Casimirus Sykulski
| 1. prosince, připomínka | |
| Postavení: | kněz, mučedník |
| Úmrtí: | 1941 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se 29. 12. 1882 v Konskie v diecézi Radom v Polsku. Rodiče Michal a Tekla roz. Cybiňská mu poskytli základní výuku doma a potom ho poslali na nižší gymnázium do Sandoměře. Zde pokračoval ve studiu v kněžském semináři a 2. 7. 1905 byl v katedrále vysvěcen na kněze. Následně působil jako kaplan v Radoszyciach a ve Wierzbici. Potom pokračoval ve studiích na Císařské akademii v Petrohradu, která ukončil 1. 9. 1911.Po návratu do vlasti sloužil v Sandoměři jako kaplan katedrály a vězeňský kaplan. Dalším místem jeho pastoračního působení byla Słupia Nadbrzeżna ležící asi 40 km severně od Sandoměře, potom Skarżysko a od roku 1917 farnost Policzna. Za první světové války byl vojenským kaplanem a po válce povolán za poslance ústavodárného sněmu Polské republiky. V roce 1931 se stal farářem v Radomi. Zároveň měl funkci školního inspektora pro výuku náboženství a provázela ho pověst výborného kazatele. Od ledna 1929 působil ve farnosti sv. Mikuláše v Konskie jako děkan a staral se o Mariánskou kongregaci i o terciáře františkánského řádu. Působil v oblasti charitativní a v roce 1938 obdržel Zlatý kříž za zásluhy.
Na začátku II. světové války pomáhal uprchlíkům, zvláště matkám s dětmi. Když byl upozorňován, že mu hrozí zatčení a měl by se někam uchýlit, odpověděl: „Nemohu opustit své farníky.“ Po prvních dvou zatčeních byl ještě propuštěn. Při třetím, 1. 10. 1941, byl v Radomi při výslechu od nacistů brutálně týrán a pak deportován do Osvětimi, kde se stal číslem 21962 a pracoval v betonárně. I zde z něj vyzařovala láska, se kterou se dělil o svůj příděl chleba a duchovně posiloval spoluvězně. Na žádost starosty Fitinga z Konskie prý došel od soudu v Radomi pro Kazimíra Sykulskiho rozsudek smrti a v témže dni o třetí hodině odpoledne byl vykonán zastřelením. Svou smrt Kazimír předem nabídl Bohu za Církev a za vlast s radostí, jakou může působit jen dokonalá láska.
Jeho tělo bylo spáleno v osvětimském krematoriu. Papežem Janem Pavlem II. byl 13. 6. 1999 ve Varšavě blahořečený jako jeden ze 108 polských mučedníků II. světové války.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Edmundus Campion, Radulphus Sherwin et Alexander Briant (1581); Nahum, propheta ; Castritianus (s. III.); Florentia (s. IV.); Leontius, ep. Foroiulien (asi 433); Domnolus (581); Agericus (588); Eligius, ep. Noviomen (660); Antonius Bonfadini♦ (1482); Ioannes Beche♦ (1539); Richardus Langley♦ (1586); Maria Clara a Iesu Infante Libania Carmo♦ (1899); Carolus Foucauld (1916); Casimirus Sykulski♦ (1941); Lidvina (Angela Elisa) Meneguzzi♦, virgo (1941); Maria Rosa a Iesu Pellesi♦ (1972); Maria Clementina Nengapeta Anuarite (1964)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský