Petrus Pectinarius
| 4. prosince, připomínka | |
| Postavení: | mystik SFŘ |
| Úmrtí: | 1289 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v Campi poblíž Sieny v Itálii. S rodiči se později přestěhoval do Sieny. Je zmiňován jeho impulzivní temperament a uváděna jeho poctivost při výrobě a prodeji hřebenů. S touto pracovní činností souvisí jeho druhé jméno Pectinarius, které je považováno za přízvisko. Byl v oblibě u zákazníků a snad i u konkurence, neboť aby i druzí prodali, zavíral svůj obchod poněkud dříve.S manželkou žili jako příkladní křesťané. Petr své ženě všude prokazoval lásku, úctu a věrnost, ale údajně pro její neplodnost nemohli mít potomstvo. Když si byli zcela jisti touto skutečností, rozhodli se, že budou spolu žít jako bratr se sestrou, s častější návštěvou kostela. Petr často navštěvoval špitál Santa Maria della Scalla a pečoval o nemocné. Vždy toužil co nejvíce žít podle rad evangelia.
Připomíná se, že v roce 1282 byl pověřen vybrat pro amnestii z méně provinilých vězňů pět osob k propuštění. Dalším uváděným datem z jeho života je rok 1286, kdy na něm záleželo rozdělování peněz pro postižené hladomorem. Františkáni v Sieně se na něj také obraceli při svých pochybnostech v otázce povolání žadatelů o noviciát.
Po smrti manželky se Petr stal členem III. řádu sv. Františka, prodal větší část majetku včetně vinice a v menším městském domku vedl život modlitby. V Petrovi můžeme vidět také zbožného poutníka pro jeho putování do Říma, Pisy, Pistoje, Assisi a La Verna. Vždy měl ve zvláštní úctě Pannu Marii. K jeho asketickým cvičením patřilo i mlčení, a to do té míry, že byl nazýván „mlčícím světcem“ a později zobrazován s prstem na rtech. Měl dar kontemplace i extáze.
Časem se k Petrovi připojilo osm řemeslníků, kteří pod jeho vedením tvořili laickou komunitu. Vedle svého zaměstnání a modliteb sbírali almužny a rozdávali je chudým.
Petr po těžkém onemocnění dostal dovolení bydlet v konventu františkánů. Třetím dochovaným datovým údajem je jeho smrt 4. 12. 1289.
Město Siena se po jeho smrti (po sto letech?Nebo dřív?) rozhodlo zaplatit zřízení epitafu v kostele.(Když?) Oslavovalo stoleté výročí jeho smrti a k jeho hrobu se konaly veřejné poutě. V roce 1655 bylo toto místo poničeno požárem. Kongregace obřadů vydala 2. 1. 1802 dekret o schválení jeho kultu od nepaměti a zařazení mezi blahoslavené potvrdil papež Pius VII.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ioannes Damascenus, presb. et doctor Eccl (asi 749); Barbara, virgo nicomedien. (století neznámé); Heraclas (247/249); Meletius, ep. Sebastopolitan (s. IV.); Felix, ep. Bononien (431/432); Aprus, presb. (s. VII.); Sigiramnus (s. VII.); Adrehildis seu Ada (po roce 692); Solas (794); Ioannes Thaumaturgus (s. IX.); Annon (1075); Osmundus (1099); Bernardus, ep. Parmen (1133); Petrus Pectinarius♦ (1289); Franciscus Gálvez♦ (1623); Hieronymus de Angelis et Simon Yempo♦ (1623); Ioannes Haramondo♦ (1623/1624); Adolphus Kolping♦ (1865); Ioannes Calabria (1954)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský