Ioannes Haramondo
| 4. prosince, připomínka | |
| Postavení: | laik samuraj, mučedník |
| Úmrtí: | 1623/1624 |
ŽIVOTOPIS
Narodil se v roce 1587 v Usui, Chiba v Japonsku. Jako sirotek se dostal do služby ke knížeti Ieyasu na hradě Fushimi poblíž Kyoto. Přibližně ve 13 letech se v kostele v Osalca dostal k poznání pravd víry, přijal křest se jménem Jan a údajně se zde stal i františkánským terciářem.Ve 20 letech jako mladík vysoké postavy a statečný samuraj byl vybrán za velitele osobní stráže Iemitsua. Později měl podobné místo na hradě Shizuoka, kde žil ve velké vážnosti do roku 1612. Tehdy došlo k odhalení korupce, kterou měl údajně na svědomí Okamoto Daihachim patřící k místní křesťanské komunitě. Šogun Ieyasu následně vyhnal všechny křesťany, kteří měli určitá postavení, a začal velmi tvrdě uplatňovat oficiální zákaz této víry. Jan Hara Mondo potom tajně z hradu uprchl. Jak vyplývá z dokumentů, jednalo se o další obvinění z nedovoleného vztahu ke křesťanské služebné, která patřila jinému muži. Tato služebná byla sťata a Jan byl dopaden po dvou letech. Při mučení ho kati znetvořili uřezáním prstů na rukou, na nohou mu přeřezali šlachy, aby nemohl chodit a na čelo mu vypálili znamení kříže. Takto ztýraného jej prý vhodili do chatrče, kde se předtím vyskytl mor nebo malomocenství. Jan se ocitl v hluboké temnotě a zdánlivé beznaději.
O pár let později ho objevili dva misionáři v tokijském lazaretu, kde s obdivuhodnou něžností ošetřoval postižené morem. Pomocí rukou se posouval od jednoho k druhému. Jeden z misionářů o něm prohlásil: „zahlédl jsem v jeho postavě bláznovství kříže“.
V roce 1623 byl tento lazaret pro udání obklíčen vojáky a na 50 křesťanů zde bylo zajato. V té době se Iemitsu stal šogunem a při následujících oslavách v Tokiu byl rozhodnut předvést svou moc a ukázat, co čeká ty, kteří budou setrvávat v křesťanské víře. Na kopci Šinagawa u Tokia nařídil upálení křesťanů z lazaretu včetně Jana Hara Monda.
Jan byl blahořečený 24. 11. 2008 ve skupině 188 mučedníků.
Přehled světců tohoto dne podle Martyrologium Romanum
Ioannes Damascenus, presb. et doctor Eccl (asi 749); Barbara, virgo nicomedien. (století neznámé); Heraclas (247/249); Meletius, ep. Sebastopolitan (s. IV.); Felix, ep. Bononien (431/432); Aprus, presb. (s. VII.); Sigiramnus (s. VII.); Adrehildis seu Ada (po roce 692); Solas (794); Ioannes Thaumaturgus (s. IX.); Annon (1075); Osmundus (1099); Bernardus, ep. Parmen (1133); Petrus Pectinarius♦ (1289); Franciscus Gálvez♦ (1623); Hieronymus de Angelis et Simon Yempo♦ (1623); Ioannes Haramondo♦ (1623/1624); Adolphus Kolping♦ (1865); Ioannes Calabria (1954)
© Životopisy zpracoval Jan Chlumský