1586); Maria Clara a Iesu Infante Libania Carmo♦ (1899); Carolus Foucauld (1916); Casimirus Sykulski♦ (1941); Lidvina (Angela Elisa) Meneguzzi♦, virgo (1941); Maria Rosa a Iesu Pellesi♦ (1972); Maria Clementina Nengapeta Anuarite (1964)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský