Bernardus, ep. Parmen
| 4. prosince, připomínka | |
| Postavení: | biskup CVUOSB |
| Úmrtí: | 1133 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se kolem roku 1060 ve Florencii v Itálii do bohaté šlechtické rodiny Uberti. Po otcově smrti zdědil velký majetek, ale rozdal ho příbuzným, přátelům a řádu, do kterého pak vstoupil. Asi roku 1085 v klášteře San Salvio na okraji Florencie oblékl hábit kongregace valombrosiánských mnichů. Jedná se o obzvlášť přísnou benediktinskou větev, založenou Janem Gualbertem (pam. 12. 7.) v údolí Valombrosy.Podle dochovaných poznámek Bernard jako mnich vystřídal asi pět míst. Jmenována je zvláště Mantova, kde mimo kláštera měla sídlo hraběnka Matylda di Canossa, která opakovaně o. Bernardovi různě pomohla a on zde působil jako papežský legát.
Bernard byl v roce 1089 zvolen opatem v San Salvi. O deset let později ho papež Urban II. jmenoval kardinálem. V témže roce 1099 byl zvolen generálním představeným kongregace. Pod jeho vedením se kongregace rozrůstala po území Emilie a Lombardie i do Toskánska. Na kapitule v březnu 1100 začal s centralizací představených valombrosiánských klášterů.
V Parmě se setkal s mnoha problémy, protože mnoho obyvatel zde bylo proti papeži, jemuž Bernard byl vždy věrný. V polovině srpna 1104 došlo v katedrále při jeho řeči k lidem k velkému pozdvižení, byl napaden a uvězněn. Již zmíněná hraběnka Matylda ho prý zachraňovala vysláním svých vojáků. Během dvou let se situace poněkud změnila a Bernard se stal žádaným biskupem, jmenovaným stejným papežem Paschalem II. Časem se některé spory znovu vyhrotily a pro důvěru v papeže se biskup Bernard dostal do vězení a na delší dobu byl vyhnán ze své diecéze.
Na dokreslení, v době od zvolení opatem do konce Bernardova života se vystřídalo vedle sedmi papežů také sedm vzdoropapežů, což se neobešlo bez rozkolů.
Bernard, v pokročilém věku, ještě z Verony doprovázel císaře Lothara III. ke korunovaci do Říma. V té době byl již nemocen a po návratu do Parmy 4. 12. 1133 zemřel.
Jeho hrob se záhy stal cílem poutníků pro zázraky, k nimž došlo bezprostředně po jeho smrti. Bernardův nástupce, biskup Lanfrank, ho proto v předvečer šestého výročí jeho smrti (3.12.1139) zařadil mezi svaté slavnostním vyzvednutím jeho ostatků (formou elevatio).
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ioannes Damascenus, presb. et doctor Eccl (asi 749); Barbara, virgo nicomedien. (století neznámé); Heraclas (247/249); Meletius, ep. Sebastopolitan (s. IV.); Felix, ep. Bononien (431/432); Aprus, presb. (s. VII.); Sigiramnus (s. VII.); Adrehildis seu Ada (po roce 692); Solas (794); Ioannes Thaumaturgus (s. IX.); Annon (1075); Osmundus (1099); Bernardus, ep. Parmen (1133); Petrus Pectinarius♦ (1289); Franciscus Gálvez♦ (1623); Hieronymus de Angelis et Simon Yempo♦ (1623); Ioannes Haramondo♦ (1623/1624); Adolphus Kolping♦ (1865); Ioannes Calabria (1954)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský