Used with permission of The Hagiography Circle
Maria Angela Astorch
2. prosince, připomínka | |
Postavení: | mystička OSCCap |
ŽIVOTOPIS
Narodila se 1. 9. 1592 v Barceloně ve Španělsku. Brzy ztratila rodiče a byla svěřena do péče místních kapucínek, z nichž jedna byla její starší sestrou. Malá Angela prodělala v dětství dlouhé a těžké onemocnění. Podle jezuity o. Louise Ignacia Zevallosy vedlo ke smrti, ale byla oživena matkou Angelou Markétou Serafínou, zakladatelkou kláštera kapucínek v Barceloně. Už ve věku 11 let si Angela oblékla kapucínský hábit a ve 14 letech začala noviciát, který 8. 9. 1609 zakončila řeholními sliby.Marie Angela Astorch se asi o čtyři roky později stala novicmistrovou kláštera v Zaragoze a pro novicky napsala pojednání o duchovním životě. Později zastávala úřad vikářky a vedoucí juniorek. V 35 letech se stala představenou. Z neznámých důvodů na tento úřad rezignovala a rok se věnovala pouze rozjímavému životu. Byla pak inspirována listy sv. Gertrudy Veliké a vedla modlitební křížovou výpravu nazvanou „Monte de piedat“ za osvobození duší trpících v očistci, zároveň s cílenou úctou k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu. Ve své druhé knize se zabývala fenoménem svatosti. K tomuto pojmu i k otázkám týkajícím se lásky a svobody se vracela i později v Murcii.
Zde na jihovýchodu Španělska byla v roce 1645 pověřena péčí o nadaci nového kláštera kapucínek. Měla velmi dobrý vliv i na okolí kláštera a zároveň prožívala mnohé komplikace, např. při rozvodnění řek Segura a Sangonera, které poničily část její práce.
Marie Angela byla plná empatie ke každému člověku, proto uměla každého pochopit, respektovat, obdarovávat a nikdy nepřešla jen ke shovívavé toleranci. Čerpala z knih církevních spisovatelů a s mimořádným procítěním se pravidelně věnovala modlitbě breviáře.
Jejími posledními slovy byl zpěv hymnu „Pango lingua“, po kterém 2. 12. upadla do extáze a skonala.
Papež Jan Pavel II. ji při jejím blahořečení 23. 3. 1982 nazval „mystičkou breviářové modlitby“ a řekl o ní, že „zanechala ve svém prostředí v Barceloně, Zaragoze i Murcii obdivuhodné stopy věrnosti k řeholnímu povolání a lásky k církvi“. Nakonec dodal: „Kéž by nás naučila respektu pro každou lidskou cestu přes naše otevření se Božím cestám.“
Bibiana, m. Romæ (století neznámé); Habacuc (s. VII. před n.l.); Pimenius (s. III./IV.); Chromatius (asi 407); Silverius, Pp (537); Ioannes Ruysbroeck♦ (1381); Maria Angela Astorch♦; Raphael (Melchior) Chyliński♦ (1741); Ivanus Slezyuk♦ (1973)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský