Eligius, ep. Noviomen
| 1. prosince, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | 660 |
| Patron: | kovářů, zlatníků, numismatiků, rytců, hodinářů, zemědělců, sedlářů, veterinářů a dalších povolání, kde se pracuje s koňmi (vedle drožkařů jsou uváděni i taxikáři) |
| Atributy: | kleště, klenotnické nástroje, podkova, model kostela, biskupské insignie |
ŽIVOTOPIS
Narodil se kolem roku 588 v Chaptelat u Limoges ve Francii. Rodiče Eucherius a Terrigia byli podle tradice prostého původu a pocházeli z Říma. O životě Eligia se traduje velmi mnoho legend, které začínají už vyprávěním o znameních předcházejících jeho narození. Některé legendy hovoří o tom, že začínal pracovat jako kovář a přidávají zázračné vypořádání se se vzpurným koněm. Další legenda naznačuje, že si osvojil otcovo umělecké řemeslo a ten přispěl k jeho místu v mincovně.Eligius od mládí vynikal svým charakterem a nadáním. Vyučil se u zlatníka Abbona, který měl na starosti královskou mincovnu. Po vyučení se vydal přes Loiru do Paříže, kde se brzy pro svou zručnost stal vyhledávaným zlatníkem a klenotníkem. O jeho dovednosti a poctivosti hovoří příběh, v němž si král Chlotar II. asi roku 620 u něho objednal trůn a on mu z dodaného zlata vyrobil navíc ještě jeden menší. Ještě za tohoto krále odešel jako dvorní mincmistr převzít vedení mincovny v Marseille. Z této mincovny pocházejí i mince s Eligiovou značkou pod ramenem kříže (viz 2. obrázek). Po Chlotarově smrti v roce 629 s nástupem krále Dagoberta byl povolán ke dvoru. Zde se prý stal velvyslancem pro zvláštní poslání. Jeho vysokému postavení odpovídal i jeho oděv. Pomocí vlastních prostředků v té době mimo jiné vykupoval válečné zajatce a zakládal kláštery. Vláda nového krále trvala jen necelých 10 let. Eligius po jeho smrti odešel od dvora i se svým přítelem Audoenem a v roce 640 byli vysvěceni na kněze. V květnu potom v Oise zemřel biskup Acharius Noyon a Eligius byl za souhlasu duchovenstva i lidu jmenován na jeho stolec v severní části Francie. Jeho diecéze Noyon-Tournai sahala i do části dnešní Belgie. Přítel Audoen (pam. 24. 8.) byl zároveň jmenován arcibiskupem Rouenu. Oba přátelé po společné přípravě s modlitbou a postem 13. 5. 641 přijali v Remeši biskupské svěcení.
Eligius kladl velký důraz na šíření víry mezi germánskými kmeny ve Flandrech a Frísku, kde většina obyvatel byla pohanská. Jedním z dalších klášterů, které založil, byl panenský v Noyon, pro jehož sestry napsal také řeholní pravidla. Modlitby řeholnic jsou důležitou podporou misijní činnosti. Eligius s horlivostí konal apoštolské cesty. Při kázáních v diecézi varoval před šířením pohanských pověr, v nichž viděl nebezpečí. Proti němu se křesťané měli vyzbrojit znamením kříže, modlitbou a přijímáním eucharistie.
Před svou smrtí byl Eligius i poradcem královny-regentky anglosaského původu Bathildy. Je také připomínáno, že měl zásluhu na výnosech koncilů, které zakazovaly prodej otroků mimo království, a trval na tom, aby i oni mohli o nedělích a svátcích odpočívat. Za svého života mnohé vykoupil a byl velmi štědrý k chudým.
Zemřel ve svém klášteře v Noyon a byl pohřben v katedrále.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Edmundus Campion, Radulphus Sherwin et Alexander Briant (1581); Nahum, propheta ; Castritianus (s. III.); Florentia (s. IV.); Leontius, ep. Foroiulien (asi 433); Domnolus (581); Agericus (588); Eligius, ep. Noviomen (660); Antonius Bonfadini♦ (1482); Ioannes Beche♦ (1539); Richardus Langley♦ (1586); Maria Clara a Iesu Infante Libania Carmo♦ (1899); Carolus Foucauld (1916); Casimirus Sykulski♦ (1941); Lidvina (Angela Elisa) Meneguzzi♦, virgo (1941); Maria Rosa a Iesu Pellesi♦ (1972); Maria Clementina Nengapeta Anuarite (1964)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský