Lucius, eremita
| 3. prosince, připomínka | |
| Postavení: | poustevník |
| Úmrtí: | s. VI./VII. |
ŽIVOTOPIS
Žil a působil na území Raetia Curiensis, v dnešním regionu Chur ve Švýcarsku. Badatelé místo upřesňují na Luziensteig (23 km severně od Churu) v kantonu Graubűnden.Lucius si zvolil život poustevníka a byl označen za posla křesťanské víry, v níž jako vyznavač zemřel. Během času se ocitl mezi nejpopulárnějšími světci Švýcarska, kam ho s určitou pravděpodobností vynesly pozdější legendy. To se zdá být vše, co o něm spolehlivě víme.
Můžeme si zde ještě připomenout ctnost, o které lze říci, že je znakem všech světců. Tou je láska, bez níž není cesta do nebe.
Kultovní úcta k Luciovi se datuje do let blížících se k roku 800, kdy byly jeho ostatky přeneseny do kostela. Původní umístění je udávané při kostele sv. Štěpána. Údajně byly Luciovy ostatky znovu objeveny v roce 1108 v Muz a nachází se v „Luziusschrein“ v Churu. Relikviář uchovávaný v Dómu je datovaný do roku 1252.
POZNÁMKA
Legendární pojetí vznikla smíšeninou domněnek a úsudků na základě existence jiných Luciů, např. byl mylně považován za krále Britů, který se stal křesťanem i se svým lidem. V tomto případě byla prý pravděpodobně do legendy vpletena postava krále Luciuse z Edessy v Mezopotámii, u jehož narození je uvedeno Britium a sídlo v Britio. Legendární podání ho také představují jako prvního biskupa v Chur. Je zobrazován i jako kněz a zpovědník, za něhož byl při šíření úcty často považován. Nepravdivé příběhy jsou také zdrojem nepatřičných atributů.Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Franciscus Xavier (1552); Sophonias (7. - 6. stol. př. Kr.); Cassianus, m. in Mauretania (asi 298-300); Birinus (asi 650); Lucius, eremita (s. VI./VII.); Galganus Guidotti (asi 1181); Eduardus Coleman♦ (1678); ♦ (1860)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský