Chromatius
| 2. prosince, připomínka | |
| Postavení: | biskup |
| Úmrtí: | asi 407 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se kolem roku 345, údajně v Akvileji u Terstu v provincii Udine v severní Itálii. Měl dvě sestry a bratra Eusebia. O této rodině se velmi pochvalně ve svých spisech zmiňoval Jeroným (pam. 30. 9.). Tomu Chromacius pomáhal při revizi textu a překladu Bible do latiny. V Akvileji přijal Chromacius jáhenské i kněžské svěcení a v roce 381 se zde jako poradce akvilejského biskupa Valeriána účastnil synody, jejímž cílem bylo zdolání posledních zbytků Západního arianismu. Po Valeriánově smrti byl zvolen na jeho stolec a biskup Ambrož mu v roce 388 udělil biskupské svěcení. S velkým odhodláním a svědomitostí se Chromacius ujal svěřené rozsáhlé diecéze, která tehdy svou jurisdikcí sahala až k dnešním hranicím Švýcarska, Bavorska, Rakouska a Slovinska až do Maďarska.Martyrologium o něm říká, že byl tvůrcem míru, napravoval stav klášterů v Itálii a byl vynikajícím tlumočníkem tajemství Božího Slova.
Papež Benedikt XVI. ho označil za moudrého učitele a horlivého pastýře. Řekl o něm, že „jeho prvním a hlavním posláním bylo naslouchat slovu, aby byl potom schopen stát se jeho hlasatelem. Ve svém učení vycházel vždy z Božího Slova a vždy se k němu vracel“. Chromacius zdůrazňoval přítomnost Nejsvětější Trojice v životě Církve a zvláště tajemství Vtělení Božího Syna, který cele přijal lidství, aby lidstvu daroval své božství. V této souvislosti jasně hovořil i o Panně Marii. Ve svých kázáních lidovým jazykem osvětloval věřícím obrazy evangelia i dalších biblických čtení a přibližoval jim Boží milosrdnou lásku.
Jan Zlatoústý mu psal ze svého vyhnanství a Chromacius se ho svým dopisem zastával u císaře Honoria, protestujíce proti jeho pronásledování. Mezi různými invazemi, zvláště Vizigótů, se snažil pomáhat církevním badatelům. Rufin z Akvileje byl ubytován u Chromacia, který mu umožnil pokračovat ve studiu Církevních dějin Eusebia z Caesareje. Po vypuknutí sporu Rufina s Jeronýmem je usmiřoval a zasloužil se údajně o to, že se nadále věnovali své činnosti u psacího pultu. Chromacius sám byl vzdělaný a zanechal sbírku svých kázání i komentář k Matoušovu evangeliu.
K obdržení odměny za svou pastýřskou činnost byl povolán 2. 12. pravděpodobně v roce 407.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Bibiana, m. Romæ (století neznámé); Habacuc (s. VII. před n.l.); Pimenius (s. III./IV.); Chromatius (asi 407); Silverius, Pp (537); Ioannes Ruysbroeck♦ (1381); Maria Angela Astorch♦; Raphael (Melchior) Chyliński♦ (1741); Ivanus Slezyuk♦ (1973)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský