Casimirus Sykulski
1. prosince, připomínka | |
Postavení: | kněz, mučedník |
Úmrtí: | 1941 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 29. 12. 1882 v Konskie v diecézi Radom v Polsku. Rodiče Michal a Tekla roz. Cybiňská mu poskytli základní výuku doma a potom ho poslali na nižší gymnázium do Sandoměře. Zde pokračoval ve studiu v kněžském semináři a 2. 7. 1905 byl v katedrále vysvěcen na kněze. Následně působil jako kaplan v Radoszyciach a ve Wierzbici. Potom pokračoval ve studiích na Císařské akademii v Petrohradu, která ukončil 1. 9. 1911.Po návratu do vlasti sloužil v Sandoměři jako kaplan katedrály a vězeňský kaplan. Dalším místem jeho pastoračního působení byla Słupia Nadbrzeżna ležící asi 40 km severně od Sandoměře, potom Skarżysko a od roku 1917 farnost Policzna. Za první světové války byl vojenským kaplanem a po válce povolán za poslance ústavodárného sněmu Polské republiky. V roce 1931 se stal farářem v Radomi. Zároveň měl funkci školního inspektora pro výuku náboženství a provázela ho pověst výborného kazatele. Od ledna 1929 působil ve farnosti sv. Mikuláše v Konskie jako děkan a staral se o Mariánskou kongregaci i o terciáře františkánského řádu. Působil v oblasti charitativní a v roce 1938 obdržel Zlatý kříž za zásluhy.
Na začátku II. světové války pomáhal uprchlíkům, zvláště matkám s dětmi. Když byl upozorňován, že mu hrozí zatčení a měl by se někam uchýlit, odpověděl: „Nemohu opustit své farníky.“ Po prvních dvou zatčeních byl ještě propuštěn. Při třetím, 1. 10. 1941, byl v Radomi při výslechu od nacistů brutálně týrán a pak deportován do Osvětimi, kde se stal číslem 21962 a pracoval v betonárně. I zde z něj vyzařovala láska, se kterou se dělil o svůj příděl chleba a duchovně posiloval spoluvězně. Na žádost starosty Fitinga z Konskie prý došel od soudu v Radomi pro Kazimíra Sykulskiho rozsudek smrti a v témže dni o třetí hodině odpoledne byl vykonán zastřelením. Svou smrt Kazimír předem nabídl Bohu za Církev a za vlast s radostí, jakou může působit jen dokonalá láska.
Jeho tělo bylo spáleno v osvětimském krematoriu. Papežem Janem Pavlem II. byl 13. 6. 1999 ve Varšavě blahořečený jako jeden ze 108 polských mučedníků II. světové války.
Edmundus Campion, Radulphus Sherwin et Alexander Briant (1581); Nahum, propheta ; Castritianus (s. III.); Florentia (s. IV.); Leontius, ep. Foroiulien (asi 433); Domnolus (581); Agericus (588); Eligius, ep. Noviomen (660); Antonius Bonfadini♦ (1482); Ioannes Beche♦ (1539); Richardus Langley♦ (1586); Maria Clara a Iesu Infante Libania Carmo♦ (1899); Carolus Foucauld (1916); Casimirus Sykulski♦ (1941); Lidvina (Angela Elisa) Meneguzzi♦, virgo (1941); Maria Rosa a Iesu Pellesi♦ (1972); Maria Clementina Nengapeta Anuarite (1964)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský